Kosatec německý 'Siva Siva' (Iris germanica 'Siva Siva') je vytrvalá oddenkatá trvalka ze skupiny vysokých vousatých kosatců a klasická ukázka takzvané plikáty — barevného vzoru, kdy je světlý podklad plátku po okraji lemován a jemně kropenatý tmavší barvou. Odrůdu registroval americký šlechtitel James Gibson v roce 1961 a do prodeje ji v roce 1962 uvedla školka Cooley's Gardens. Gibson patřil k nejvýznamnějším šlechtitelům plikát vůbec a 'Siva Siva' je jednou z jeho barevně nejvýraznějších odrůd.
Trs tvoří vějíře mečovitých, šedozelených listů, které vyrůstají z tlustých plazivých oddenků ležících mělce pod povrchem půdy a částečně nad ním. Listy jsou vzpřímené a tuhé a udržují svislou strukturu i mimo dobu květu. Květní stvol je pevný a rozvětvený, nese několik poupat postupně rozkvétajících. Sám květ je velký a barevně složitý: horní plátky jsou sytě zlaté s nádechem do skořicové, spodní plátky mají porcelánově bílý podklad, široce lemovaný a rytě kropenatý zářivě červenohnědou až mahagonovou barvou. Bradka je citronově až světle žlutá. Všechny plátky jsou zvlněné a řasené po okraji a spodní plátky se rozevírají téměř do vodorovné polohy, takže květ působí ploše a rozevřeně. Dobové katalogy zdůrazňují dlouhou životnost jednotlivého květu a kořeněnou vůni.
Kvetení nastupuje ve střední části sezony vysokých vousatých kosatců, tedy zhruba ve druhé polovině května až začátkem června. Po odkvětu se květní stvol odstraňuje a rostlina vytváří ozdobný listový vějíř, který drží po celé léto. Od pozdního léta listy zasychají od špiček; na podzim se odumřelé listí odklízí kvůli prevenci houbových skvrnitostí. Oddenky zimují v půdě a na jaře obrazí.
Stanoviště musí být plně slunné a otevřené. Vousaté kosatce potřebují, aby oddenek přes léto prohřálo slunce, proto nesnášejí zástin sousedními trvalkami ani mulč navršený přes oddenek. Půda má být propustná, spíš chudší, neutrální až mírně zásaditá. Těžké, ulehlé a vlhké půdy vedou k bakteriální hnilobě oddenků, která je nejčastější příčinou ztrát; při výsadbě se proto oddenek klade mělce, s horní stranou obnaženou. Mrazuvzdornost je v Česku bezproblémová a zimní kryt není potřeba — u těžkých půd bývá spíš na škodu, protože pod ním oddenky zapařují.
Vzrůstem patří 'Siva Siva' mezi vysoké kosatce: registrovaná výška je devadesát jedna centimetrů, v běžných zahradních podmínkách se pohybuje kolem osmdesáti až devadesáti. Šířka trsu narůstá postupně větvením oddenku a po třech až čtyřech letech dosáhne zhruba čtyřiceti centimetrů. Ve stejném intervalu je vhodné trs dělit, protože středové oddenky vyhnívají, kvetení slábne a rostlina se rozpadá do prstence. Dělení se dělá po odkvětu, v červenci až srpnu, kdy jsou oddenky vyzrálé a rychle zakoření před zimou.
V zahradě se odrůda uplatní ve slunných trvalkových záhonech, v suchých obrubách podél zpevněných ploch, ve výsadbách v duchu suchomilné zahrady i ve sbírkách historických kosatců. Vzhledem k nároku na volný, osluněný oddenek patří do přední až střední části záhonu. Osvědčeně se kombinuje s pivoňkami, mákem východním, šantou, kavylem a nízkými travinami, které kvetou v jiném termínu a oddenky nezastiňují. Barevně 'Siva Siva' funguje jako teplý akcent proti modrým a fialovým trvalkám; květy jsou velké a pevné, takže se hodí i na řez. Pro sbírkové výsadby má odrůda navíc historickou hodnotu jako doklad Gibsonova plikátového šlechtění.
Jméno 'Siva Siva' odkazuje k barevnému a temperamentnímu samojskému tanci, který bývá přirovnáván k havajské hule — školkařský katalog z roku 1962 tuto souvislost výslovně uvádí a vysvětluje jí volbu jména pro květ tak výrazně kontrastní. Odrůda vzešla z křížení kosatce 'My Honeycomb' se semenáčem označeným 33-4 a v roce 1963 získala Honorable Mention Americké kosatcové společnosti. Její tvůrce James Gibson se v Kalifornii soustavně věnoval plikátám a vypěstoval jich celou řadu; právě jeho selekce posunuly plikátový vzor od jemného kropenatého lemu k širokým, sytým a ostře ohraničeným kresbám, jaké má i 'Siva Siva'.