Kosatec Louisianský 'Black Gamecock' (Iris louisiana 'Black Gamecock') je vytrvalá bahenní a mělkovodní trvalka z čeledi kosatcovitých. Louisianské kosatce nejsou samostatný druh, ale skupina zahradních kříženců několika severoamerických kosatců z bažin a lužních lesů dolního toku Mississippi. 'Black Gamecock' patří v této skupině k nejznámějším a nejdéle pěstovaným odrůdám a je zároveň jednou z mála, které se běžně objevují v evropském sortimentu vodních rostlin.
Rostlina tvoří vzpřímený trs širokých, mečovitých, sytě zelených listů, které vyrůstají přímo z plazivého oddenku ležícího mělce pod povrchem substrátu. Oddenek se každoročně prodlužuje a trs se tím posouvá do stran; nejde o agresivní expanzi výběžky, přesto se porost postupně rozšiřuje a po několika letech se jeho střed vyprazdňuje.
Květní stvol nese dva až tři květy. Jednotlivý květ je plochý, široce rozevřený a dosahuje průměru až patnácti centimetrů. Barva je sytě tmavě modrofialová se sametovým povrchem, který světlo pohlcuje, takže květ z odstupu působí černě. Na vnějších okvětních lístcích probíhá úzký zlatožlutý signální proužek — jediný světlý prvek celého květu a zároveň orientační značka pro opylovače. Vousy, typické pro zahradní kosatce německé, zde chybějí, stavba květu je hladká a plochá. Vnější okvětní lístky se rozevírají téměř do vodorovné polohy, takže celý květ leží v jedné rovině; díky tomu působí větší, než odpovídá jeho hmotě, a zůstává čitelný i při pohledu shora, z něhož se rostliny u jezírka obvykle prohlížejí.
Kvetení připadá na červen až červenec, v příznivém roce se protahuje do srpna. Louisianské kosatce v největším letním horku částečně zatahují a na podzim znovu obrážejí; v mírném podnebí zůstává olistění zelené dlouho do zimy a odumírá až s tvrdými mrazy. Po odkvětu se tvoří tobolky se semeny a jejich odstranění posiluje trs pro příští sezonu.
Stanoviště vyžaduje slunné; v polostínu rostlina kvete slaběji a stvoly se prodlužují. Roste jak ve vlhké půdě na břehu, tak přímo ve vodě. Vhodná je slunná mělčina s hladinou zhruba deset až třicet centimetrů nad kořenovým balem. Substrát má být kyselý, živný, humózní až písčitohlinitý a propustný; trvalé zaplavení během kvetení rostlina snáší, vysychání naopak ne. Vápnité a zásadité substráty jí nesvědčí a projeví se žloutnutím listů.
Mrazuvzdornost odpovídá zhruba zóně 6, tedy asi minus dvaceti třem stupňům. V České republice jde o použitelnou, nikoli však bezpečnou hodnotu: v mělké vodě, která na dně promrzá, oddenek utrpí. Jistější je umístění v hloubce, kde voda nepromrzá až ke dnu, nebo přistýlka z listí a chvojí, pokud rostlina roste na břehu.
Konečná výška je zhruba šedesát až osmdesát centimetrů, ve zcela příznivých podmínkách i více; šířka trsu odpovídá padesáti až šedesáti centimetrům. Dělení trsů se provádí po odkvětu na konci léta a rostlina je snáší dobře, což je zároveň nejjednodušší způsob množení.
V zahradě má 'Black Gamecock' místo v bahenní a mělkovodní zóně okrasných jezírek a koupacích biotopů, v dešťových záhonech a ve vlhkých trvalkových výsadbách. Tmavý květ vynikne proti světlému pozadí — vedle kosatce žlutého, blatouchu, ostřic nebo světlých trav; proti tmavé vodní hladině naopak zaniká, což je při umisťování podstatné. Květy jsou vhodné i k řezu. Zvěř ani slimáci rostlinu nevyhledávají, což je u výsadeb kolem vody praktická výhoda. V evropském sortimentu jde o jednu z mála louisianských odrůd, která se běžně dodává jako jezírková rostlina v koši i v obyčejném kontejneru, takže se dá zařadit stejně dobře do jezírka jako do vlhkého záhonu.
Odrůdu zaregistroval v roce 1978 americký šlechtitel Frank Chowning pod semenáčovým číslem FC77-12; rodičovské rostliny nejsou známé. Do prodeje ji v roce 1980 uvedla školka Melrose Gardens. Ocenění přicházela postupně: čestné uznání v roce 1982, Award of Merit v roce 1986 a v roce 1989 DeBaillonova medaile, tedy nejvyšší cena udělovaná louisianským kosatcům Americkou kosatcovou společností. Jméno Black Gamecock znamená černý bojový kohout a odkazuje k sametové, téměř černé barvě květu. Přes bezmála půl století od registrace se odrůda drží v sortimentu školek na obou stranách Atlantiku.