Limonka širokolistá (Limonium platyphyllum) je vytrvalá trvalka z čeledi olověncovitých, v katalozích a ve floristice vedená také pod staršími jmény Limonium latifolium a Statice latifolia. Patří mezi halofyty, tedy rostliny přizpůsobené zasoleným půdám, a od většiny záhonových trvalek se liší stavbou: po celý rok drží při zemi plochou růžici listů a teprve v pozdním létě z ní vyžene vzdušné květenství, které pak tvoří téměř celý objem rostliny.
Listy jsou velké, široce obvejčité až lopatkovité, patnáct až pětadvacet centimetrů dlouhé, kožovité a matně tmavozelené až šedozelené; leží skoro naplocho na zemi a přes léto vytvářejí souvislou růžici. Slimáci je nechávají být. Z růžice vyrůstají tuhé, mnohonásobně a pravidelně větvené stvoly, které se rozkládají do široké řídké laty. Jednotlivé kvítky jsou drobné, blanité, levandulově modrofialové, se stříbřitě bělavými kalichy; v hmotě jich jsou stovky a celé květenství působí jako barevný závoj nad listy. Právě kalichy jsou důvodem, proč se limonky řadí ke slaměnkám - zůstávají barevné a papírově tuhé i poté, co koruny opadnou.
Kvetení nastupuje pozdě, zpravidla od července, a vrcholí v srpnu a září, tedy v době, kdy většina slunných trvalek už dokvetla. Po odkvětu se lata mění v suché, ale stále čitelné květenství a ve výsadbě drží strukturu až do zimy. Letní sucho rostlina snáší dobře, protože kotví hlubokým kůlovým kořenem. Přízemní růžice na zimu zatahuje a nová vyrůstá až pozdě zjara, takže v záhoně zůstává na jaře dlouho prázdné místo; jarním cibulovinám vysazeným mezi rostliny to naopak vyhovuje.
Stanovištěm je plné slunce a propustná půda - písčitá, štěrkovitá i hlinitá, s reakcí od kyselé přes neutrální po zásaditou; vápenec nevadí a minerální i zasolená stanoviště jsou pro druh přirozená. Zimní zamokření a ulehlou zeminu naopak nesnáší. Mrazuvzdornost je vysoká: prameny uvádějí odolnost pod -20 °C, německé zdroje hodnotu kolem -28 °C. Kůlový kořen zároveň znamená, že dospělé rostliny špatně snášejí přesazování a dělení; spolehlivější je proto množení semenem.
Údaje o velikosti se mezi prameny liší. Nižší hodnoty kolem 40 až 60 centimetrů vycházejí z mladých rostlin a chudých půd, vyšší, 60 až 75 centimetrů a v britských zdrojích až metr, platí pro zavedené trsy; plné velikosti rostlina dosahuje teprve po dvou až pěti letech. Šířka se pohybuje od 30 do 60 centimetrů a odpovídá rozsahu květenství, nikoli přízemní růžice. Spon je zhruba sedm rostlin na m2.
V zahradě má limonka jasně vymezené místo: štěrkové a suché záhony, skalky, přírodní výsadby, jižní svahy a partie u zdí, kde je propustno a teplo. Vzdušná lata funguje jako protiváha kompaktních tvarů rozchodníků a mateřídoušek, doplňuje kavyly a další suchomilné traviny a dobře zapadá do pozdně letních kombinací s třapatkami, ožankou a levandulí. Kvítky jsou nektarodárné a vyhledávají je včely. Ve smíšené výsadbě je potřeba počítat s tím, že limonka nesnáší konkurenci bujných sousedů - přízemní růžice musí mít volný prostor a světlo až k zemi, jinak vyhnívá. Na řez se stvoly stříhají v plném květu a suší se svázané hlavou dolů; barva pak v suché vazbě vydrží roky, což je také důvod, proč se druh ve floristice vede pod obchodním jménem statice.
Druh pochází z oblasti Černého moře - roste v Bulharsku, Rumunsku, na Ukrajině a Krymu, v jižním a východním evropském Rusku a na Kavkaze; ve Velké Británii zdomácněl. Jako halofyt snáší zasolené a minerální půdy, což vysvětluje jeho nároky na propustnost, teplo a slunce. Rodové jméno Limonium pochází z latinského limonion, jímž Plinius označoval planě rostoucí bylinu, a to z řeckého leimon, louka. Druhové jméno platyphyllum znamená širokolistý a odkazuje na nápadnou přízemní růžici. Ve floristice se rod vede pod obchodním jménem statice a patří ke klasickým slaměnkám: papírově tuhé kalichy si podrží barvu i po usušení. Z pěstovaných odrůd je nejznámější tmavší 'Violetta'.