Kostřava sivá 'Auslese' (Festuca glauca 'Auslese') je modrolistá okrasná travina, semenný kmen vzniklý výběrem nejmodřejších jedinců a dál množený osivem, nikoli klon. Proti vegetativně množeným odrůdám, jako je 'Elijah Blue', z toho plyne praktický rozdíl: rostliny nejsou úplně stejné a odstín i hustota trsu mírně kolísají. Souvislá výsadba proto není strojově pravidelná, zato působí přirozeněji.
Trs je hustý, polokulovitý až ježatý a ostře ohraničený. Listy jsou nitkovité až jehlicovité, podélně svinuté do tenké trubičky, tuhé a drsné, dlouhé zhruba deset až patnáct centimetrů. Ocelově modrý až stříbřitě šedý tón jim dává voskový povlak, který zároveň chrání list před vysycháním. V červnu vyrůstají na tenkých stéblech metliny, které polštář převyšují až o dvacet centimetrů; drobné klásky jsou zprvu nazelenalé s fialovým nádechem, později hnědožluté. Ozdobou zůstává hlavně list a odkvetlé metliny se hned stříhají, protože rostlinu oslabují a kalí modrý tón.
Listový polštář měří 20 až 30 cm, s květními stébly dosahuje rostlina až 40 cm, a trs je široký 20 až 30 cm. Roste jen do trsu, bez podzemních výběžků a šlahounů, a obrys výsadby drží; mírný samovýsev se snadno odstraní spolu s metlinami. Po dvou až třech letech trs uprostřed vypleší, a proto patří jarní dělení k běžné údržbě. Sází se po 20 až 30 cm, devět až dvanáct rostlin na metr čtvereční.
List nezasychá ani v zimě; polštář jen trochu sešedne a drží tvar i pod sněhem. Kde vysoké traviny stojí jako suché snopy, tvoří kostřava řadu nízkých zřetelných kopulí, a ve štěrkových a skalkových výsadbách je tak od listopadu do března jednou z mála rostlin s pevným tvarem. Trs je mrazuvzdorný, nebezpečné je pro něj zimní zamokření a těžká ulehlá zemina, ne samotný mráz.
Barva přímo závisí na stanovišti. Modrou drží plné slunce, chudá minerální propustná půda a střídmé hnojení; v polostínu, v živné zemině a po dusíkatém hnojení list zelená a trs se vytahuje a rozvaluje. Kamenitá, vápnitá a suchá půda je pro ni výhodou. Sestřih se dělá v březnu, kdy se trs zkrátí na několik centimetrů nad zemí nebo se jen vyčeše a suché listy se vytahají; podzimní sestřih rostlinu oslabí a zvýší riziko hniloby.
Uplatní se na skalce, ve štěrkovém a suchém záhonu, v nádobách a korýtkách, na střešní zahradě, v lemech a v opakovaných skupinách, kde modrošedé kopule vytvářejí rytmus. Ladí s rozchodníky, mateřídouškou, levandulemi, šalvějemi, stříbrolistými pelyňky i s tmavým kamenem nebo kortenem. V nádobě potřebuje drenážní vrstvu a minerální substrát, v běžném zahradnickém substrátu během sezony zezelená a rozvalí se. Chůzi ani sekání nesnáší a poškozené listy už do původního tvaru neobrazí.
Kostřava sivá roste planě na vápnitých a kamenitých svazích jižní Evropy, hlavně v jižní Francii, odkud zasahuje do Španělska, Itálie a Švýcarska. Voskový povlak, který listy na výslunných svazích chrání před vysycháním, jí zároveň dává modrou barvu. Odrůda vznikla v Německu jako semenný výběr nejmodřejších rostlin. Semenné kmeny tohoto typu byly v pěstitelské praxi dlouho jediným způsobem, jak modré kostřavy množit ve velkém.