Kopretina největší 'Snow Lady' (Leucanthemum maximum 'Snow Lady') je nízká semenná odrůda zahradních kopretin od japonské semenářské firmy Sakata. V roce 1988 získala ocenění americké soutěže All-America Selections a od té doby se v sortimentu drží jako jedna z mála zahradních kopretin, které spolehlivě kvetou už v prvním roce po výsevu. V katalozích se objevuje také pod jménem 'Dwarf Snow Lady'. Botanicky se vede jednou pod druhem Leucanthemum maximum, jindy pod zahradním křížencem Leucanthemum × superbum; jde o tutéž rostlinu a prameny se v jejím zařazení neshodují.
Trs je nízký, hustý a vzpřímený. Základem je přízemní růžice tmavě zelených, lesklých, po okraji vroubkovaných listů, ze které vyrůstají krátké tuhé lodyhy. Úbory proto stojí těsně nad listy a porost nevyléhá ani po vydatném dešti, což je u vzrůstných zahradních kopretin obvyklá slabina. Úbory jsou jednoduché, s jednou řadou čistě bílých jazykovitých květů kolem plochého žlutého terče; průměr se podle pramenů pohybuje zhruba od šesti do deseti centimetrů, takže na tak nízké rostlině působí nápadně velký. Plodem jsou drobné nažky. Odrůda se množí výsevem, a protože je semenná, kvete při časném jarním výsevu ještě téhož léta; u klonových zahradních kopretin množených dělením to nepřichází v úvahu.
Kvetení začíná časně, podle polohy od konce května nebo v červnu, a při pravidelném odstraňování odkvetlých úborů pokračuje v menších vlnách přes léto až do podzimu. Údaje školek se v tom liší: část jich uvádí jen červen a červenec, americké prameny kvetení až do prvních mrazíků. Rozdíl jde na vrub způsobu pěstování, protože odrůda množená ze semene kvete jinak v roce výsevu a jinak jako zavedená trvalka. Na podzim nadzemní část zatahuje, listová růžice přezimuje zelená.
Stanovištěm je plné slunce, snese i lehké přistínění, v němž ale kvete řidčeji. Půda má být propustná, čerstvá a spíše živná, písčitohlinitá až humózní, s reakcí od neutrální po mírně zásaditou. Zimní zamokření a ulehlá těžká zemina jsou hlavním rizikem; mráz odrůdě nevadí, uvádí se odolnost odpovídající zóně 4 až 9, tedy do zhruba -30 °C. V přehnojené půdě trs měkne a ztrácí kompaktnost.
V květu měří rostlina 20 až 35 centimetrů a trs je zhruba 25 až 30 centimetrů široký. Rozptyl výšky souvisí s tím, že jde o semennou odrůdu, u níž jednotlivé rostliny nejsou zcela vyrovnané. Trs se rozrůstá pozvolna, netvoří výběžky a stárne od středu, takže se po dvou až třech letech omlazuje dělením. Pro souvislý pruh se počítá osm až deset rostlin na metr čtvereční.
Nízký vzrůst předurčuje odrůdu do předních řad záhonů, k lemům cest a schodů, do skalek a do nádob, kde vzrůstné kopretiny nemají místo. Velké bílé úbory nad nízkým trsem fungují jako světlý bod mezi modrými šalvějemi, kakosty a kosatci a jako klidná protiváha barevných rozchodníků a mochen. Uplatní se i v nižších trvalkových pásech podél zdí a v korytech na terase. Bílá barva úboru se dobře uplatní i ve večerním světle, kdy v záhoně zůstává čitelná déle než syté barvy. Úbory jsou dobrým zdrojem nektaru pro včely a motýly a na krátkých pevných stopkách vydrží také ve vázě, byť do vysokých kytic se hodí spíš odrůdy s delší lodyhou.
Zahradní kopretiny tohoto typu vznikly kolem roku 1890 v Kalifornii, kde je z několika druhů rodu Leucanthemum vyšlechtil Luther Burbank; podle sněhobílých květů a hory Mount Shasta se jim dodnes anglicky říká Shasta daisy. 'Snow Lady' je mnohem mladší: jde o semennou odrůdu japonské firmy Sakata Seed, která ji uvedla jako nízkou kopretinu určenou k výsevu a k prodeji v květináči. V roce 1988 ji ocenila americká soutěž All-America Selections, jež zkouší novinky na pokusných pozemcích po celých Spojených státech. Jméno odkazuje k bílým úborům drženým nízko nad listy.