Liriope modřencové 'Ingwersen' (Liriope muscari 'Ingwersen') je stálezelená trvalka z čeledi chřestovitých, původem z podrostu listnatých lesů východní Asie. Pěstuje se hlavně pro olistění a pro to, že roste tam, kde jiné trvalky selhávají. Odrůda byla vybrána pro hustý trs a vyrovnaný, sytě tmavý list.
Trs tvoří úzké páskovité listy vyrůstající ze zdužnatělých kořenů s drobnými hlízkami. V horní části se obloukovitě sklánějí, takže rostlina má tvar nízké klenuté kupky 30 až 45 cm vysoké i široké. Listy jsou tuhé, kožovité, 8 až 12 mm široké a 20 až 40 cm dlouhé, celou sezonu sytě tmavě zelené a mírně lesklé, s jemně drsným okrajem. Nové raší postupně od jara do léta ze středu trsu. Díky stálezelenosti zůstává rostlina plnohodnotná i v zimě a v polostinné části zahrady bývá jediným souvislým zeleným prvkem.
Kvete v srpnu a září. Vzpřímené husté klasy 15 až 25 cm dlouhé vystupují zřetelně nad listy a skládají se z drobných zvonkovitých levandulově fialových kvítků; tvarem připomínají modřenec. Pozdní květ je vítanou pastvou pro včely v době, kdy v zahradě kvete málo rostlin. Po odkvětu dozrávají lesklé černé kulovité bobule, které na stvolech vydrží do zimy. Rok tak nemá hluché období: zelený trs, pozdně letní květ, na podzim a v zimě plody.
Nejlépe roste v polostínu až stínu. Mírné slunce snese, má-li dost vláhy, na přímém jižním slunci ale listy blednou a osychají od špiček. Půda má být humózní, propustná, čerstvě vlhká, středně živná, mírně kyselá až neutrální; trvalé zamokření nesnáší. Hlavní předností je odolnost vůči kořenové konkurenci dřevin a suchému stínu, kde po zakořenění vydrží dlouho bez zálivky.
Mrazuvzdornost je do -20 °C. V drsnějších polohách a za holomrazů se listy poškozují. Zničené části se stříhají až na jaře těsně před rašením, ne na podzim, protože listy přes zimu chrání srdéčko trsu. Chorobami prakticky netrpí a slimáci tuhý list nevyhledávají.
Roste pomalu krátkými výběžky a sousedům plochu nebere. Souvislý porost se uzavírá po čtyřech až pěti letech, proto se sází hustěji, šest až osm rostlin na metr čtvereční. Je dlouhověká a na jednom místě vydrží desítky let; jednou za čtyři až pět let se na jaře dělí, což je zároveň nejsnazší způsob množení.
Uplatní se jako pokryv pod dřevinami, v pásech podél stinných cest, jako obruba, ve stinném atriu, v severní předzahrádce a v nádobách. Snáší prašnost i zasolení, a proto se hodí i do stinných vnitrobloků a k parkovištím. V nádobě potřebuje ochranu kořenového balu před promrznutím, protože zdužnatělé kořeny jsou citlivější než listy. Kombinuje se s bohyškami, kapradinami, dlužichami, břečťanem a s jarními cibulovinami, jejichž zatahující listy zakryje.