Lilie 'Miss Feya' (Lilium 'Miss Feya') patří mezi orienpety, křížence lilií orientálních a trubkovitých, kterým se pro mohutný vzrůst přezdívá stromové lilie. Od trubkovitých předků mají pevnou stavbu a odolnost, od orientálních velký květ a vůni. 'Miss Feya' je jednou z nejvyšších a nejrobustnějších odrůd skupiny a v zavedeném trsu převýší většinu ostatních lilií o hlavu.
Květy měří 10 až 15 cm, okvětní lístky mají široce rozevřené a na koncích lehce stočené nazpět a hledí do stran až mírně dolů. Malinově až karmínově červenou plochu pokrývá jemné tmavě vínové, místy skoro černé kropení, hrdlo je zelenavé a k okraji barva bledne do téměř bílého lemu. Tenhle sled od zeleného středu přes sytou červeň ke světlému okraji je čitelný i z dálky. Vůně je sladká a silná, nejvýraznější navečer; v malé uzavřené místnosti může být až příliš intenzivní.
Na jedné lodyze se postupně otevírá větší počet květů a kvetení trvá několik týdnů. Na řez je vhodná, poupata se rozvíjejí i ve váze. Tobolka se po odkvětu odlomí, pokud se nesbírá semeno.
Velká cibule z dužnatých šupin žene jedinou silnou, tuhou a nevětvenou lodyhu, hustě porostlou lesklými, kopinatými, tmavě zelenými listy. Rostlina je štíhle sloupovitá, do šířky nepřesáhne 30 cm a nad okolní trvalky vystupuje. První rok po výsadbě měří kolem 120 cm, od druhé a třetí sezony 150 až 180 cm.
Sezona je pozdní. Raší v dubnu, kvete od konce července do začátku srpna, kdy asijské i orientální lilie už bývají odkvetlé. Zežloutlá lodyha se odstraňuje až v září nebo říjnu, do té doby doplňuje zásoby cibule. Snáší pozdní jarní mrazíky i horká léta a je mrazuvzdorná, cibule zimuje v zemi bez krytí.
Stanoviště má být slunné až mírně polostinné, ideálně s patou ve stínu nižších trvalek a lodyhou na světle. Půda hluboká, humózní, propustná a rovnoměrně vlhká; stojící voda cibuli hubí hlavně mimo vegetaci. K půdní reakci je tolerantnější než čistě orientální lilie a snese i neutrální zeminu. Cibule se sázejí hluboko, 20 až 25 cm, aby zůstaly v chladu a vysoká lodyha měla v zemi oporu; od sebe 25 až 30 cm, po třech.
Výškou patří do zadního plánu záhonu, k plotu, ke zdi nebo před vzrostlé keře, kde tvoří svislý akcent. Vyšší trvalky a okrasné trávy zastíní patu lodyhy a zakryjí ji, až po odkvětu žloutne. Hodí se i do užitkové části zahrady jako stálá zásoba řezaných květů. Přes robustní stavbu je u vysokých lodyh na větrném místě rozumné počítat s tyčkou.
Orienpety vznikly až v poslední čtvrtině dvacátého století, když se pomocí embryokultury podařilo překonat nekřížitelnost lilií orientálních a trubkovitých. Pro mohutný vzrůst si brzy vysloužily přezdívku stromové lilie. Nová skupina převzala od trubkovitých lilií pevné stonky, otužilost a vzrůst, od orientálních pak velikost a vůni květu. Odrůdu 'Miss Feya' vyšlechtil americký pěstitel LeVern Friemann, který se orienpetům věnoval v Nebrasce a zaměřil se na tmavší červené odstíny.