Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) je domácí strom a zároveň největší lípa, kterou nabízíme. V dospělosti měří 30 až 35 m a široká, vejčitá až okrouhlá koruna se zaobleným vrcholem dosahuje průměru 20 až 25 m. Roste rychle, takže na velké rozměry je třeba se připravit už při výběru místa.
Sezona u ní začíná dřív než u ostatních lip. Raší asi o dva týdny dříve než lípa srdčitá a kvete už v červnu. Žluté vonné květy visí většinou po třech až pěti v převislých vrcholících a jsou medonosné. Po odkvětu dozrávají obvejčité, šedě plstnaté oříšky velké 0,8 až 1,2 cm.
List je největší ze všech nabízených lip. Je šikmo srdčitý, 6 až 12 cm dlouhý, matně zelený a ostře pilovitý. Rub je světle zelený a odstále pýřitý, v paždí žilek nese bělavé až okrové chlupy. Mladé letorosty jsou chlupaté, po roce červenohnědé. Borka je světle šedá a s věkem se rozbrázdí.
Na stanoviště je ze všech lip nejnáročnější. Nejlépe roste v čerstvě vlhké, humózní a bohaté půdě, často zásadité, a dobře snáší polostín. Sucho jí škodí, v suchém městském prostředí strádá. Nesnáší zpevněný povrch nad kořeny ani vítr od moře. Mrazuvzdornost je do -34 °C, mrazem tedy netrpí.
Mohutnost s sebou nese povinnosti. Strom silně obráží z pařezu i z kmene a výmladky se musí pravidelně odstraňovat. Pod velkou korunou je hluboký stín a na listech se v létě mohou objevit mšice; lepkavá medovice pak skápne na vše, co pod stromem stojí. Na malý pozemek u domu se proto nehodí.
Jejím místem je park, velká solitéra na trávníku, alej podél nezpevněné cesty nebo okraj dětského hřiště, kde v horkých dnech poskytne stín. Kdo potřebuje lípu do dlážděné ulice nebo na suché místo, sáhne raději po lípě stříbrné. Řez, i silný, snáší dobře. Výchovný řez v době vegetačního klidu udrží u mladého stromu jeden průběžný vrchol.