libavka polehlá
libavka polehlá

Vlastnosti rostliny:

libavka polehlá

Gaultheria procumbens
Popis:
Stálezelený polokeřík, který je nejnápadnější v době, kdy zbytek zahrady dozněl: od září se pod tuhými lesklými listy rozsvěcují korálově červené kulaté plody a vydrží na rostlině přes celou zimu až do jara. Rozemnutý list voní po mentolu — jde o klasický zdroj wintergreenové silice. Zobrazit více
Vyberte některou z dostupných variant:
rostlina v květináči 1 l

výška rostliny 10-15 cm

0 ks
  99,00 Kč/ks
RO003240
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my
rostlina v květináči 1 l
SKLADEM 14 ks
  169,00 Kč/ks
RO007215
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my

Dlouhý popis:

Libavka polehlá (Gaultheria procumbens) je nízký stálezelený keřík z čeledi vřesovcovitých, domovem v listnatých a jehličnatých lesích severovýchodu Severní Ameriky. V zahradě se používá jako pokryvná rostlina do kyselých půd a jako podzimní a zimní nádobová dřevina, protože plody vydrží ozdobné po celou chladnou část roku.

Habitus je plazivý. Rostlina roste z podzemních oddenků, ze kterých vyrážejí krátké vzpřímené výhony vysoké deset až patnáct centimetrů; postupně se rozrůstá do souvislého koberce o průměru třiceti až sto centimetrů. Růst je pomalý, přírůstek činí jen několik centimetrů za rok. Listy jsou nahloučené v horní části výhonů, obvejčité až eliptické, dva až pět centimetrů dlouhé, kožovité, na líci leskle tmavě zelené; v chladném období se přibarvují do bronzové až vínově červené. Po rozemnutí uvolňují výraznou mentolovou vůni po wintergreenu, kterou způsobuje methylsalicylát obsažený v pletivech.

Květy jsou drobné, pět až sedm milimetrů dlouhé, převislé, džbánkovitého tvaru, bílé až slabě narůžovělé a vyrůstají jednotlivě v paždí listů od června do srpna. Nejsou nápadné, ale jsou zdrojem nektaru pro čmeláky. Hlavní ozdobou jsou plody: kulaté, sytě korálově až šarlatově červené, šest až dvanáct milimetrů široké, dozrávající od září a vytrvávající na rostlině do jara. Libavka je samosprašná, k nasazení plodů tedy stačí jediná rostlina. Plody jsou jedlé, mají výraznou mentolovou chuť a v Severní Americe se z nich i z listů odedávna připravoval čaj; kvůli obsahu salicylátů se ale nehodí ke konzumaci ve větším množství ani pro osoby citlivé na kyselinu acetylsalicylovou.

Sezónní průběh je vyrovnaný: jarní rašení světle zelené, letní kvetení, podzimní nasazení plodů a zimní kombinace tmavého, do červena přibarveného olistění s červenými kuličkami. Rostlina je stálezelená, olistění tedy neopadává.

Stanoviště vyhovuje polostinné až stinné, snese dopolední slunce, celodenní úpal v suché půdě však vede k zasychání listů. Půda je klíčová: musí být trvale mírně vlhká, humózní, kyprá a výrazně kyselá, s hodnotou pH zhruba 4,5 až 6. Vápno rostlina nesnáší, takže se vysazuje do rašelinových a rododendronových substrátů, do vřesovišť nebo do půdy zlepšené kyselým humusem a mulčovaná kůrou či jehličím. Zálivka dešťovou vodou je vhodnější než tvrdou vodou z vodovodu. Mrazuvzdornost je plná pro celé území Česka; ve volných, větrných polohách bez sněhové pokrývky mohou listy na konci zimy zaschnout, sněhová peřina i stín okolních dřevin tomu předcházejí.

Konečná velikost je malá: výška zůstává mezi deseti a patnácti centimetry, šířka trsu po několika letech dosahuje třiceti až sto centimetrů. Řez není potřebný. Občasné zkrácení výhonů na jaře zahustí porost a starší rozvolněné koberce lze zmladit sestřižením.

V zahradě je libavka klasickou podsadbou pod rododendrony, azalky a kyselomilné jehličnany, kde tvoří nízké zelené patro. Uplatní se ve vřesovištích, v lesních a stinných zákoutích, na severních stranách domů, ve skalkách s kyselým substrátem i na hrobech, kde vydrží ozdobná celý rok. Kombinuje se s vřesy a vřesovci, se skimmií, s borůvkami a s nízkými kapradinami. Velký význam má také v podzimních miskách, truhlících a věncích: rostliny obsypané plody se prodávají od září a v nádobě vydrží až do jara, poté je lze vysadit na trvalé stanoviště v zahradě. Plody nejsou pro rostlinu problém ani po opadu — část semen roznesou ptáci, ale libavka se v našich podmínkách nešíří agresivně a udrží se v rámci vymezené plochy.

Rodové jméno Gaultheria zavedl Linné podle Jeana-Françoise Gaultiera, francouzského lékaře a přírodovědce působícího v 18. století v Québecu, který popisoval kanadskou flóru. Druhové jméno procumbens znamená „polehlý" a přesně vystihuje růst rostliny, což přejímá i české jméno. V Severní Americe je druh znám jako teaberry nebo checkerberry: listy a plody sloužily původním obyvatelům i osadníkům k přípravě aromatického čaje a v 19. století se z listů destiloval wintergreenový olej, používaný jako chuťová složka žvýkaček, cukrovinek a zubních past. Dnes se toto aroma vyrábí převážně synteticky, ale chuť plodů zůstala rozpoznatelná.

Základní charakteristika rostliny

Vzrůst a velikostplazivý stálezelený keřík, 10–15 cm výšky, trs 30–100 cm široký
Rychlost růstupomalá, několik centimetrů ročně, šíří se podzemními oddenky
Květbílé až narůžovělé džbánkovité květy 5–7 mm, červen až srpen
Plodkorálově červený, 6–12 mm, od září do jara, samosprašná rostlina
Listkožovitý, leskle tmavě zelený, v zimě do bronzova, po rozemnutí mentolová vůně
Stanovištěpolostín až stín, trvale mírně vlhká kyselá humózní půda, pH 4,5–6
Řeznení nutný, jarní zkrácení výhonů zahušťuje, starší koberce snesou zmlazení
Mrazuvzdornostplná pro celé území Česka, ve větrných polohách bez sněhu listy zasychají
Použitípodsadba rododendronů, vřesoviště, stinná zákoutí, podzimní misky a truhlíky

Kalendář pěstování

FázeKdyPoznámky
Výsadbaduben až červen nebo září až říjendo kyselého rašelinového substrátu, spon 20–25 cm
Kveteníčerven až srpendrobné květy lákají čmeláky, nezasahujte do nich
Nasazení plodůzáříplody vydrží ozdobné až do jara, sběr není nutný
Zálivkaduben až zářízalévejte dešťovou vodou, půda nesmí zcela vyschnout
Mulčováníbřezen a listopadpřisypte kůru nebo jehličí, udrží vlhkost i kyselost
Zmlazeníbřezen až dubenrozvolněné starší koberce sestřihněte, obrazí z oddenků