Kosatec 'Phantom Island' (Iris pseudata 'Phantom Island') je vytrvalý mokřadní kosatec ze skupiny pseudata, tedy z kříženců kosatce žlutého (Iris pseudacorus) a kosatce mečovitého (Iris ensata). Po prvním rodiči má odolnost a snášenlivost k mokru, po druhém tvar a kresbu květu.
Kvete v červnu, bohatě a postupně, takže se na rostlině otevírá větší počet květů jeden po druhém. Květy jsou ploché a rozevřené, se širokými vnějšími okvětními lístky. Základní barva je krémově žlutá a u báze vnějších lístků leží signální skvrna s tmavě fialovým lemem. Právě tento kontrastní lem je hlavním znakem odrůdy a mezi vodními kosatci je nezvyklý.
Trs je vzpřímený, z tuhých mečovitých listů ve dvou řadách, sytě zelených s výraznou střední žilkou. Olistění dorůstá kolem 90 cm a drží tvar celou sezonu, květní stvoly jsou zhruba na jeho úrovni, takže trs působí uceleně. Do stran se rozšiřuje jen pozvolna, na průměr 50 až 60 cm. Proti robustnějším odrůdám skupiny je nižší a lépe se hodí do menšího jezírka.
Semena netvoří. Kosatec žlutý se samovýsevem šíří velmi ochotně a v mnoha zemích je veden jako invazní, tento kříženec se ale rozrůstá jen pomalým přírůstkem oddenku.
Roste na slunci i v mírném polostínu, v trvale vlhké půdě i v mělké vodě do hloubky 20 cm nad kořenovým balem. Obstojí i v běžném zahradním záhonu, pokud tam půda přes léto nevysychá. Vyhovuje mu živný, jílovitohlinitý a spíše těžší substrát. Reakci půdy snáší od kyselé po mírně zásaditou; to je dědictví kosatce žlutého, protože čistý kosatec mečovitý na vápnité půdě strádá.
Raší časně, po červnovém kvetení zůstává vzpřímené olistění jako výrazný prvek a na podzim usychá. Suché listy se nechávají přes zimu na místě jako ochrana oddenku a odstraňují se až v předjaří. Je mrazuvzdorný a přezimuje bez ochrany ve volné půdě i pod hladinou; v nádobovém jezírku je třeba, aby nad oddenkem zůstal vodní sloupec a nezamrzl celý do ledu.
Údržba je nenáročná. Trs se omlazuje dělením zhruba po čtyřech až pěti letech, kdy střed prořídne, nejlépe krátce po odkvětu. Přihnojuje se zásobní tabletou zapíchnutou do substrátu v koši, nikoli hnojivem rozpuštěným ve vodě, které by podpořilo řasy.
Místo najde na okraji jezírka a v mělké zóně, v kořenové čistírně, ve vlhkých trvalkových výsadbách a v dešťových záhonech, kde se střídá zaplavení s vysycháním. Kombinuje se s vachtou, šípatkou, ostřicemi a šmelem. Světlý květ vynikne proti tmavé hladině i proti tmavému olistění pobřežních trvalek.
Kříženci kosatce žlutého a kosatce mečovitého se dlouho nedařili, protože oba druhy spolu běžně nesplývají. Skupina pseudata proto vznikla až ve druhé polovině dvacátého století v Japonsku, kde se kosatec mečovitý po staletí pěstuje ve zvláštních zaplavovaných záhonech. Cílem bylo přenést bohatost a tvar japonských kosatců na rostlinu snášející trvalé mokro a širší škálu půd. Do evropských zahrad se tyto odrůdy dostávají teprve v posledních desetiletích.