Lilie 'Twosome' (Lilium 'Twosome') je asijský hybrid ze skupiny takzvaných tango lilií, u nichž se tmavé kropení ve středu květu slévá do souvislé plochy a vytváří výrazný dvoubarevný terč. Od běžných asijských lilií se odlišuje právě hustotou a rozsahem kresby: skvrny nezůstávají u dna okvětních lístků, ale postupují po jejich vnitřní polovině k okraji.
Rostlina roste z cibule složené z volných dužnatých šupin bez obalu. Z ní vyrůstá jediná pevná, nevětvená lodyha, po celé délce hustě porostlá střídavými, čárkovitě kopinatými, lesklými tmavě zelenými listy. Habitus je úzký a vzpřímený, rostlina nezabírá v záhonu velkou plochu a dá se vsadit i mezi trvalky.
Květy vrcholí na lodyze v řídkém hroznu; jedna zavedená rostlina jich otevře zhruba pět až sedm, silné cibule i více. Jsou široce miskovité a směřují vzhůru, což je pro asijské lilie typické a činí je vhodnými do řezu. Základní barva okvětních lístků je sytě oranžová až oranžově červená, u okrajů světlejší; od hrdla k vnitřní polovině lístku je okvětí hustě pokryté tmavě purpurovými až černohnědými tečkami a splývavými skvrnami, které vytvářejí tmavý střed. Prašníky jsou tmavé a pyl uvolňují běžným způsobem, odrůda tedy není bezpylová. Květy nevoní, což je vlastnost celé asijské skupiny a pro citlivé osoby výhoda. Kvetení připadá na červen až červenec a trvá zhruba dva až tři týdny. Plodem je vzpřímená tobolka; pokud se nesbírá semeno, odstraňuje se hned po odkvětu, aby rostlina nevyčerpávala cibuli.
Sezónní průběh začíná pozdním rašením, obvykle až v dubnu, kdy už nehrozí poškození pozdními mrazy. Po odkvětu lodyha ještě několik týdnů asimiluje a živí cibuli, teprve pak žloutne; do té doby se neodstraňuje. Nadzemní část odumírá koncem léta a rostlina přezimuje pouze cibulí, která na rozdíl od tulipánů a narcisů nikdy zcela nevysychá a nesnáší dlouhé skladování na suchu.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, s chladnějším a zastíněným kořenovým prostorem, jaký vzniká mezi nižšími trvalkami. Půda musí být propustná, humózní a mírně vlhká; stojící voda cibuli spolehlivě zahubí, a to zejména v zimě. Asijské lilie snášejí širší rozmezí půdní reakce než lilie orientální a vyhovuje jim i neutrální až mírně zásaditá půda. Cibule se sázejí zhruba dvacet centimetrů hluboko, ve sponu dvacet až pětadvacet centimetrů, nejlépe ve skupinách po třech až pěti kusech.
Konečná výška lodyhy se pohybuje mezi devadesáti a sto dvaceti centimetry, šířka jedné rostliny nepřesahuje pětadvacet centimetrů. Mrazuvzdornost je vysoká, cibule přezimuje bez krytí i v drsných polohách a uvádí se zóna 3. Rostlina je vytrvalá a při vhodných podmínkách na místě zůstává řadu let, trs se postupně zahušťuje dceřinými cibulemi. Lodyha je poměrně pevná, ve větrné poloze a v bohatě kvetoucím stavu se ale vyplatí opora.
Použití v zahradě je dvojí. V trvalkovém záhonu se lilie sází do skupin mezi nižší trvalky, které zastíní půdu a zakryjí odumírající lodyhy; vhodní jsou partneři s modrou a bílou barvou, u nichž oranžová vynikne. Druhou možností je pěstování na řez, kde se uplatní vzpřímené květy a dlouhá vaza. Sytá barva a tmavá kresba se hodí i do nádob na terase a do letních výsadeb s okrasnými travami. V nádobě je ovšem nutný hlubší kořenový prostor a spolehlivá drenáž, protože cibule zde snáze trpí zimním mokrem.
Asijské hybridy tvoří devátou skupinu zahradnického členění lilií a vznikly křížením východoasijských druhů, zejména Lilium bulbiferum, Lilium dauricum, Lilium maculatum, Lilium lancifolium a Lilium cernuum. Ze všech zahradních lilií jsou nejotužilejší, nejsnáze se množí a nejdéle vydrží na jednom místě. Skupina tango, k níž 'Twosome' patří, se objevila v nizozemském šlechtění na přelomu tisíciletí a vyznačuje se tím, že tmavé kropení uprostřed květu se slévá do souvislé plochy. Jméno 'Twosome', tedy dvojice, odkazuje právě na tuto dvoubarevnost květu.