Leknín 'Caroliniana Nivea' (Nymphaea 'Caroliniana Nivea') je otužilá odrůda s čistě bílými plnými květy a výraznou zlatožlutou korunkou tyčinek uprostřed. Jde o klasickou, dlouho pěstovanou odrůdu z francouzské šlechtitelské dílny Latour-Marliac, jejíž hybridy dodnes tvoří jádro sortimentu otužilých zahradních leknínů.
Listová růžice se skládá z okrouhlých celokrajných zelených listů o průměru kolem pětadvaceti centimetrů. Nové listy raší z oddenku v koši na dně, vyplouvají k hladině a rozvinou se na ní, zatímco starší žloutnou a odumírají. Během sezony se listová plocha rozrůstá a starší ustálený trs zaplní jeden až jeden a půl metru čtverečního hladiny.
Květy jsou plné, s dvaceti až pětadvaceti bílými plátky v husté hvězdicovité růžici kolem zlatožlutého středu. Měří kolem patnácti centimetrů, a patří tak k velkokvětým bílým leknínům; jemná příjemná vůně je nejlépe cítit v teplém bezvětrném odpoledni. Poupě vystoupá na dlouhé stopce z hloubky a nad hladinu se vynoří těsně před rozvitím, takže otevírání květu lze sledovat ze dne na den. Rozvitý květ se ráno otevírá a za soumraku zavírá, čtyři až pět dní po sobě; pak se ponoří pod hladinu, kde dozrává semeník. Kvete od května do září s vrcholem v létě a poupata nasazuje téměř bez přestávky.
Potřebuje slunnou hladinu s alespoň pěti hodinami přímého slunce denně, v zástinu kvete méně a růžice řídne. Voda nad vrcholem koše má být hluboká třicet centimetrů až jeden metr; mladé rostliny se sázejí mělčeji a koš se s jejich růstem spouští níž. Substrátem je neutrální jezírková nebo těžší zahradní zemina bez rašeliny a bez hnojiva v horní vrstvě, aby se voda nepřehnojila a nemnožily se řasy. Svědčí jí klidná voda; silný proud a stříkající fontána nebo vodopád kvetení dlouhodobě škodí.
Vzrůstem je to středně velká odrůda pro střední a větší jezírka, do malých nádob a mís se nehodí. Oddenek přezimuje na dně bez ochrany a snáší mrazy do -17 °C, pokud voda v jeho hloubce nezamrzne. Listy a stopky na podzim odumírají a zimu rostlina přečká jako spící oddenek.
Bílá barva se zlatým středem vytvoří na hladině čistý kontrastní akcent mezi tmavší zelení, ve formálním i přírodně laděném jezírku. Velký vonný květ si zaslouží jezírko blízko posezení, kde je vůně za teplého večera dobře cítit. Ladí s lekníny jiné barvy i s vynořenými mokřadními rostlinami na okraji, které k plochým listům přidají svislou linii. V menším jezírku je lepší sázet ji samostatně, protože svým rozpětím postupně zastíní méně vzrůstné sousedy.
Odrůdu vyšlechtil francouzský zahradník Joseph Bory Latour-Marliac roku 1893 ve svých školkách v Le Temple-sur-Lot na jihozápadě Francie. Jako první dokázal úspěšně křížit otužilé severoamerické a subtropické druhy leknínů a vytvořil desítky barevných odrůd, které se pěstují dodnes. Rostliny od něj si objednával i malíř Claude Monet pro zahradu v Giverny, jejíž leknínové jezírko se stalo předlohou jeho slavných obrazů.