Kopretina největší 'Silver Princess' (Leucanthemum maximum 'Silver Princess') je trpasličí zahradní kopretina, v německy mluvících zemích rozšířená pod původním jménem 'Silberprinzesschen'. Britská Royal Horticultural Society vede jako platné právě německé jméno a 'Silver Princess' i 'Little Princess' řadí mezi jeho synonyma, takže v obchodní síti se táž rostlina objevuje pod třemi označeními. Také rodové zařazení není jednotné: školky ji nabízejí jednou jako Leucanthemum maximum, jindy jako Leucanthemum × superbum, protože zahradní kopretiny jsou kříženci a prameny se rozcházejí v tom, zda je vést pod druhem, nebo pod hybridním jménem. Od ostatních odrůd ji odlišuje především nízký vzrůst.
Trs je hustý, vzpřímený a pravidelný, tvořený přízemní růžicí tmavě zelených, lesklých, po okraji vroubkovaných listů. Lodyhy jsou krátké, ale tuhé a stabilní, takže drží úbory vzpřímeně i v dešti. Úbory jsou jednoduché, s jedinou řadou zářivě bílých jazykovitých květů kolem zlatožlutého terče, a měří kolem pěti centimetrů; jsou tedy výrazně menší než u velkokvětých vzrůstných odrůd, zato jich je na trsu podstatně víc. Nasazují se souběžně, takže rostlina kvete ve výrazné hlavní vlně. Proti vzrůstným odrůdám je poměr počtu úborů k objemu rostliny výrazně vyšší, a právě to je důvod, proč se 'Silver Princess' používá plošně. Plodem jsou nažky.
Kvetení připadá hlavně na červenec a srpen. Britské prameny uvádějí širší rozmezí od počátku léta do počátku podzimu, což odpovídá tomu, že se sezona prodlužuje vystřiháváním odkvetlých úborů. Po hlavní vlně následuje po sestřihu slabší druhé kvetení. Na podzim nadzemní část zatahuje, přízemní listová růžice přezimuje zelená a na jaře obráží; v předním lemu tak drží zelenou plochu i mimo sezonu.
Vyžaduje plné slunce, v lehkém polostínu ještě obstojí. Půda má být propustná, čerstvá, ale ne trvale mokrá; vyhovuje jí písčitá i humózní zemina a snáší jak vápnité, tak hlinité podklady. Odrůda je mrazuvzdorná, školky uvádějí odolnost až kolem -30 °C, britské zdroje jen -15 až -10 °C; rozdíl vychází z toho, že britské hodnocení počítá s vlhkou zimou, při které rostlinám škodí spíš zamokření než holomráz. Zimní vlhko v ulehlé půdě je i tady hlavním rizikem.
V květu měří rostlina zhruba 20 až 30 centimetrů, britský záznam uvádí širší rozpětí do půl metru, protože zahrnuje i rostliny v živné půdě a v polostínu. Šířka trsu odpovídá přibližně výšce. Trs se rozrůstá pozvolna, netvoří výběžky a drží obrys výsadby, ale stárne od středu, proto se po dvou až třech letech dělí. Pro souvislý porost se počítá kolem osmi rostlin na metr čtvereční.
Nízký vzrůst a velké množství drobných úborů dělají z odrůdy plošnou rostlinu. Hodí se do předních řad záhonů, k lemům cest a schodů, do skalek a suchých zídek, do štěrkových partií a do nádob a truhlíků, kde vzrůstné kopretiny vyléhají. V plošné výsadbě vytváří v červenci souvislou bílou plochu, která funguje jako klidný podklad pro modré šalvěje, kakosty, levandule a kosatce nebo jako lem před vyšší trvalkou. Krátké lodyhy jsou pro velké kytice málo použitelné, do drobných vazeb a nízkých váz se ale hodí. Úbory jsou bohatým zdrojem nektaru a v době květu je navštěvují včely, čmeláci i motýli.
Německé jméno 'Silberprinzesschen' znamená doslova stříbrná princeznička a odkazuje k drobným, jasně bílým úborům a k nízkému vzrůstu; anglické 'Silver Princess' i starší 'Little Princess' jsou jeho překlady, které se v katalozích osamostatnily. Odrůda patří k trpasličím zahradním kopretinám množeným ze semene, jaké se v německých školkách značí zkratkou gen. Celá skupina zahradních kopretin vznikla kolem roku 1890 v Kalifornii křížením několika druhů rodu Leucanthemum, mezi nimi pyrenejské kopretiny největší; vyšlechtil je Luther Burbank a pojmenoval po zasněžené hoře Mount Shasta.