Kosatec různobarevný 'Mountain Brook' (Iris versicolor 'Mountain Brook') je oddenkatá bahenní trvalka pro mělkou vodu a vlhké břehy. Britská Královská zahradnická společnost odrůdu vede přesněji jako Iris × robusta 'Mountain Brook', tedy jako kříženec severoamerických druhů kosatce různobarevného a kosatce virginského; obchodní název s druhovým jménem versicolor je ale běžně používaný. Kříženci této skupiny bývají mohutnější než oba rodiče a mají purpurově zbarvenou bázi listů, což platí i pro tuto odrůdu.
Rostlina vyrůstá z plazivého oddenku uloženého těsně pod povrchem bahna. Listy jsou mečovité, vzpřímené a v horní části obloukovitě prohnuté, uspořádané do plochého vějíře. Odrůda se pozná především podle jejich barvy: nové olistění je purpurově až černofialově naběhlé a temný odstín drží po celé jaro, později přechází do tmavě zelené s vínovou bází. Květní stvol je pevný, obvykle větvený, nese několik poupat, která rozkvétají postupně. Květ má tři sklopené vnější okvětní lístky, takzvaná pádla, a tři menší vzpřímené vnitřní. Základní barva je sytě modrá až modrofialová s nádechem do slézové, na pádlech se rozbíhá zlatobílá skvrna a z ní jemné tmavší žilkování. Bradka chybí, jde o bezvousý kosatec. Po odkvětu dozrávají trojhranné tobolky, které se ponechávají jen pro ozdobu, jinak se odstraňují.
Kvetení nastupuje v rané části kosatcové sezony, u nás obvykle v květnu a červnu, dříve než u sibiřských a japonských kosatců. Olistění zůstává ozdobné po celé léto, na podzim postupně zasychá a hnědne. Suchá nať se odklízí ještě před zimou nebo brzy zjara, aby se v jezírku nerozkládala a nezatěžovala vodu živinami. Oddenek přezimuje v bahně pod hladinou, kde je chráněn před promrznutím; v mělkých nádobách, které promrzají do dna, se rostlina na zimu přesouvá hlouběji nebo do chladného bezmrazého prostoru.
Stanoviště vyhovuje slunné, snese lehký polostín, na plném slunci ale kvete výrazně bohatěji a olistění drží tmavší barvu. Umístění odpovídá mělkovodní až bažinné zóně: oddenek může být kryt vodou zhruba nula až deset centimetrů, tedy od trvale mokrého břehu po mělčinu. Rostlina roste i v obyčejném vlhkém záhonu, pokud půda přes léto nevysychá. Půda má být těžší, jílovitohlinitá až bahnitá, spíše živná, s neutrální až mírně kyselou reakcí; do jezírka se vysazuje do košů s jílovitým substrátem, nikoli do rašeliny. Rostlina snáší i přírodní jílové dno a používá se v koupacích jezírkách.
Vzrůstem dosahuje trs zhruba šedesáti centimetrů výšky, do šířky se rozrůstá pozvolna a po několika letech tvoří kompaktní trs o průměru kolem půl metru. Ve srovnání s orobinci nebo zblochanem jde o nešířivou rostlinu, která okolní břehové výsadby nepotlačuje. Mrazuvzdornost sahá do zóny 4 a v podmínkách Česka je plná. Trs se dělí přibližně po čtyřech až pěti letech, kdy prořídne uprostřed.
Uplatnění najde v mělčinové zóně zahradních jezírek, na vlhkých březích potoků a tůní, v bažinných záhonech, v kořenových čistírnách a v nádobách bez odtoku. Kombinuje se s blatouchem, pomněnkou bahenní, sítinou, šišákem, tužebníkem a mělkovodními travinami. Květy vyhledávají včely a čmeláci, hustý vějíř listů poskytuje úkryt obojživelníkům. Oddenky kosatců jsou jedovaté a při dělení dráždí pokožku. Tmavé olistění drží zajímavý kontrast i po odkvětu, takže rostlina zůstává v jezírku pohledová celé léto. V nádobě bez odtoku se osvědčuje kombinace s nižšími mělkovodními trvalkami, které zakryjí okraj koše.
Kosatec různobarevný pochází ze severovýchodu Severní Ameriky, kde roste na okrajích jezer, v bažinách a mokrých loukách; od roku 1999 je oficiálním květinovým emblémem kanadské provincie Québec. Skupinu kříženců Iris × robusta, do níž 'Mountain Brook' patří, poprvé popsal v roce 1928 americký botanik a genetik Edgar Anderson. Vznikla křížením kosatce různobarevného s příbuzným kosatcem virginským a její rostliny bývají bujnější než oba rodiče, částečně sterilní a mají purpurově zbarvenou bázi listů. Právě tento znak je u odrůdy 'Mountain Brook' vystupňovaný do tmavého olistění. Jméno v překladu znamená horský potok a odkazuje ke stanovišti u tekoucí vody.