Kostřava ametystová (Festuca amethystina) je trsnatá okrasná travina s vlasově jemným, modrozeleným až šedozeleným listem. Proti kostřavě sivé, nejběžnější modré travině zahrad, je vyšší, měkčí a obloukovitě rozložená: místo tuhého ježkovitého polštáře tvoří volnější, splývavý trs. Navíc má ozdobné květenství, podle jehož barvy dostala jméno.
Listy jsou nitkovité, podélně svinuté, na omak hebčí než u kostřavy sivé a dlouhé přes deset centimetrů. Modrozelená barva má šedavý voskový nádech, který na chudé a suché půdě sílí. U země trs stojí zpříma, nahoře se rozklání do oblouku. V květnu a červnu nad ním vyrůstají tenká stébla s řídkými vzdušnými latami. Drobné klásky jsou zprvu zelené s výrazným červenofialovým nádechem a fialově naběhlá bývají i stébla, takže v protisvětle působí porost jako fialový opar. Postupně vše vybledne do slámově hnědé a laty zůstávají stát.
Travina je stálezelená; přes zimu polštář drží tvar i barvu, jen mírně sešedne, a pod sněhem nepolehne. Sestřih se dělá dvakrát, pokaždé z jiného důvodu. V červenci se odstraňují odkvetlé laty dřív, než dozraje semeno, jinak se druh ochotně vysévá po okolí. V březnu se trs zkrátí zhruba na deset centimetrů a nechá obrazit; na podzim se neřeže, sestřih by ho tehdy jen oslabil.
Daří se jí na plném slunci až v lehkém polostínu, ve stínu trs řídne a modrý nádech mizí. Půda má být propustná, spíše sušší, chudá až středně živná a neutrální; kamenité a vápnité místo vyhovuje. Hlavním nebezpečím je zamokření, zejména zimní. Mrazuvzdornost je do -29 °C. Horká a dusná léta snáší hůř než suché a chladnější polohy.
Listový polštář měří 20 až 30 cm, s květními stébly 40 až 70 cm, a trs je 30 až 40 cm široký. Expanzivní není: roste do trsu, podzemní výběžky netvoří a šíří se jen samovýsevem, kterému včasný sestřih lat zabrání. Po několika letech střed trsu pleší, proto se zhruba po třech letech na jaře dělí. Při rozestupu 40 cm se počítá šest až osm rostlin na m2, při řidším sponu čtyři.
Hodí se na suché a štěrkové záhony, do skalek, na střešní zahrady, do lemů a do volných skupin v přírodně laděných výsadbách. Vyšší vzrůst dovoluje kombinace, na které je kostřava sivá příliš nízká: mezi rozchodníky, mateřídouškou, šalvějemi, třapatkami a kakosty i v podrostu řídce vysazených borovic, kde připomíná své přirozené stanoviště. V zimní zahradě drží stálezelený objem mezi suchými stébly vyšších travin. Skupina tří až pěti trsů ve stejné výšce působí lépe než jednotlivé rostliny rozeseté po ploše, protože obloukovitý tvar vynikne až v opakování. Ve větší nádobě s minerálním substrátem a drenážní vrstvou se jí daří lépe než v záhonu s trvalou závlahou.
Druh roste ve střední a jihovýchodní Evropě a zasahuje až do severovýchodního Turecka. Areál pokrývá Alpy, Karpaty a hory Balkánu a okrajově sahá i na naše území. Přirozeně roste na vápnitých skalnatých svazích a ve světlých borových lesích, tedy na místech suchých, chudých a plných světla. Druhové jméno amethystina odkazuje k ametystu, fialovému křemeni, podle fialového nádechu klásků a stébel; z něj vychází i jméno české.