Leknín 'Caroliniana Nivea' (Nymphaea 'Caroliniana Nivea') je otužilá odrůda leknínu s čistě bílými, plnými květy a výraznou zlatožlutou korunkou tyčinek uprostřed. Patří mezi klasické, dlouho pěstované odrůdy z francouzské šlechtitelské stanice Latour-Marliac, jejíž hybridy dodnes tvoří základ sortimentu otužilých zahradních leknínů.
Listová růžice se skládá z okrouhlých, celokrajných listů o průměru kolem pětadvaceti centimetrů, zelené barvy, plovoucích na hladině. Během sezony se listová plocha postupně rozrůstá a starší, ustálený trs dokáže zaplnit plochu jednoho až jednoho a půl metru čtverečního vodní hladiny. Nové listy raší přímo z oddenku uloženého v koši na dně a postupně vyplouvají k hladině, kde se rozvinou a přitisknou k vodní ploše; starší listy postupně žloutnou a odumírají, zatímco trs souběžně nasazuje listy nové.
Květy jsou plné, s dvaceti až pětadvaceti bílými korunními plátky uspořádanými do husté, hvězdicovité růžice kolem výrazně zlatožlutého středu tyčinek. V průměru dosahují kolem patnácti centimetrů, patří tedy mezi velkokvěté bílé odrůdy, a jsou navíc jemně, příjemně vonné, zvlášť patrné v teplém, bezvětrném odpoledni. Jednotlivý květ se otevírá ráno a zavírá se soumrakem, tento cyklus se opakuje čtyři až pět dní po sobě, než květ definitivně odkvete a ponoří se pod hladinu, kde dozrává semeník. Kvetení probíhá od května do září, s vrcholem v létě, a nová poupata nasazuje rostlina prakticky nepřetržitě po celé toto období. Poupě vyrůstá z hloubky vody na dlouhé stopce a nad hladinu vystoupí těsně před rozvitím, takže samotné otevírání květu je na hladině jezírka dobře pozorovatelné z jednoho dne na druhý.
Stanovištěm je vodní hladina na slunném místě, ideálně s alespoň pěti hodinami přímého slunce denně - v zástinu leknín kvete výrazně méně a listová růžice řídne. Hloubka vody se pohybuje přibližně od třiceti centimetrů do jednoho metru, měřeno od vrcholu koše k hladině, přičemž mladší rostliny se vysazují mělčeji a s růstem se koš postupně přemisťuje hlouběji. Substrátem je neutrální jezírková nebo těžší zahradní zemina bez rašeliny a hnojiva v horní vrstvě, aby se zabránilo přehnojení vody a přemnožení řas. Klidná, nepříliš proudící voda je pro rostlinu vhodnější než blízkost fontány nebo vodopádu, protože silnější proudění a stříkající voda kvetoucím leknínům dlouhodobě škodí.
Vzrůstem jde o středně velkou odrůdu vhodnou do středních až větších jezírek; k menším nádobám nebo mísám se svým rozpětím nehodí. Mrazuvzdornost je dobrá, oddenek přezimuje na dně jezírka bez ochrany do teplot kolem mínus sedmnácti stupňů, pokud voda v hloubce jeho uložení nezamrzne. Nadzemní listy a stopky na podzim odumírají a rostlina přečkává zimu výhradně v podobě spícího oddenku na dně.
V zahradě je 'Caroliniana Nivea' klasickou volbou do formálních i přírodně laděných jezírek, kde bílá barva a zlatý střed vytvářejí čistý, kontrastní akcent na hladině mezi tmavší zelenou vegetací. Vůně i velikost květu ji předurčují pro jezírka umístěná blízko posezení, kde je vůně za teplého večera plně vnímatelná. Kombinuje se dobře s barevně odlišnými odrůdami leknínů nebo s vynořenými mokřadními rostlinami na okraji jezírka, které dodají vertikální kontrast k plochým, plovoucím listům. V menších jezírkách se doporučuje sázet ji samostatně, protože svým rozpětím dokáže postupně zastínit sousední, méně vzrůstné druhy vodních rostlin.
Odrůdu 'Caroliniana Nivea' vyšlechtil francouzský zahradník Joseph Bory Latour-Marliac v roce 1893 ve svých školkách v Le Temple-sur-Lot v jihozápadní Francii. Latour-Marliac jako první na světě úspěšně křížil otužilé severoamerické a subtropické druhy leknínů a vytvořil tak desítky barevných odrůd, které dodnes tvoří základ nabídky zahradních leknínů po celém světě. Jeho leknínové rybníčky proslavil i malíř Claude Monet, který si u Latour-Marliaca objednával rostliny pro svou zahradu v Giverny a jejich záhony se staly předlohou jeho série obrazů Water Lilies.