Kosatec 'Phantom Island' (Iris pseudata 'Phantom Island') je vytrvalý mokřadní kosatec ze skupiny pseudata, tedy z kříženců kosatce žlutého (Iris pseudacorus) a kosatce mečovitého (Iris ensata). Odrůda spojuje odolnost a snášenlivost k mokru po prvním rodiči s tvarem a kresbou květu po druhém.
Trs je vzpřímený, tvořený tuhými mečovitými listy uspořádanými ve dvou řadách. Olistění dosahuje zhruba devadesáti centimetrů, je sytě zelené s výraznou střední žilkou a drží tvar po celou vegetaci. Květní stvoly vyrůstají mezi listy a bývají zhruba na jejich úrovni, takže trs působí uceleně a nerozpadá se.
Kvetení připadá na červen. Květy jsou ploché a rozevřené, po vzoru kosatce mečovitého, se širokými vnějšími okvětními lístky. Základní barva je krémově žlutá, u báze vnějších lístků leží signální skvrna lemovaná tmavým fialovým okrajem; právě tento kontrastní lem je hlavní znak odrůdy a v sortimentu vodních kosatců je nezvyklý. Kvetení je bohaté, na rostlině se otevírá větší počet květů postupně po sobě.
Kříženci ve skupině pseudata jsou zpravidla sterilní a semena netvoří. To má praktický význam: kosatec žlutý se samovýsevem šíří velmi ochotně a v mnoha zemích je veden jako invazní; kříženec toto riziko nemá a v jezírku se rozrůstá jen pomalým přírůstkem oddenku.
Stanoviště vyžaduje slunné až mírně polostinné. Rostlina roste v trvale vlhké půdě i v mělké vodě; jako maximální hloubka se uvádí dvacet centimetrů nad kořenovým balem. Snese i běžný zahradní záhon, pokud tam půda přes léto nevysychá, takže se používá i mimo bezprostřední okolí vody.
Substrát vyhovuje živný, jílovitohlinitý a spíše těžší. Reakci půdy rostlina snáší v širokém rozmezí od kyselé po mírně zásaditou, což je vlastnost zděděná po kosatci žlutém; čistý kosatec mečovitý je v tomto ohledu podstatně náročnější a na vápnité půdě strádá.
Sezonní průběh začíná časným rašením, pokračuje kvetením v červnu a přechází v letní období, kdy zůstává vzpřímené olistění jako strukturní prvek. Na podzim listy usychají a ponechávají se přes zimu na místě jako přirozená ochrana oddenku; odstraňují se až v předjaří před rašením.
Mrazuvzdornost je vysoká a rostlina přezimuje bez ochrany ve volné půdě i pod hladinou. V nádobovém jezírku je rozhodující, aby oddenek nezůstal celou zimu uzavřený v ledu bez vodního sloupce nad sebou.
Vzrůst je vzpřímený a mírný. Trs se rozšiřuje do stran jen pozvolna a dosahuje průměru zhruba padesáti až šedesáti centimetrů. Konečná výška se drží kolem devadesáti centimetrů, což je oproti robustnějším odrůdám skupiny nižší a lépe použitelné v menším jezírku.
Údržba je nenáročná. Trs se omlazuje dělením oddenku zhruba po čtyřech až pěti letech, kdy střed prořídne, nejlépe krátce po odkvětu. Přihnojuje se zásobní tabletou zapíchnutou do substrátu v koši, nikdy hnojivem rozpuštěným ve vodě, které by podpořilo rozvoj řas.
V zahradě se uplatní na okraji jezírka a v mělké zóně, v kořenové čistírně, ve vlhkých trvalkových výsadbách a v dešťových záhonech, kde se střídá zaplavení s vysycháním. Kombinuje se s vachtou, šípatkou, ostřicemi a šmelem; světlá barva květu vynikne proti tmavé hladině a proti tmavému olistění pobřežních trvalek.
Kříženci kosatce žlutého a kosatce mečovitého se dlouho nedařili, protože oba druhy spolu běžně nesplývají. Skupina pseudata proto vznikla až ve druhé polovině dvacátého století v Japonsku, v zemi s nejdelší tradicí šlechtění kosatce mečovitého; ten se tam pěstuje ve zvláštních zaplavovaných záhonech po několik staletí. Cílem bylo přenést bohatost a tvar japonských kosatců na rostlinu snášející trvalé mokro a širší škálu půd. Výsledné odrůdy se do evropských zahrad dostávají teprve v posledních desetiletích a řadí se mezi nejodolnější vodní kosatce vůbec.