Kostřava sivá 'Auslese' (Festuca glauca 'Auslese') je modrolistá okrasná travina, v německých katalozích vedená plným jménem 'Blaue Auslese'. Jde o semenný kmen, tedy o výběr nejmodřejších jedinců dál rozmnožovaný osivem, nikoli o klon. Z toho plyne praktický rozdíl proti vegetativně množeným odrůdám typu 'Elijah Blue': jednotlivé rostliny nejsou úplně shodné a odstín i hustota trsu mírně kolísají. Souvislá výsadba díky tomu není tak strojově pravidelná, ale působí přirozeněji.
Trs je hustý, polokulovitý až ježkovitý a přísně ohraničený. Listy jsou nitkovité až jehlicovité, podélně svinuté do tenké trubičky, tuhé a na omak drsné, dlouhé zhruba deset až patnáct centimetrů. Barvu jim dává voskový povlak, který odráží světlo do ocelově modré až stříbřitě šedé; tentýž povlak chrání list před vysycháním. Metliny vyrůstají v červnu na tenkých stéblech, která polštář přerůstají až o dvacet centimetrů. Samotné klásky jsou drobné, zprvu nazelenalé s fialovým nádechem, později hnědožluté. Vzhledem k trsu jsou nenápadné a hlavní ozdobou zůstává listová hmota.
Rostlina je stálezelená, přesněji stále modrá: listy nezasychají, přes zimu mírně sešednou a polštář drží tvar i pod sněhem. Zimní silueta je proto jiná než u vysokých travin, které se nechávají stát jako suché snopy; kostřava sivá tvoří v zimě řadu nízkých, zřetelně ohraničených kopulí. Právě tím je cenná ve štěrkových a skalkových výsadbách, kde od listopadu do března nic jiného nedrží tvar. Odkvetlé metliny se odstraňují hned po odkvětu, protože odebírají sílu a zhoršují čistotu modrého tónu.
Sestřih se dělá zjara, v březnu, kdy se celý trs zkrátí na několik centimetrů nad zemí, nebo se jen vyčeše hrabičkami a suché listy se vytahají rukou. Na podzim se neřeže: sestřih před zimou rostlinu oslabuje a zvyšuje riziko hniloby. Modrá barva je přímo závislá na podmínkách. Drží ji plné slunce, chudá, minerální a propustná půda a střídmé hnojení; v polostínu, v živné zemině a po přihnojení dusíkem list zelená, trs se vytahuje a rozvaluje. Kamenitá, vápnitá a suchá půda je tedy výhodou, nikoli kompromisem. Zimní zamokření a těžká ulehlá zemina jsou hlavním rizikem, samotný mráz nikoli.
Odrůda dorůstá 20 až 40 centimetrů; nižší hodnota odpovídá listovému polštáři, vyšší zahrnuje květní stébla. Šířka trsu odpovídá zhruba jeho výšce, tedy 20 až 30 centimetrů. Expanzivní není: roste výhradně do trsu, netvoří podzemní výběžky ani nadzemní šlahouny a obrys výsadby drží. Semena sice vyklíčí, ale výsev je mírný a snadno se ubírá sestřihem metlin. Rostlina je krátkověká v tom smyslu, že trs po dvou až třech letech vypleší uprostřed; dělení na jaře je proto pravidelnou údržbou, nikoli nouzovým zákrokem. Vysazuje se po 20 až 30 centimetrech, tedy asi devět až dvanáct kusů na metr čtvereční.
Uplatní se ve skalkách, štěrkových a suchých záhonech, v nádobách a korýtkách, na střešních zahradách, v lemech a v opakovaných skupinách, kde modrošedé kopule vytvářejí rytmus. Barevně sedí k rozchodníkům, mateřídoušce, levandulím, šalvějím a stříbrolistým pelyňkům a k tmavým kamenům nebo kortenu. V nádobě je podmínkou drenážní vrstva a minerální substrát; v běžném zahradnickém substrátu trs během sezony zezelená a rozvalí se. Na sešlapávané plochy se travina nehodí: chůzi ani sekání nesnáší a poškozené listy už neobrazí do původního tvaru.
Kostřava sivá roste planě na vápnitých a kamenitých svazích jižní Evropy, hlavně v jižní Francii, odkud zasahuje do Španělska, Itálie a Švýcarska. Druhové jméno glauca znamená sivý, modrošedý a míří na voskový povlak listů. Odrůda vznikla v Německu jako semenný výběr nejmodřejších rostlin a její jméno 'Blaue Auslese' se překládá doslova jako modrá selekce; v nabídce trvalkových semenářství, například u firmy Jelitto, se vede právě pod tímto názvem a v českém i nizozemském obchodě se zkracuje na 'Auslese'. Semenné kmeny tohoto typu byly ve školkách dlouho jediným dostupným způsobem, jak modré kostřavy množit ve velkém.