Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) je mohutný opadavý strom z východu Severní Ameriky, který se u nás vysazuje do parků, alejí a na velké zahrady. Roste rychle a v dospělosti dosahuje výšky 20 až 25 m při šířce koruny 10 až 15 m. Jde o semenný druh se širokou korunou; kdo potřebuje stejný list na úzkém místě, zvolí sloupovitou odrůdu 'Fastigiatum'.
Mladý strom je štíhlý a kuželovitý, s rovným kmenem, který prochází až do špičky. Teprve s přibývajícími lety se koruna rozevře do širokého, poloprůhledného oválu s nepravidelně rozloženými větvemi. Světle šedou kůru pokrývá síť mělkých žlábků a lišt. Při výběru místa je proto třeba počítat s plochou, kterou strom během několika desetiletí celou zastíní.
Nejlépe se pozná podle listu. Sedí na dlouhém řapíku, má čtyři laloky a vrchol jako zastřižený nůžkami, takže čepel připomíná sedlo. Měří 8 až 15 cm na délku a bývá spíš širší než delší, svrchu je jablkově zelený, zespodu sivě zelený. Na podzim se celá koruna vybarví zlatožlutě, nejsytěji na slunném stanovišti.
Kvete v červnu a červenci, až když je strom olistěný. Květy stojí vzpřímeně jednotlivě na koncích krátkých výhonů a tvarem připomínají tulipán asi 6 cm široký: zvenku jsou zelené, uvnitř žluté s oranžovou kresbou. Semenný strom začíná kvést pozdě, obvykle téměř ve dvaceti letech, a protože květy sedí vysoko mezi listy, snadno se přehlédnou. Navštěvují je včely i motýli pro nektar a pyl. Po odkvětu zůstávají hnědá šišticovitá souplodí z okřídlených plodů.
Půdu chce hlubokou, kyprou, živnou a vláhu držící, s kyselou až neutrální reakcí. Hlína, spraš i písčitá hlína vyhovují, pokud jsou dost hluboké pro kůlový kořen. Krátké zaplavení vydrží. Na slunci roste nejlépe, polostín snese za cenu slabší podzimní barvy. Zpevněný povrch v okolí i znečištěné městské ovzduší zvládá. Dřevo je spíš křehké, a tak se hodí poloha, kde koruně nehrozí silný vítr. Je mrazuvzdorný.
Kořen jde hluboko a je masitý a křehký. Strom starší než několik let se proto přesazuje špatně; sází se mladý a nejlépe na jaře. Škůdci ho obtěžují málo, v některých letech se na listech usadí mšice a jejich lepkavá medovice zčerná sazovitou plísní. Kůru mladých kmenů mohou ohlodat králíci.
Uplatní se jako solitéra v parku i na velké zahradě, v alejích a širokých ulicích, na hřbitovech a v městské zeleni. K domu nebo na malý pozemek se nevejde, tam patří spíš úzká 'Fastigiatum'.