Leknín 'Pygmaea Helvola' (Nymphaea 'Pygmaea Helvola', v obchodní nabídce i pod názvem 'Helvola' nebo 'Helveola') patří mezi nejmenší kultivary rodu Nymphaea pěstované v zahradní kultuře. Zatímco běžné zahradní leknínové odrůdy potřebují plochu jezírka v řádu metrů čtverečních, tato miniaturní forma vystačí s výrazně menší hloubkou i rozlohou, a proto se řadí mezi takzvané pygmejské leknínové kultivary.
Rostlina vytváří podvodní oddenek, z něhož vyrůstají plovoucí listy okrouhlého až mírně vejčitého tvaru s hlubokým výkrojem u řapíku. Mladé listy jsou nápadně skvrnité tmavě purpurovou kresbou na zelenkavém podkladu, s přibývajícím věkem listu kresba blekne směrem k rovnoměrné zelené. Jednotlivý list dorůstá do průměru kolem deseti až dvanácti centimetrů, tedy zlomku velikosti listů u velkokvětých odrůd.
Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách těsně nad hladinou, jsou miskovité, poloplné, s více řadami okvětních plátků sírově až citronově žluté barvy kolem nápadného svazku zlatavě oranžových prašníků. Rozvitý květ měří kolem pěti centimetrů v průměru a je jemně vonný. Květy se ráno otevírají a k večeru uzavírají, jednotlivý květ vydrží v tomto rytmu otevřený několik dní po sobě; na zataženou nebo chladnou oblohu reaguje leknín pomalejším nebo neúplným otevřením květu, protože kvetení je vázané na intenzitu světla.
Kvetení začíná v první polovině léta a pokračuje nepřetržitě až do podzimu, dokud teplota vody neklesne pod hranici, kterou rostlina snáší; v mírném podzimu tak kvete výrazně déle než suchozemské trvalky ve stejném období.
Stanovištěm je plně osluněná vodní hladina; ve stínu kvete řídce nebo vůbec. Sazenice se vysazuje do koše s těžkou jílovitou nebo rybniční půdou bez rašeliny, zpočátku v hloubce kolem osmi až deseti centimetrů vody nad kořenovým balem; s tím, jak rostlina sílí, se koš postupně přemísťuje hlouběji. Konečná hloubka vody se u této odrůdy pohybuje řádově v desítkách centimetrů, výrazně méně než u velkokvětých leknínů, které vyžadují hloubku přes půl metru. Voda pod rostlinou by měla zůstat klidná, bez silného proudění nebo stříkající fontány, jejíž kapky poškozují listovou plochu i pod hladinou a omezují kvetení.
Vzrůstem jde o skutečně miniaturní rostlinu: listová růžice se rozprostírá do šířky zhruba třiceti až padesáti centimetrů a nemá tendenci agresivně zarůstat celou vodní plochu, jak je časté u silně rostoucích leknínových odrůd. Právě tato nízká expanzivnost dělá z odrůdy vhodnou volbu do sudů, van, malých jezírkových mís a dalších nádob, kde by konkurenčně silnější leknín během několika sezon zaplnil celý prostor. Oddenek lze po několika letech dělit, čímž se zabrání přehoustnutí koše a udrží se bohaté kvetení.
Rostlina je mrazuvzdorná, pokud oddenek nezamrzne v celém objemu vody; v hlubší, nezamrzající vodní ploše přezimuje bez přemísťování, v mělké nádobě na terase je nutné oddenek přes zimu chránit před úplným promrznutím. V zahradě se odrůda uplatní jako centrální prvek miniaturního jezírka, v kombinaci s dalšími nízkými vodními a bahenními rostlinami nebo jako samostatná výsadba v dekorativní nádobě bez odtoku. Díky drobnému vzrůstu se hodí i do jezírek s rybami, kde plovoucí listová plocha poskytuje stín a úkryt bez toho, aby zabrala celou hladinu, a nebrání pohledu na vodní hladinu jako celek, jak to dělají rozlehlé listy velkokvětých odrůd.
Rod Nymphaea zahrnuje leknínové druhy z mírného i tropického pásma celého světa a evropské i severoamerické druhy tvořily základ novodobého leknínového šlechtění od druhé poloviny devatenáctého století. Miniaturní kultivary jako 'Pygmaea Helvola' vznikaly křížením drobnokvětých forem za účelem pěstování v malých nádržích a nádobách, kde velkokvěté odrůdy neobstojí. Přívlastek helvola je zdrobnělinou latinského helvus, označujícího medově až narezle žlutou barvu, a přesně vystihuje odstín květu této odrůdy. V obchodní nabídce se jméno objevuje i v podobě 'Helvola' nebo 'Helveola', což odráží kolísání přepisu při dlouhodobém množení a šíření kultivaru mezi školkami v různých zemích.