Lilie 'Trogon' (Lilium 'Trogon') je cibulovitá trvalka z čeledi liliovitých, řazená mezi asijské hybridy, konkrétně do skupiny raných odrůd s květy směřujícími vzhůru. Asijské hybridy tvoří v sortimentu lilií nejotužilejší a pěstitelsky nejsnazší skupinu a 'Trogon' k nim patří i barevností: nejde o jednobarevnou odrůdu, ale o přechodovou kombinaci několika tónů v jednom květu.
Rostlina vyrůstá z bílé šupinaté cibule v jediný nevětvený stonek, po celé délce hustě obrostlý úzkými kopinatými, sytě zelenými listy uspořádanými střídavě. Na vrcholu stonku se otevírá několik květů, u silných cibulí i osm a více. Květy jsou hvězdovitě rozložené, široce miskovité, dorůstají zhruba dvanácti až patnácti centimetrů v průměru a míří vzhůru, takže kresba středu je dobře viditelná. Základ okvětí je světle žlutý až krémově bílý, přechází do meruňkové a ke špičkám a okrajům do sytě růžové; vnitřní polovina okvětních lístků je hustě posázená drobnými tmavými až purpurovými tečkami. Prašníky jsou nápadné, s tmavým pylem, který barví oděv i ubrus. Odrůda je bez výrazné vůně, což je pro asijské hybridy typické a v uzavřených místnostech i praktická výhoda proti silně vonícím orientálním liliím.
Sezónní průběh je krátký a intenzivní. Stonek raší v dubnu, rychle přirůstá a plné výšky dosahuje na přelomu května a června; kvete jako jedna z prvních lilií, tedy zpravidla v červnu, a kvetení trvá dva až tři týdny. Po odkvětu zůstává olistěný stonek, který dodává cibuli živiny na příští rok, a zatahuje se až koncem léta. Přes zimu je rostlina bez nadzemní části a cibule zůstává v půdě. Suchý stonek se odstraňuje až po úplném zaschnutí, protože do poslední chvíle pracuje ve prospěch cibule.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, ideálně takové, kde má rostlina hlavu na slunci a bázi zastíněnou nižšími trvalkami. Půda má být hluboká, humózní, přiměřeně vlhká a hlavně dobře propustná; stojatá voda a těžké slévavé jíly vedou k hnilobě cibule, které se předchází výsadbou na vyvýšený záhon nebo do písčitého lože. Reakci snáší od mírně kyselé po neutrální. Cibule se sázejí do hloubky asi tří násobků své výšky, tedy zhruba patnácti centimetrů, ve sponu dvaceti až třiceti centimetrů; hlubší výsadba pomáhá i stabilitě stonku. Mrazuvzdornost je vysoká, odrůda je uváděna pro zónu 3, takže v našich podmínkách přezimuje bez ochrany a nepotřebuje vyjímat.
Konečná velikost se pohybuje mezi osmdesáti a sto centimetry výšky, na živné půdě i o něco výš, při šířce trsu okolo dvaceti centimetrů. Rostlina zůstává úzká a v záhonu zabírá málo místa. Stonek je pevný a u této výšky se obvykle obejde bez opory, na větrných místech ale oporu ocení. Trs postupně houstne dceřinými cibulemi a po třech až čtyřech letech, kdy začne kvést drobněji, se vyplatí ho na podzim rozdělit a znovu vysadit do obnovené půdy.
V zahradě se lilie uplatní ve skupinách po třech až pěti cibulích uvnitř trvalkového záhonu, mezi nižšími rostlinami, které zakryjí holou spodní část stonku a chrání kořeny před přehřátím. Dobře se kombinuje s šantou, kakostem, denivkami a nízkými travinami. Snese i pěstování v nádobách o hloubce alespoň třiceti centimetrů. Květy vydrží dlouho ve váze a patří ke klasickému řezovému sortimentu; při řezu se ale ponechává alespoň třetina olistěného stonku, aby cibule neoslábla.
Asijské hybridy vznikly křížením východoasijských druhů lilií, mimo jiné lilie cibulkonosné, lilie tygrované a příbuzných taxonů. Skupinu proslavil v polovině dvacátého století nizozemský šlechtitel Jan de Graaff, který v oregonské Oregon Bulb Farms vyšlechtil první široce dostupné zahradní série; navázali na něj nizozemští množitelé, od nichž pochází většina dnešního sortimentu. V mezinárodním zahradnickém třídění lilií spadá 'Trogon' do první divize, do podskupiny raných odrůd s květy otočenými vzhůru. Její jméno se shoduje s rodovým jménem trogonů, pestře zbarvených tropických ptáků; jména podle ptáků jsou u asijských hybridů častá.