Liriope modřencové 'Ingwersen' (Liriope muscari 'Ingwersen') je vytrvalá stálezelená bylina z čeledi chřestovitých, pěstovaná především pro olistění a pro schopnost růst tam, kde jiné trvalky selhávají. Odrůda byla vybrána pro hustotu trsu a pro vyrovnaný, sytě tmavý list.
Rostlina tvoří kompaktní, hustý trs úzkých páskovitých listů, které vyrůstají ze zdužnatělých kořenů s drobnými hlízkami. Listy jsou v horní části obloukovitě prohnuté, takže trs má tvar nízké klenuté kupky. Výška i šířka se pohybují mezi třiceti a pětačtyřiceti centimetry. Trs se rozrůstá krátkými výběžky velmi pozvolna a po letech vytváří souvislý porost; nikdy nezabírá plochu na úkor sousedů.
Listy jsou tuhé, kožovité, osm až dvanáct milimetrů široké a dvacet až čtyřicet centimetrů dlouhé, celé sezony sytě tmavě zelené a mírně lesklé, s jemně drsným okrajem. Stálezelenost je klíčovou vlastností: rostlina zůstává plnohodnotná i v zimě a v polostinných partiích zahrady tvoří jediný souvislý zelený prvek. Nové listy raší postupně od jara do léta zprostřed trsu.
Kvetení připadá na konec léta, nejčastěji na srpen a září. Květenstvím jsou vzpřímené husté klasy dlouhé patnáct až pětadvacet centimetrů, vystupující zřetelně nad listy, sestavené z drobných zvonkovitých levandulově fialových kvítků. Tvarem připomínají modřenec. Po odkvětu dozrávají lesklé černé kulovité bobule, které na stvolech vydrží do zimy a mají vlastní okrasnou hodnotu. Kvetení je pozdní a představuje cenný zdroj pastvy pro včely v období, kdy v zahradě kvete málo rostlin.
Sezonní průběh je vyrovnaný a bez mrtvého období: zelený trs po celý rok, srpnové a zářijové kvetení, podzimní a zimní plody.
Stanoviště vyžaduje polostinné až stinné. Rostlina snáší i mírné slunce, pokud má dostatek vláhy, ale na přímém jižním slunci listy blednou a osychají od špiček. Půda má být humózní, propustná, čerstvě vlhká, středně živná, s reakcí mírně kyselou až neutrální. Zásadní předností je snášenlivost kořenové konkurence dřevin a suchého stínu, kde rostlina po zakořenění vydrží dlouhá období bez zálivky. Trvale zamokřená stanoviště nesnáší.
Mrazuvzdornost je dobrá, rostlina snáší mrazy kolem minus dvaceti stupňů. V drsnějších polohách a v holomrazech se listy poškozují; sestřih poškozených částí se provádí až na jaře těsně před rašením, nikoli na podzim, protože listy přes zimu chrání srdéčko trsu.
Dělení trsu se provádí na jaře jednou za čtyři až pět let a je zároveň nejjednodušším způsobem množení. Chorobami rostlina prakticky netrpí a slimáci ji díky tuhému listu nevyhledávají, což ji řadí mezi nejspolehlivější trvalky do problémových stinných míst.
V zahradě se 'Ingwersen' používá jako pokryvná rostlina pod dřeviny a do pásů podél stinných cest, k obrubám, do stinných atrií, do předzahrádek se severní expozicí a do nádob. Kombinuje se s bohyškami, kapradinami, dlužichami, břečťany a s jarními cibulovinami, jimž zakrývá zatahující listy.
Ve výsadbě je vhodné počítat s pomalým růstem: souvislý porost se uzavírá až po čtyřech až pěti letech, takže se sází hustěji, obvykle šest až osm rostlin na metr čtvereční. Rostlina je dlouhověká a na jednom místě vydrží desítky let. V nádobě se pěstuje dobře, potřebuje však ochranu kořenového balu před promrznutím, protože zdužnatělé kořeny jsou k mrazu citlivější než nadzemní část. Odrůda se nabízí i jako podnožová zeleň do stinných vnitrobloků a k parkovištím, kde snáší prašnost i zasolení.
Rod Liriope pochází z východní Asie, kde druhy rostou v podrostu listnatých lesů Japonska, Číny, Koreje a Tchaj-wanu. Jméno rodu odkazuje na nymfu Leiriopé, matku Narcise z řecké mytologie; druhové jméno muscari popisuje podobnost květenství s modřencem. Odrůda 'Ingwersen' nese jméno po rodině Ingwersenových, která od dvacátých let dvacátého století provozovala v anglickém Sussexu školku Birch Farm Nursery specializovanou na skalničky a horské trvalky; Walter Ingwersen a jeho syn Will patřili k nejvlivnějším osobnostem britského skalničkářství.