Lilie 'Robert Swanson' (Lilium 'Robert Swanson') je cibulovitá trvalka ze skupiny orientálních trubkovitých hybridů, zkráceně orienpetů. Jde o mezisekční křížence orientálních lilií s trubkovitými, kteří spojují velký a vonný květ orientálních odrůd s pevným vysokým stonkem, ranějším kvetením a lepší mrazuvzdorností lilií trubkovitých. V zahradnické klasifikaci patří do osmé skupiny, tedy mezi mezidivizní hybridy.
Rostlina tvoří jediný pevný, nevětvený stonek s úzce kopinatými, střídavě rozmístěnými listy sytě zelené barvy. Stonek je tuhý a v běžných polohách se obejde bez opory. Cibule je šupinatá, bez suché obalové blány, a proto nesmí vyschnout — to je u této skupiny zásadní rozdíl proti tulipánům a narcisům.
Květy jsou široce nálevkovité až miskovité, až sedmnáct centimetrů široké. Základní barva je krémově žlutá až broskvová, přes okvětní lístky se od středu táhnou široké tahy ohnivě červené až oranžové, které barevně převládají; špičky lístků zůstávají máslově žluté a mírně se ohrnují nazpět. Blizna je světle zelená, prašníky rezavě hnědé.
Vůně je přítomná, ale mírná — proti čistě orientálním liliím výrazně slabší, což v uzavřených prostorách a při řezu na vázu bývá spíš přednost. Na silných, zavedených rostlinách se uvádí i několik desítek květů z jedné cibule; první rok po výsadbě jich bývá podstatně méně.
Sezónní průběh je pozdní. Stonky vyrážejí v dubnu a květnu, kvetení připadá na červenec a srpen, tedy na období, kdy asijské hybridy už dokvétají. Jednotlivá poupata se otevírají postupně a kvetení trvá zhruba dva až tři týdny. Po odkvětu zůstává olistěný stonek zelený do konce léta, kdy cibule doplňuje zásoby, a zasychá až na podzim.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, s chráněnou patou; osvědčeným řešením je slunná hlava a spodní část stonku zastíněná nižšími trvalkami. Půda má být propustná, humózní a středně živná, bez zimního zamokření, které je pro šupinaté cibule nebezpečnější než mráz. Reakce půdy může být mírně kyselá až neutrální; orienpety snášejí vápník lépe než čisté orientální lilie.
Hloubka výsadby je u vysokých orienpetů podstatná. Cibule se ukládají zhruba do dvojnásobku až trojnásobku své výšky, obvykle patnáct až dvacet centimetrů, ve vzdálenosti dvaceti až třiceti centimetrů. Nad cibulí se na stonku tvoří druhá vrstva kořenů, která rostlinu vyživuje a drží ji ve větru; mělce posazená cibule tuto vrstvu nevytvoří a stonek se pod tíhou květů láme.
Mrazuvzdornost je plná pro celé území Česka a cibule se na zimu nevyjímají. Přes zimu je nadzemní část zatažená a rostlina přečkává jen v podobě cibule v půdě, která nesmí být zamokřená.
Vzrůst je pro skupinu typický: stonky dosahují sto dvaceti až sto padesáti centimetrů, ve stinnějších polohách se protahují a v prvním roce po výsadbě bývají nižší. Trs se rok od roku rozrůstá dceřinými cibulemi a po třech až čtyřech letech prospěje rozdělení. Na vhodném stanovišti vydrží rostliny mnoho let bez zásahu.
V zahradě se odrůda uplatní v zadních řadách trvalkových záhonů, jako výškový akcent mezi nižšími trvalkami a v přírodně laděných výsadbách. Vysazuje se ve skupinách po třech až pěti cibulích, protože jednotlivý stonek v záhoně zanikne. Vhodná je i pro nádoby o hloubce alespoň čtyřiceti centimetrů. Ke kombinaci se hodí okrasné trávy, šalvěje, kakosty a kontryhel, které kryjí patu stonku. Hlavním škůdcem je kohoutek liliový, nápadný červený brouk, jehož larvy dokážou olistění během několika dní zničit.
Orienpety vznikly ve druhé polovině dvacátého století jako pokus překonat dvě slabiny orientálních lilií — pozdní kvetení a citlivost k vápníku. Křížení orientálních odrůd s liliemi trubkovitými obvykle vyžadovalo laboratorní záchranu embryí, protože běžnou cestou semena nedozrávala. Odrůdu 'Robert Swanson' vyšlechtil americký hybridizér Robert Griesbach z Wisconsinu a do obchodu se dostala v roce 2002. Celá skupina se dnes řadí do osmé zahradnické skupiny, která zahrnuje všechny mezidivizní křížence, tedy i hybridy LA, LO a OA. Právě orienpety změnily postavení lilií v zahradách nejvíc: spojily velikost a vůni orientálních odrůd s otužilostí, která obstojí i ve středoevropských zimách.