Kosatec německý 'Superstition' (Iris germanica 'Superstition') je vysoká velkokvětá odrůda ze skupiny vousatých kosatců, pěstovaná pro mimořádně tmavou barvu květu. Patří k odrůdám, které se v sortimentu drží desítky let, protože sytost zbarvení dosud nebyla překonána.
Rostlina tvoří vzpřímený trs mečovitých listů vyrůstajících z tlustého plazivého oddenku, který leží těsně pod povrchem půdy nebo částečně na něm. Listy jsou dva až čtyři centimetry široké, čtyřicet až šedesát centimetrů dlouhé, sivě zelené s voskovým povlakem, uspořádané ve dvou řadách do plochého vějíře. Olistění zůstává okrasné i po odkvětu a v záhoně funguje jako výrazný svislý prvek.
Kvetení připadá na konec května a červen a u jednotlivé rostliny trvá zhruba dva až tři týdny. Květní stvoly jsou pevné, větvené, osmdesát až devadesát centimetrů vysoké a nesou obvykle sedm až devět poupat, která se otevírají postupně. Květ má typickou stavbu vousatých kosatců: tři vzpřímené vnitřní okvětní lístky a tři obloukovitě skloněné vnější lístky, na jejichž bázi vyrůstá hustý pruh chloupků, takzvané vousy. Barva je tmavě modrofialová až modročerná s ametystovým odstínem, plátky mají výrazný satinovaný lesk, který barvu prohlubuje; vousy jsou rovněž tmavé, s ametystovým nádechem. Vůně je slabá, nasládlá.
Sezonní průběh má jediný výrazný vrchol v pozdním jaru, po němž následuje dlouhé období, kdy rostlina působí pouze listovým vějířem. Tomu odpovídá umístění v záhoně: kosatce se kombinují s trvalkami, které převezmou kvetení v létě a na podzim.
Stanoviště vyžaduje plně slunné a vzdušné. Zásadní je hloubka výsadby: oddenek musí ležet mělce tak, aby jeho horní strana zůstala odkrytá a mohla se prohřívat sluncem. Hluboká výsadba a zastínění oddenku sousedními rostlinami jsou nejčastější příčinou toho, že kosatec roste, ale nekvete.
Půda má být propustná, spíše chudší až středně živná, sušší, s reakcí neutrální až zásaditou; vápnitý podklad odrůdě vyhovuje. Přemokření vede k hnilobě oddenku, která je nejvážnějším problémem pěstování vousatých kosatců. Po zakořenění je rostlina výrazně suchovzdorná a v létě si vystačí bez zálivky.
Mrazuvzdornost je plná, rostlina přezimuje bez krytí. Zimní úprava se omezuje na odstranění suchých a poškozených listů; celý vějíř se na podzim nezkracuje na krátký pahýl, protože listy dosud pracují a plní oddenek zásobami. Sestřih na třetinu se provádí až na konci podzimu nebo brzy zjara.
Dělení trsu jednou za tři až čtyři roky je nezbytnou součástí pěstování. Trsy se totiž po obvodu zahušťují, střed vyprazdňuje a kvetení klesá; dělení se provádí v červenci a srpnu, po odkvětu, kdy se oddenek rozlomí na části s vějířem listů a novými kořeny.
V zahradě se 'Superstition' používá do slunných trvalkových záhonů, do suchých a štěrkových výsadeb, k obrubám cest a na řez. Tmavá barva vyžaduje světlé pozadí, jinak se v záhoně ztrácí; kombinuje se s šalvějemi, kakosty, pryšci, kavylem a s nízkými růžemi.
Množení je možné výhradně dělením oddenku; ze semen potomstvo vlastnosti odrůdy nedědí a do kvetení nastupuje až po několika letech. Nejvážnějším škůdcem je vrtalka kosatcová, jejíž larvy vyžírají chodby v listech a mohou proniknout až do oddenku; napadené listy se odstraňují a pálí. Suché listí ponechané přes zimu na záhoně je zdrojem infekce, proto se odklízí. Odrůda patří mezi remontantní jen výjimečně a v našich podmínkách druhé kvetení na podzim nasazuje zřídka.
Vousaté kosatce označované jako Iris germanica nejsou jediným druhem, ale skupinou zahradních kříženců, na jejichž vzniku se podílely Iris pallida, Iris variegata a další jihoevropské druhy; jméno germanica jim zůstalo z Linného popisu z roku 1753. Moderní sortiment vznikl na přelomu devatenáctého a dvacátého století ve Francii a v Kalifornii. Odrůdu 'Superstition' vyšlechtil roku 1977 Robert Schreiner z oregonské školky Schreiner's Iris Gardens, která patří k nejvýznamnějším světovým pěstitelům rodu; jméno odrůdy znamená pověra a odkazuje na téměř černou barvu květu.