Libavka polehlá (Gaultheria procumbens) je nízký stálezelený keřík z čeledi vřesovcovitých, doma v listnatých a jehličnatých lesích severovýchodu Severní Ameriky. V zahradě slouží jako pokryvná rostlina do kyselé půdy a na podzim a v zimě jako ozdoba nádob, protože plody zůstávají ozdobné celou chladnou část roku.
Roste z podzemních oddenků, ze kterých vyrážejí krátké vzpřímené výhony vysoké 10 až 15 cm. Postupně se zapojí do souvislého koberce o průměru 30 až 100 cm, ročně však přiroste jen o několik centimetrů. Listy jsou nahloučené v horní části výhonů, obvejčité až eliptické, dva až pět centimetrů dlouhé, kožovité a na líci leskle tmavě zelené. V chladném období se přibarvují do bronzové až vínově červené. Po rozemnutí voní mentolově; vůni dává methylsalicylát obsažený v pletivech.
Od června do srpna kvete drobnými převislými džbánky 5 až 7 mm dlouhými, bílými až slabě narůžovělými, které vyrůstají jednotlivě v paždí listů. Jsou nenápadné, čmeláci je ale navštěvují. Hlavní ozdobou jsou plody: kulaté, sytě korálově až šarlatově červené, 6 až 12 mm široké. Dozrávají od září a drží na rostlině do jara. Libavka je samosprašná, plody tedy nasadí i jediný kus. Jsou jedlé a chutnají výrazně mentolově; kvůli salicylátům se ale nehodí k jídlu ve větším množství a lidé citliví na kyselinu acetylsalicylovou by se jim měli vyhnout.
Potřebuje polostín až stín. Dopolední slunce snese, celodenní úpal v suché půdě však listy spaluje. Rozhodující je půda: trvale mírně vlhká, humózní, kyprá a výrazně kyselá, s pH zhruba 4,5 až 6. Vápno nesnáší, proto patří do rašelinového nebo rododendronového substrátu, do vřesoviště nebo do půdy zlepšené kyselým humusem a mulčované kůrou či jehličím. Dešťová voda jí svědčí víc než tvrdá voda z vodovodu.
Je mrazuvzdorná. Ve volných větrných polohách bez sněhu mohou listy koncem zimy zaschnout; sněhová pokrývka a stín okolních dřevin tomu brání. Řez nepotřebuje, jarní zkrácení výhonů porost zahustí a rozvolněný starší koberec omladí sestřih.
Klasicky se sází jako nízké zelené patro pod rododendrony, azalky a kyselomilné jehličnany. Uplatní se také ve vřesovišti, ve stinném zákoutí, u severní strany domu, na skalce s kyselým substrátem a na hrobě, kde zdobí celý rok. Ladí s vřesy a vřesovci, skimmií, borůvkami a nízkými kapradinami. Rostliny obsypané plody se nabízejí od září do podzimních misek, truhlíků a věnců; v nádobě vydrží do jara a pak se mohou vysadit natrvalo do zahrady. Ptáci část semen roznesou, libavka se ale v našich podmínkách nešíří agresivně a drží se vymezené plochy.
V Severní Americe se libavce říká teaberry nebo checkerberry. Listy a plody sloužily původním obyvatelům i osadníkům k přípravě aromatického čaje. V 19. století se z listů destiloval wintergreenový olej, kterým se ochucovaly žvýkačky, cukrovinky a zubní pasty. Dnes se toto aroma vyrábí převážně synteticky, chuť plodů je ale stále snadno rozpoznatelná a stejnou vůni uvolní i každý rozemnutý list.