Levandule lékařská 'Hidcote' (Lavandula angustifolia 'Hidcote') je nízká, kompaktní odrůda pravé levandule, v sortimentu vedená jako nejtmavší z klasických zahradních selekcí. Od ostatních odrůd téhož druhu se liší dvěma znaky: barvou květu, která je sytě fialová až tmavě modrofialová, a hustým, pravidelně zaobleným trsem, jenž drží obrys i bez opory. Britská Královská zahradnická společnost jí udělila Award of Garden Merit a vede ji zároveň jako Hidcote Group, protože pod jménem 'Hidcote Blue' a 'Hidcote Strain' se prodávají také semenné kmeny, které jsou v barvě i výšce méně vyrovnané než původní, vegetativně množená odrůda.
Rostlina tvoří polokeř s dřevnatějící spodní částí, z níž vyrůstají tenké, čtyřhranné a nerozvětvené stvoly. Listy jsou úzce čárkovité, celokrajné, stříbřitě šedozelené a plstnaté; zůstávají na rostlině přes zimu, takže trs je i v mrazu čitelný jako šedá polokoule. Květenství je štíhlý, hustý lichoklas dlouhý zhruba tři až čtyři centimetry, složený z drobných pyskatých kvítků v přeslenech. Kalichy jsou nafialovělé a po opadu kvítků na stvolech zůstávají, takže klas si tmavou barvu podrží i jako suchý. Kontrast tmavě fialového klasu a stříbrošedého olistění je u této odrůdy ostřejší než u světle modrých levandulí a zůstává čitelný i z odstupu, což je vedle nízkého vzrůstu hlavní důvod, proč se 'Hidcote' volí do velkoplošných a veřejných výsadeb. Celá rostlina je silně aromatická, silice v listech odrazují srnčí zvěř i hraboše.
Kvetení nastupuje později než u starších odrůd, typicky od konce června a v chladnějších polohách od července; hlavní vlna trvá čtyři až šest týdnů a při seříznutí odkvetlých stvolů se ve vlhčím a teplém létě objevuje slabší druhá vlna do září. Barva zaschlých klasů je u této odrůdy pevnější než u světle modrých levandulí, proto se 'Hidcote' tradičně pěstuje na sušení a na výrobu voňavých sáčků. Na podzim rostlina nezatahuje, jen přestává přirůstat; přes zimu zůstává šedé olistění a dřevnatá kostra.
Stanovištěm je plné slunce, chráněné a teplé místo bez stojícího vzduchu. Půda musí být propustná, spíše chudá, štěrkovitá nebo písčitá, s reakcí od neutrální po zásaditou; vápenec vysloveně vyhovuje. Hlavním rizikem není mráz, ale zimní zamokření a těžká ulehlá zemina, ve které kořeny hnijí. Mrazuvzdornost je dobrá, zhruba do -15 °C; běžně přežívá zimy střední Evropy a v nechráněných polohách pomáhá výsadba do vyvýšeného nebo štěrkového záhonu. Bohatě hnojená a vlhká půda zkracuje životnost porostu a rozvaluje trs.
Konečná velikost se podle pramenů liší: britské zdroje uvádějí výšku 40 až 50 centimetrů, německé školky u nabídek 'Hidcote Blue' zhruba 50 centimetrů, u semenných kmenů bývá rozptyl větší. Rozdíl vychází z toho, zda jde o vegetativně množenou odrůdu, nebo o semenný kmen, a z výživnosti půdy. Šířka trsu odpovídá výšce nebo ji mírně převyšuje, u starších rostlin 50 až 60 centimetrů. Rostlina se rozrůstá pozvolna, netvoří výběžky a zůstává na místě.
V zahradě se odrůda uplatní především tam, kde záleží na linii: jako nízká obruba záhonů a cest, jako náhrada zimostrázu ve formálních výsadbách, v suchých a štěrkových partiích a v nádobách. Tmavý klas je protiváhou stříbrolistých pelyňků, šedých kavylů, rozchodníků a žlutých rozchodnic, s růžemi tvoří klasickou dvojici. Pro souvislou nízkou obrubu se počítá rozestup kolem 30 centimetrů, tedy zhruba tři rostliny na běžný metr. V plném květu je porost silně nektarodárný, pracují na něm včely, čmeláci i motýli.
Odrůda nese jméno po zahradě Hidcote Manor Garden v hrabství Gloucestershire ve střední Anglii, kterou od roku 1907 budoval americko-britský major Lawrence Johnston a která dnes patří National Trustu. Hidcote je proslulé členěním do zahradních pokojů oddělených stříhanými živými ploty, a právě do takto vedených výsadeb se tmavá nízká levandule hodila. Odtud se selekce rozšířila do britských školek a stala se ve dvacátém století nejprodávanější tmavou levandulí. Botanický druh Lavandula angustifolia pochází ze suchých vápencových strání západního Středomoří, hlavně z francouzských a italských předhůří Alp; druhové jméno angustifolia znamená úzkolistá a odlišuje ji od širokolisté levandule lékařské příbuzné, starší jméno Lavandula officinalis odkazovalo na lékárnické užití.