Kosatec německý 'Superstition' (Iris germanica 'Superstition') je vysoká velkokvětá odrůda vousatého kosatce, pěstovaná pro mimořádně tmavý květ. V sortimentu vydržela desítky let, protože tak sytě zbarvený kosatec je v záhoně vzácností a pozornost na sebe strhne i z dálky.
Z tlustého plazivého oddenku, uloženého těsně pod povrchem nebo napůl na něm, vyrůstá vzpřímený trs mečovitých listů. Listy jsou 2 až 4 cm široké a 40 až 60 cm dlouhé, sivě zelené s voskovým povlakem a skládají se ve dvou řadách do plochého vějíře. Po odkvětu zůstává vějíř v záhoně jako výrazný svislý prvek.
Kvete od konce května do června, jedna rostlina zhruba dva až tři týdny. Pevné, větvené stvoly vysoké 80 až 90 cm nesou obvykle sedm až devět poupat, která se otevírají postupně. Tři vnitřní okvětní lístky stojí vzpříma, tři vnější se obloukem sklánějí a na jejich bázi vyrůstá hustý pruh chloupků, takzvané vousy. Barva je modročerná s ametystovým nádechem a satinový lesk plátků ji ještě prohlubuje; vousy jsou rovněž tmavé. Květ slabě a nasládle voní.
Po jediném výrazném vrcholu v pozdním jaru následuje dlouhá část sezony, kdy rostlina působí jen listem. Proto se k ní sázejí trvalky, které kvetení převezmou v létě a na podzim. Druhé kvetení na podzim nasazuje v našich podmínkách jen zřídka.
Potřebuje plné slunce a vzdušné místo. O kvetení rozhoduje hloubka výsadby: oddenek leží mělce a jeho horní strana zůstává odkrytá, aby se prohříval. Hluboko zasazený nebo sousedy zastíněný oddenek sice roste, ale nekvete. Půda má být propustná a sušší, spíše chudší až středně živná, neutrální až zásaditá; vápnitý podklad odrůdě vyhovuje. Přemokření vede k hnilobě oddenku, nejvážnější potíži vousatých kosatců. Zakořeněná rostlina je suchovzdorná a v létě se obejde bez zálivky.
Je mrazuvzdorný a zimuje bez krytí. Na podzim se odstraní jen suché a poškozené listy, protože zelený vějíř dál ukládá zásoby do oddenku; na třetinu se zkracuje až koncem podzimu nebo brzy zjara. Jednou za tři až čtyři roky se trs po odkvětu, v červenci a srpnu, rozdělí. Po obvodu totiž houstne, střed se vyprazdňuje a kvetení slábne. Oddenek se rozlomí na díly s vějířem listů a novými kořeny; jen tak se odrůda množí věrně, ze semen její vlastnosti nepřejdou.
Nejvážnějším škůdcem je vrtalka kosatcová, jejíž larvy vyžírají chodby v listech a mohou proniknout až do oddenku. Napadené listy se odstraňují a pálí a suché listí se ze záhonu přes zimu odklízí, aby v něm nákaza nepřečkala.
Hodí se do slunných trvalkových záhonů, do suchých a štěrkových výsadeb, k obrubám cest i na řez. Tmavý květ potřebuje světlé pozadí, jinak v záhoně zanikne. Dobře ho doplní šalvěje, kakosty, pryšce, kavyl a nízké růže.
Vousaté kosatce vedené jako Iris germanica nejsou jediný druh, ale skupina zahradních kříženců, na jejichž vzniku se podílely Iris pallida, Iris variegata a další jihoevropské druhy. Moderní sortiment vznikl na přelomu devatenáctého a dvacátého století ve Francii a v Kalifornii. Odrůdu 'Superstition' vyšlechtil roku 1977 Robert Schreiner v oregonské školce Schreiner's Iris Gardens, jednom z velkých pěstitelů kosatců. Od té doby patří k nejtmavším vysokým kosatcům v zahradách.