Levandule lékařská 'Munstead' (Lavandula angustifolia 'Munstead') patří k nejstarším dosud pěstovaným zahradním odrůdám pravé levandule a v sortimentu zastupuje světlejší, měkčí modrofialový tón. Proti tmavě fialové 'Hidcote' má klas výrazně méně sytý, spíš levandulově modrý až modrofialový, a rozkvétá o dva až tři týdny dřív; obě odrůdy se proto v zahradách kombinují, aby se doba květu prodloužila. Druhým rozdílem je habitus: 'Munstead' roste níž a rozložitěji, tvoří spíš polštář než přísnou kouli.
Rostlina je polokeř, který ve spodní části dřevnatí a nahoře nese měkké, každoročně obnovované přírůstky. Listy jsou úzce čárkovité, celokrajné, šedozelené až stříbrošedé, jemně plstnaté a vytrvávají přes zimu. Z olistěné části vyrůstají tenké, nerozvětvené čtyřhranné stvoly, na jejichž konci sedí štíhlý lichoklas složený z přeslenů drobných pyskatých kvítků. Kvítky se otevírají odspodu vzhůru, kalichy jsou šedozelené s nafialovělým nádechem. Celá rostlina intenzivně voní, obsah kafru je u této odrůdy nižší než u tmavých selekcí a vůně je nasládlejší, což je důvod, proč se 'Munstead' tradičně používá na sušení k dochucování pečiva a nálevů.
Kvetení začíná v teplejších polohách už koncem května, běžně v červnu, a pokračuje do srpna. Po hlavní vlně následuje při seříznutí odkvetlých stvolů druhé, slabší nasazení. Odkvetlé klasy hnědnou a trs je drží vzpřímeně; šedé olistění zůstává i v zimě, takže rostlina má funkci celoroční struktury. Semenáče se u této odrůdy množí snadno, a protože se 'Munstead' historicky rozmnožovala i výsevem, liší se rostliny v obchodě navzájem v odstínu i výšce více než u vegetativně množených novějších odrůd. Vyrovnaný porost dá jen materiál z řízků.
Stanovištěm je plné slunce a otevřené, teplé místo. Půda má být propustná, spíš chudá, písčitá nebo štěrkovitá, s reakcí od neutrální po mírně zásaditou; vápnitý podklad vyhovuje. Zavedené rostliny snášejí letní sucho velmi dobře, naopak ulehlá, těžká a v zimě zamokřená zemina je hlavní příčinou úhynu. Odrůda je v podmínkách střední Evropy plně mrazuvzdorná, odolnost se u druhu uvádí zhruba do -20 °C. V živné a hnojené půdě trs vyléhá, přirůstá měkce a hůř přezimuje.
Údaje o konečné velikosti se v pramenech rozcházejí. Německé zdroje uvádějí 30 až 40 centimetrů, britské školky u starších, dobře zapojených rostlin 45 až 60 centimetrů; rozdíl vychází z toho, zda je měřena výška olistění, nebo výška v plném květu, a z výživnosti půdy. Šířka trsu odpovídá zhruba výšce, u starších kusů bývá větší. Rostlina netvoří výběžky a rozrůstá se jen přírůstkem dřevnaté kostry.
Nízký, měkce klenutý trs a raný nástup květu předurčují odrůdu k obrubám záhonů a cest, k nízkým stříhaným plůtkům, do bylinkových a selských zahrad, do štěrkových a suchých partií a do nádob. Ve smíšeném záhoně se světle modrofialový klas dobře snáší se žlutými řebříčky, rozchodníky, kakosty a šalvějemi, u růží plní obvyklou roli nízkého doprovodu, který zakrývá holou spodní část keřů. Pro souvislý nízký plůtek se sází rostliny v rozestupu 20 až 30 centimetrů, tedy devět až dvanáct kusů na metr čtvereční. Raný nástup květu má ještě jeden praktický dopad: ve chvíli, kdy 'Munstead' vrcholí, tmavé pozdní odrůdy teprve nasazují poupata, takže dvojice vysazená vedle sebe udrží levandulovou barvu od konce května až do konce srpna. Klasy jsou silně nektarodárné a v době květu na nich pracují včely, čmeláci i motýli.
Jméno odrůdy odkazuje na Munstead Wood, zahradu britské zahradní architektky a malířky Gertrude Jekyllové u městečka Godalming v Surrey. Jekyllová tam od konce devatenáctého století budovala zahradu proslulou barevně komponovanými trvalkovými záhony a vedla vlastní drobné školkařské zásilkové podnikání, z něhož levandule vzešla; u odrůdy bývá uváděn rok 1916. Vybírala ji podle svých vlastních měřítek: kvůli rannému kvetení, nízkému a měkkému trsu a sladší vůni, tedy kvůli vlastnostem, které se hodily do jejích rozvolněných, impresionisticky pojatých pásů barev. Odrůda se rozšířila po celé Evropě i v Severní Americe a dodnes patří spolu s 'Hidcote' k nejběžnějším zahradním levandulím.