libavka polehlá
Vlastnosti rostliny:

libavka polehlá 'Big Berry'

Gaultheria procumbens 'Big Berry'
Popis:
Stálezelený nízký polokeř s kožovitými lesklými listy a s červenými plody o průměru kolem deseti milimetrů — u tohoto výběru jsou nápadně větší a početnější než u základního druhu. Plody dozrávají na podzim a vydrží přes celou zimu. Rozdrcené listy voní po mentolu. Zobrazit více
Vyberte některou z dostupných variant:
sazenice v květináči průměru 10,5 cm
0 ks
  89,00 Kč/ks
RO008774
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my
rostlina v květináči 1,5 l
SKLADEM 4 ks
  199,00 Kč/ks
RO008908
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my

Dlouhý popis:

Libavka polehlá 'Big Berry' (Gaultheria procumbens 'Big Berry') je nízký stálezelený polokeř z čeledi vřesovcovitých, pěstovaný především pro plody. Registrované jméno kultivaru zní 'Gaubi' a rostlina je chráněna šlechtitelskými právy; od základního druhu se liší většími a hojnějšími bobulemi.

Rostlina tvoří nízký plazivý porost, který se rozrůstá podzemními výběžky. Nadzemní výhony jsou krátké, vzpřímené, u báze dřevnatějící, se shluky listů na koncích. Porost se uzavírá pozvolna a v příznivých podmínkách se rozrůstá téměř neomezeně, zůstává však stále nízký a plochý.

Listy jsou střídavé, nahloučené, obvejčité až eliptické, dva až pět centimetrů dlouhé, kožovité, lesklé, tmavě zelené, na okraji jemně pilovité. Přes zimu se barví do bronzově červené a purpurové a na jaře se vracejí k zelené. Po rozdrcení listy charakteristicky voní po mentolu — obsahují methylsalicylát, tedy silici známou jako wintergreenový olej. Vůně je patrná i při odlomení mladého výhonu a je pro rostlinu natolik typická, že podle ní dostala anglické jméno.

Kvetení připadá na červen až srpen. Květy jsou drobné, pět až osm milimetrů dlouhé, převislé, urnovitě zvonkovité, bílé s růžovým nádechem, jednotlivé v paždí listů. Nejsou nápadné a hlavní hodnota rostliny leží v plodech, které po nich následují.

Plody jsou kulovité, sytě šarlatově červené, u tohoto kultivaru kolem deseti milimetrů široké, tedy zřetelně větší než u běžných rostlin. Dozrávají od září a na porostu vytrvávají přes zimu až do jara, protože ptáci je berou až v nouzi. Rostlina je samosprašná a plody nasazuje bez opylovače. Dužnina je jedlá, moučnatá, s výraznou mentolovou chutí; v Severní Americe se plody tradičně žvýkaly a používaly k ochucení. Ve větším množství silice dráždí, jde tedy o ochutnání, nikoli o ovoce. Plod není bobule v botanickém smyslu, ale zdužnatělý kalich obalující suchou tobolku, čemuž odpovídá i jeho pružná konzistence.

Sezonní průběh je vyrovnaný a rostlina má hodnotu po celý rok: na jaře zelený porost, v létě nenápadné kvetení, od podzimu červené plody na bronzově zbarveném listu a v zimě kombinaci obojího. Právě tato zimní fáze je důvodem, proč se libavka prodává hlavně v podzimních nádobových výsadbách.

Stanoviště vyžaduje polostín až stín; na plném slunci listy blednou a okraje usychají, pokud není půda trvale vlhká. Půda musí být kyselá, s pH zhruba čtyři a půl až pět a půl, humózní, rašelinitá, propustná a stále čerstvě vlhká. Vápno rostlina nesnáší — na zásaditých půdách žloutne a hyne. Vhodný je substrát pro rododendrony a azalky.

Vzrůst je pomalý. Konečná výška je deset až patnáct centimetrů, jedna rostlina se rozroste do šířky padesáti až osmdesáti centimetrů, ve vhodných podmínkách i více. Roční přírůstek činí jen několik centimetrů do stran. Mrazuvzdornost je vysoká, zóna 3 až 4, tedy hluboko pod minus třicet stupňů Celsia; v nádobách je však kořenový bal podstatně zranitelnější než ve volné půdě.

V zahradě se používá do vřesovišť, pod rododendrony a azalky, do stinných skalek, na okraje lesních záhonů a mezi kameny. Velmi rozšířené je podzimní a zimní použití v nádobách, truhlících a mísách společně s vřesy a stálezelenými keříky. Řez rostlina nevyžaduje; udržuje se prořídnutím starých výhonů. Kombinuje se s kapradinami, brusnicemi a nízkými jehličnany. V nádobových výsadbách vydrží jednu až dvě sezony a poté je vhodné rostlinu přesadit do kyselé půdy na trvalé stanoviště.

Libavka polehlá pochází ze severovýchodu Severní Ameriky, kde roste v podrostu jehličnatých a smíšených lesů na kyselých humózních půdách od Newfoundlandu po Alabamu. Rodové jméno Gaultheria připomíná Jeana-Françoise Gaultiera, francouzského lékaře a botanika působícího v osmnáctém století v Québecu; druhové jméno procumbens znamená latinsky poléhavý a popisuje růst rostliny. V angličtině se jí říká wintergreen nebo teaberry — listy i plody sloužily domorodým obyvatelům i osadníkům k přípravě čaje a k ochucování. Kultivar 'Big Berry' má registrované jméno 'Gaubi', je chráněn šlechtitelskými právy a byl vybrán právě pro velikost a početnost plodů; obchodní jméno tuto vlastnost přímo popisuje.

Základní charakteristika rostliny

Vzrůst a velikostpomalý; 10–15 cm výšky, jedna rostlina 50–80 cm široká
Habitusplazivý stálezelený polokeř, rozrůstá se podzemními výběžky
Doba květučerven až srpen, drobné bílé až narůžovělé urnovité květy
Plodšarlatový, kolem 10 mm; září až jaro; samosprašná, opylovač není nutný
Listkožovitý, lesklý, v zimě bronzově červený; po rozdrcení voní po mentolu
Řeznevyžaduje se; udržuje se prořídnutím starých výhonů
Stanovištěpolostín až stín; kyselá rašelinitá humózní, stále vlhká půda
Mrazuvzdornostzóna 3–4, hluboko pod −30 °C
Použitívřesoviště, stinná skalka, podsadba rododendronů, zimní nádoby

Kalendář pěstování

FázeKdyPoznámky
Výsadbaduben až říjensázejte do kyselého rašelinitého substrátu, vápno vynechte
Zálivkaduben až zářízalévejte měkkou vodou, kořenový bal nesmí proschnout
Přihnojeníduben až červenpoužijte hnojivo pro rododendrony, dávkujte slabě
Plodyzáří až dubenplody ponechte na rostlině, vydrží přes zimu
Zazimovánílistopadnádoby zabalte nebo zapusťte, ve volné půdě krytí netřeba