Kostřava ametystová (Festuca amethystina) je trsnatá okrasná travina s vlasově jemným, modrozeleným až šedozeleným listem. Proti nejrozšířenější modré travině, kostřavě sivé, je vzrůstnější, měkčí a obloukovitě rozložená: netvoří tuhý ježkovitý polštář, ale volnější, splývavý trs. Ozdobou navíc je barva květenství, podle které je druh pojmenován.
Listy jsou nitkovité, podélně svinuté, hebčí na omak než u kostřavy sivé a dlouhé přes deset centimetrů. Barva je modrozelená se šedavým voskovým nádechem a čím sušší a chudší půda, tím je sytější. Trs je vzpřímený u země a v horní části se rozklání do oblouku. V květnu a červnu se nad ním zvedají tenká stébla s řídkými, vzdušnými latami. Klásky jsou drobné, zprvu zelené s výrazným červenofialovým nádechem, stébla bývají rovněž fialově naběhlá; celek působí v protisvětle jako fialový opar. Postupně vše vybledne do slámově hnědé a laty zůstávají stát.
Rostlina je stálezelená a přes zimu si polštář drží tvar i barvu, jen mírně sešedne. Zimní silueta je proto trvalá a čitelná: nízký, obloukovitě rozložený chomáč, který nepolehne pod sněhem. Sestřih se dělá dvakrát a z různých důvodů. Odkvetlé laty se odstraňují v červenci, ještě než dozraje semeno, protože druh se jinak ochotně vysévá po okolí. Vlastní omlazovací sestřih listů patří do předjaří, do března, kdy se trs zkrátí zhruba na deset centimetrů a nechá obrazit; na podzim se neřeže, tam by sestřih rostlinu jen oslabil.
Stanovištěm je plné slunce až lehký polostín, ve stínu trs řídne a modrý nádech mizí. Půda má být propustná, spíše sušší, chudá až středně živná, neutrální; kamenitý a vápnitý podklad vyhovuje. Zamokření, hlavně zimní, je hlavním rizikem, mráz nikoli. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 4, tedy zhruba -29 °C. Horká a dusná léta snáší druh hůř než suché a chladnější polohy.
Údaje o výšce se v pramenech rozcházejí podle toho, co se měří: samotný listový polštář má 20 až 30 centimetrů, s květními stébly rostlina dosahuje 40 až 70 centimetrů, a školky uvádějí buď jednu, nebo druhou hodnotu. Šířka trsu je 30 až 40 centimetrů. Expanzivní druh není: roste do trsu, netvoří podzemní výběžky a plochu si neuzurpuje; jediným způsobem šíření je samovýsev, kterému zabrání včasný sestřih lat. Trs po několika letech pleší uprostřed, proto se zhruba po třech letech dělí a omlazuje. Při rozestupu 40 centimetrů se počítá šest až osm rostlin na metr čtvereční, u řidšího sponu čtyři.
Používá se na suché a štěrkové záhony, do skalek a na střešní zahrady, do lemů a do volných skupin v přírodně laděných výsadbách. Vyšší vzrůst dovoluje kombinace, na které je kostřava sivá příliš nízká: dobře drží mezi rozchodníky, mateřídouškou, šalvějemi, třapatkami a kakosty, mezi sukulentními trvalkami i v podrostu řídce vysazených borovic, kde odpovídá jejímu přirozenému stanovišti. V zimní zahradě má hodnotu jako stálezelený objem mezi suchými stébly vyšších travin. Menší skupina tří až pěti trsů v jedné úrovni čte lépe než jednotlivé rostliny rozeseté po ploše, protože obloukovitý tvar vynikne až v opakování. Sazenice se dobře uplatní i ve větších nádobách s minerálním substrátem a drenážní vrstvou, kde suché podmínky odpovídají nárokům druhu lépe než záhon s trvalou závlahou.
Druh roste ve střední a jihovýchodní Evropě a zasahuje až do severovýchodního Turecka; areál pokrývá Alpy, Karpaty a hory Balkánu a okrajově sahá i na naše území. Přirozeným stanovištěm jsou vápnité skalnaté svahy a světlé borové lesy, tedy místa suchá, chudá a plná světla. Druhové jméno amethystina odkazuje k ametystu, fialovému křemeni: fialový nádech klásků a stébel je nejnápadnějším znakem druhu a promítá se i do českého jména. V německy mluvících zemích se travina prodává jako Amethyst-Schwingel nebo Regenbogen-Schwingel, tedy duhová kostřava, podle proměnlivosti barvy květenství podle světla.