Kostřava metlovitá (Festuca gautieri) je nízká stálezelená trsnatá travina z Pyrenejí. Od modrých kostřav se liší barvou a tuhostí: list je sytě až tmavě zelený, bez modrého voskového povlaku, a trs je tak hustý a pravidelný, že tvoří téměř kulovitý polštář. Na pohled i na omak připomíná kartáč nebo medvědí kožich.
Listy jsou velmi tenké, štětinovité, podélně svinuté do uzavřené trubičky, tuhé a ostře zakončené. Vyrůstají hustě z krátkých oddenkových větví a skládají kompaktní kopuli. V červnu a červenci se nad polštář zvednou krátká stébla s úzkými latami dlouhými čtyři až sedm centimetrů. Žlutozelené až nazelenale hnědé klásky jsou nenápadné; ozdobou zůstává tvar a barva polštáře a odkvetlá stébla se pro čistotu trsu vystřihují.
Zelená zůstává celý rok, a v zimě je proto travina nejcennější: pevná zelená kopule nepolehne pod sněhem a mezi zatahujícími trvalkami a suchými stébly vyšších travin drží v záhonu objem. Radikální řez jí nesvědčí. Polštář obráží pomalu a po hlubokém sestřihu zůstává narušený celou sezonu, údržba se proto omezí na vyčesání odumřelých listů v březnu a vystřižení odkvetlých stébel v létě.
Ke stanovišti je náročnější, než se u kostřav čeká. Plné slunce snese, lépe se jí ale daří v chladnější, vzdušné poloze než na rozpáleném jižním svahu; zimní slunce na promrzlé půdě polštář spaluje. Půda musí být chudá a propustná, nejlépe štěrkovitá a kamenitá, a přitom schopná držet vláhu v hloubce. Nejčastější příčinou nezdaru je živná půda: polštář v ní po třech až čtyřech letech uprostřed vypleší a rozpadne se, kdežto na opravdu chudém a suchém místě vydrží desítky let. Nesnáší kořenovou konkurenci stromů ani vodu stékající ze střech. Je plně mrazuvzdorná a zimní ochranu nepotřebuje.
Polštář měří 15 až 20 cm, s květními stébly 25 až 50 cm, a dospělý trs je široký zhruba 30 cm. Roste velmi pomalu, výběžky netvoří, samovýsev je zanedbatelný a obrys výsadby se léta nemění. Sousední polštáře se nemají dotýkat, aby mezi nimi proudil vzduch; v natěsnané skupině listy uvnitř trsů odumírají. Rozestup 30 cm odpovídá zhruba devíti rostlinám na m2, v přírodně laděné výsadbě se sází řidčeji i jednotlivě.
Místo jí určuje tvar: skalky, štěrkové a suché záhony, střešní zahrady, koruny zídek, spáry v dlažbě, nádoby, korýtka a nízké lemy. Zelené kopule tvoří pevné body mezi rozvolněnými trvalkami a protiváhu plochým kobercům rozchodníků a netřesků a dobře se snášejí s kamenem i štěrkovým mulčem. V nádobě potřebuje hrubý minerální substrát a spolehlivý odtok vody, v rašelinovém substrátu rychle prořídne. Do trávníku a na sešlapávaná místa se nehodí, poškozené tuhé listy se neobnovují.
Druh roste v jihozápadní Evropě s těžištěm v Pyrenejích, odkud zasahuje do severovýchodního Španělska, jihozápadní Francie a severního Maroka. Jako samostatnou jednotku ji roku 1882 popsal rakouský agrostolog Eduard Hackel, znalec kostřav, a druhové jméno nese po francouzském botanikovi Gautierovi, který se zabýval květenou Pyrenejí. V obchodě se travina prodává také pod starším jménem Festuca scoparia; od latinského scopa, koště nebo metla, je odvozeno i české jméno metlovitá.