Leknín 'Conqueror' (Nymphaea 'Conqueror') patří mezi klasické mrazuvzdorné odrůdy z francouzské šlechtitelské dílny Latour-Marliac, kde vznikl v roce 1910. Jde o vodní trvalku s plovoucím olistěním a květy měnícími barvu v průběhu rozkvétání.
Listy jsou kulaté, celokrajné, na vodní hladině plovoucí, s krátkým řapíkem vyrůstajícím přímo z podvodního oddenku. Dosahují průměru kolem dvaceti centimetrů, mladé listy mají nazelenale bronzový nádech, který s dozráváním přechází do sytě zelené. Listová deska je celistvá, se štěrbinovitým zářezem k řapíku, typickým pro celý rod. Plovoucí listy navíc stíní vodní hladinu a omezují růst řas, což z mrazuvzdorných leknínů obecně dělá přirozenou součást vyvážených okrasných jezírek s rybami; pod listovým polštářem nachází úkryt i drobná vodní fauna.
Květy se otevírají nad hladinou na pevných stoncích vyrůstajících přímo z oddenku a v průběhu kvetení mění tvar i barvu. Poupě se otevírá jako pohárek a postupně se rozvíjí do hvězdicovité podoby s volně rozestavenými okvětními lístky. Barva je v základu granátově červená se sytým středem, k okrajům přechází do bílé; jak květ stárne, bílá barva okvětních lístků narůžoví a celkový dojem se s každým dnem mění. Tyčinky jsou žluté a vytvářejí výrazný kontrast se sytě červeným středem. Průměr rozvitého květu dosahuje až čtrnácti centimetrů.
Kvetení probíhá od léta do podzimu, jednotlivý květ se nad hladinou otevírá po několik dní a v podvečer se uzavírá, což je běžný rytmus u leknínů. Za sezonu vykvete z jednoho zdravého trsu postupně větší počet květů, odkvetlé stopky lze u dna odstřihávat a nahrazují je nové, takže rostlina kvete prakticky nepřetržitě od června do prvních podzimních mrazů.
Stanovištěm je plně osluněná vodní hladina jezírka nebo větší nádoby s vodou; ve stínu kvetení slábne a listy se natahují za světlem. Vysazuje se do koše s jílovitou zahradnickou zeminou bez rašeliny a organického kompostu, který by vodu znečišťoval. Hloubka vody nad substrátem se při výsadbě drží na patnácti až dvaceti pěti centimetrech, po zakořenění se postupně prohlubuje až na dvojnásobek této hodnoty, což odpovídá střední velikosti odrůdy.
Vzrůstem jde o odrůdu vhodnou pro menší až středně velká jezírka, listová plocha se rozprostírá v okruhu zhruba půl metru a nevytváří rozsáhlé zapojené porosty jako silně rostoucí odrůdy. Mrazuvzdornost je vysoká, oddenek přežívá zimu přímo v jezírku, pokud se nachází pod hladinou zamrzání a nikoli v mělké, promrzající vrstvě. Na rozdíl od tropických leknínů, které v mírném pásu zimu nepřežijí a je nutné je každoročně dokupovat, patří 'Conqueror' mezi mrazuvzdorné odrůdy, u nichž stejný oddenek v jezírku přezimuje opakovaně po řadu let.
V zahradě se uplatní jako barevný akcent v menším okrasném jezírku, kde jeho měnící se odstíny poutají pozornost během celého dne. Kombinuje se s odrůdami jiné barvy květu i s plovoucími a bahenními rostlinami na okraji jezírka, které doplní vodní hladinu o vertikální strukturu. Žloutnoucí a rozkládající se listy je vhodné z hladiny průběžně odstraňovat, protože jejich rozklad ubírá vodě kyslík, což se v jezírku s rybami projeví citelněji než v jezírku bez nich.
Odrůdu 'Conqueror' vyšlechtil francouzský zahradník Joseph Bory Latour-Marliac v roce 1910 ve svých školkách v Le Temple-sur-Lot na jihozápadě Francie. Latour-Marliac je zakladatelskou postavou celého oboru mrazuvzdorných leknínů - v osmdesátých letech devatenáctého století jako první úspěšně křížil severoamerické a mexické druhy s evropskými a vytvořil sortiment barevných, v mírném pásu vytrvalých odrůd, které dodnes tvoří základ nabídky. Jeho odrůdami se inspiroval i malíř Claude Monet, který leknínové jezírko v Giverny osazoval rostlinami z Latour-Marliakových školek. 'Conqueror' patří mezi starší, dodnes pěstované odrůdy z tohoto období.