Lilie 'Broken Heart' (Lilium 'Broken Heart') je plnokvětý orientální hybrid, tedy zástupce sedmé zahradnické skupiny lilií odvozené od východoasijských druhů Lilium auratum a Lilium speciosum. Od jednoduchých orientálních odrůd se liší násobným počtem okvětních lístků a od většiny plných odrůd zase kresbou, která z květu dělá spíš malovaný obrazec než jednolitou barevnou plochu.
Vzhled je hlavní důvod, proč se odrůda pěstuje. Okvětí tvoří několik řad lístků uspořádaných do husté, nahoru otevřené růžice o průměru zhruba patnácti až sedmnácti centimetrů. Podklad je světle růžový až blankytně růžový, směrem ke středu sytější. Po ploše lístků jsou rozeseté drobné rudé skvrny a krátké pruhy a středem každého lístku probíhá výrazný červený paprsek, který sbíhá do hrdla květu. Okraje jsou zvlněné, což květu dodává plnou, kupovitou siluetu. Lodyhy jsou pevné, vzpřímené, porostlé střídavými, lesklými kopinatými listy tmavě zelené barvy. Vůně je intenzivní, sladce kořenitá a večer sílí. Plnokvěté odrůdy zpravidla nezakládají plody, takže po odkvětu nezůstávají tobolky a rostlina veškerou energii ukládá zpět do cibule.
Sezonní průběh odpovídá pozdním liliím. Cibule vyhánějí lodyhu v dubnu a květnu, poupata rostou v červnu a květ nastupuje v červenci a srpnu. Na jedné lodyze se otevírá několik květů za sebou, takže doba květu jednoho trsu se natáhne na dva až tři týdny. Po odkvětu lodyha postupně žloutne a v září a říjnu zaschne; cibule zůstává v půdě a na jaře znovu raší. Cibule přitom odnožuje, takže trs v druhé a třetí sezoně vytvoří více lodyh než hned po výsadbě. Po pěti až šesti letech se hnízdo cibulí zahustí natolik, že se vyplatí je na podzim vyjmout a rozsadit.
Stanoviště patří slunné až mírně polostinné, v teplejších polohách odrůdě prospívá lehký odpolední stín, který zabrání vyblednutí kresby. Osvědčuje se poloha s hlavou na slunci a bází ve stínu — mezi nižšími trvalkami nebo pod mulčem, aby se půda nad cibulí nepřehřívala. Půda má být humózní, čerstvě vlhká a hlavně dobře propustná; orientální lilie špatně snášejí vápnité a těžké zamokřené půdy, ve kterých cibule hnijí. Vhodná je poloha chráněná před silným větrem, protože plné květy jsou po dešti těžké a stahují vrchol lodyhy k zemi. Na volném a větrném místě proto bývá potřeba nenápadná opora u vyšších trsů.
Konečná velikost se podle pramenů pohybuje mezi osmdesáti a sto dvaceti centimetry výšky; české zdroje odrůdu řadí ke střední až vyšší kategorii a uvádějí osmdesát až sto centimetrů. Šířka trsu je malá, zhruba dvacet až třicet centimetrů, protože lilie roste do výšky a plochu nezabírá. Cibule se sázejí zhruba deset až patnáct centimetrů hluboko a od sebe dvacet až třicet centimetrů. Mrazuvzdornost je vysoká, prameny uvádějí zónu 3 až 8, takže odrůda přezimuje ve volné půdě bez zvláštní ochrany; v nádobě je nutné počítat s promrzáním kořenového balu.
V zahradě se uplatní v trvalkovém záhonu, kde nižší sousedé zakryjí spodní část lodyh, u teras a odpočinkových míst kvůli vůni a ve skupinách po třech až pěti cibulích, protože jednotlivá lodyha se v porostu ztrácí. Dobře se kombinuje s nízkými travami, kakosty a s trvalkami, které v červenci a srpnu drží zelené listy a zakryjí základnu lodyh. Pěstování ve větší nádobě s propustným substrátem je možné. Květy jsou vyhledávané na řez a ve váze vydrží dlouho. Rostlina je jedovatá pro kočky, a to i jako řezaná květina.
Orientální lilie jsou výsledkem křížení japonských horských druhů, především Lilium auratum a Lilium speciosum, a v evropských zahradách se rozšířily až v druhé polovině dvacátého století. Plnokvěté formy jsou mladší a pocházejí převážně z nizozemského šlechtění zaměřeného na trh s řezanými květinami, kde má plný květ delší trvanlivost a výraznější objem. Odrůda 'Broken Heart' se v evropském i americkém sortimentu vede jako plnokvětá orientální lilie a bývá řazena k barevně nejvýraznějším z této skupiny. Její jméno, tedy zlomené srdce, se obvykle vykládá jako odkaz na červený paprsek probíhající středem každého okvětního lístku. Konkrétní šlechtitel se v dostupných pramenech nepodařilo doložit.