Lípa stříbrná (Tilia tomentosa) pochází z jihovýchodní Evropy a u nás se pěstuje jako parkový a alejový strom. Dorůstá 20 až 25 m a její široká, kuželovitá až okrouhlá a polootevřená koruna dosahuje průměru 15 až 20 m. Nese ji přímý mohutný kmen se světle šedou, hladkou borkou, která se stářím jen mírně rýhuje.
Rozpoznat ji lze snadno podle listu. Je okrouhle srdčitý, 7 až 10 cm dlouhý a ostře pilovitý, svrchu tmavě zelený. Rub však pokrývá hustá šedobílá plsť z hvězdovitých chlupů, a když se korunou prožene vítr, strom stříbřitě zazáří. Plstnaté jsou i mladé letorosty, které později olysají a zezelenají. Na podzim list žloutne a na větvích se drží dlouho.
Kvete v červenci, později než domácí lípy, a lipový květ tak v zahradě prodlužuje do plného léta. Světle žluté, silně vonné květy visí po třech až deseti v převislých vrcholících a jsou medonosné. Dozrávají z nich šedozelené plstnaté oříšky velké asi 0,8 cm.
Jako teplomilná dřevina snáší sucho nejlépe ze všech lip v nabídce. Poradí si v jakékoli půdě na slunném místě a vydrží i zpevněný povrch kolem kmene. Ve městě i v průmyslových oblastech roste spolehlivě, vysazuje se do alejí, širokých ulic a parků a uplatní se i v nádobách a na střešních zahradách.
Je mrazuvzdorná, mrazu však ze všech nabízených lip odolává nejméně. Do drsných a mrazových poloh je proto jistější domácí lípa srdčitá, v teplých nížinách a ve městech naopak lípa stříbrná vyniká.
Plsť na listech odrazuje mšice, takže pod lípou stříbrnou bývá méně lepkavé medovice než pod jinými lipami. Mohutná koruna ale vrhá stín, se kterým je třeba počítat u domu i u záhonů. Na kmeni mohou vyrážet výmladky, a ty se odstraňují průběžně.
Kdo chce stejné přednosti v pravidelnějším a užším tvaru, zvolí 'Brabant'. Řez snáší i silný. U mladého stromu se výchovným řezem v době vegetačního klidu vede jeden průběžný vrchol.