Lilie 'My Wedding' (Lilium 'My Wedding') je plnokvětý orientální hybrid, který Královská zahradnická společnost vede v zahradnické klasifikaci pod označením VII/b-a/c. Sedmá skupina zahrnuje křížence odvozené od východoasijských druhů, především od Lilium auratum a Lilium speciosum; od nich mají orientální lilie velké květy, silnou vůni a pozdnější dobu květu. Odrůda 'My Wedding' se od běžných orientálních lilií liší plným květem, v němž se tyčinky přeměnily na okvětní lístky.
Vzhled určuje právě tato přeměna. Květ má místo šesti okvětních lístků několik jejich řad uspořádaných do husté růžice, okraje jsou jemně vlnité a zvlněné. Barva je krémově bílá; ve středu je patrný světle zelený nádech od zeleného hrdla, na okrajích někdy jemný narůžovělý tón. Uvnitř chybějí prašníky, takže květ neuvolňuje pyl — to je u lilií praktický rozdíl, protože oranžový pyl orientálních odrůd běžně zanechává skvrny na textilu. Květy jsou velké a nesou se na pevných, vzpřímených lodyhách, které bývají porostlé střídavými, lesklými, kopinatými listy. Vůně je výrazná, sladce kořenitá a nejsilnější večer. Plody se u plnokvětých odrůd zpravidla nezakládají, protože přeměněné tyčinky neopylují a tobolky se nevyvíjejí.
Sezonní průběh je typicky letní a pozdní. Cibule vyhánějí lodyhu v dubnu a květnu, poupata nasazují v červnu a květ přichází v druhé polovině léta, v našich podmínkách převážně v červenci a srpnu. Na jedné lodyze se otevírá několik květů postupně, takže květ trvá dva až tři týdny. Po odkvětu nadzemní část postupně žloutne a v září a říjnu odumírá; cibule zůstává v půdě a příští rok obráží. Trs se rok od roku zahušťuje, protože cibule odnožuje a vedle mateřské cibule se tvoří dceřiné. Ve druhé a třetí sezoně proto na jednom místě vyrůstá více lodyh než po výsadbě.
Stanoviště má být slunné až mírně polostinné. Osvědčeným řešením je poloha, kde má rostlina hlavu na slunci a bázi ve stínu — buď mezi nízkými trvalkami, nebo pod vrstvou mulče, aby se půda nad cibulí nepřehřívala. Půda vyhovuje humózní, čerstvě vlhká a dobře propustná, spíše kyselá až neutrální; orientální lilie nesnášejí vápnité a těžké zamokřené půdy, ve kterých cibule hnijí. Chráněné, ne příliš větrné místo pomáhá udržet lodyhy vzpřímené, protože plné květy jsou těžké a po dešti stahují vrcholek dolů. Na exponovaném místě se proto vyplatí nenápadná opora, případně sousedství pevnějších trvalek.
Konečná velikost je u této odrůdy zhruba metr; podle podmínek a stáří cibule se v pramenech uvádí sto až sto padesát centimetrů, šířka trsu se pohybuje kolem dvaceti až padesáti centimetrů. Cibule se sázejí do hloubky odpovídající dvoj- až trojnásobku své výšky, tedy zpravidla patnáct až dvacet centimetrů. Mrazuvzdornost je dobrá, odrůda je hodnocena jako plně odolná v podmínkách severní Evropy a v tuzemsku přezimuje ve volné půdě.
V zahradě se uplatní v trvalkovém záhonu mezi nižšími sousedy, kteří zakryjí spodní část lodyh, dále v pásech u terasy a u sedacích koutů, kde je vůně na dosah. Snese i pěstování v prostorné nádobě s propustným substrátem. Nejvýraznější je ve skupinách po třech až pěti cibulích. Zásadní je řezová hodnota: bezpylové plné květy dlouho vydrží ve váze a jsou vyhledávané do svatebních a slavnostních vazeb. Rostlina je jedovatá pro kočky, což je u lilií obecná vlastnost celého rodu a v domácnostech s kočkou to platí i pro řezané květy ve váze.
Orientální lilie vznikly křížením japonských druhů, hlavně Lilium auratum a Lilium speciosum, a do zahrad se ve větším rozšířily po druhé světové válce. Plnokvěté a zároveň bezpylové odrůdy jsou mnohem mladší: objevily se v nizozemském šlechtění na přelomu tisíciletí a od začátku mířily na trh s řezanými květinami, kde je opadávající pyl provozní problém. Jméno 'My Wedding' na tento cíl přímo odkazuje — bílá plná lilie bez prašníků je klasickou svatební květinou. Konkrétní šlechtitel a rok uvedení odrůdy se v dostupných pramenech dohledat nepodařilo, uváděna je jen její příslušnost k orientálním hybridům skupiny VII.