Kopretina největší 'Polaris' (Leucanthemum maximum 'Polaris') je vzrůstná velkokvětá zahradní kopretina množená ze semene. Mezi ostatními odrůdami ji vyděluje velikost úboru: průměr 10 až 12 cm patří k největším, jaké kopretiny mají.
Trs je mohutný, hustý a vzpřímený. Přízemní listy jsou tmavě zelené, podlouhlé, s pravidelně vroubkovaným až zubatým okrajem, lodyžní listy menší a střídavé. Tuhé lodyhy drží jednotlivé úbory vodorovně, takže květ je dobře vidět shora i z boku. Úbor je jednoduchý, s jednou řadou širokých, zaoblených, čistě bílých jazykovitých květů kolem sytě žlutého terče. Jazykovité květy se navzájem překrývají a úbor působí celistvě, nerozpadá se na jednotlivé paprsky. Plnokvěté ani třásnité úbory netvoří, síla odrůdy je v čistém tvaru a velikosti.
Kvete v červenci a srpnu, tedy později než rané a nízké zahradní kopretiny. Pravidelné odstraňování odkvetlých úborů sezonu protáhne, s první vlnou květů lze počítat už od června. Sestřih nad přízemní růžicí po hlavní vlně vyvolá slabší druhé kvetení na kratších lodyhách. Na podzim nadzemní část zatahuje a zelená růžice přezimuje.
V květu měří 80 až 100 cm a trs je široký 40 až 60 cm. Vysoká lodyha s těžkým úborem v měkčí půdě poléhá, proto se ke trsu včas dává kruhová opora, nebo se sází mezi rostliny, které ho podepřou. Trs se rozrůstá poměrně rychle, stárne od středu a po třech až čtyřech letech se dělí. Na metr čtvereční připadá pět až sedm rostlin.
Vyžaduje plné slunce; v polostínu se lodyhy vytahují a velké úbory je snáz převrhnou. Půda má být hluboká, čerstvá, propustná a bohatá na humus a živiny, na mělké a vyprahlé zemině se úbory rychle zmenšují. Velké květenství potřebuje víc vody i živin než trpasličí odrůdy, letní sucho proto snáší hůř. Mrazuvzdornost je do -23 °C; nebezpečnější než mráz je zimní zamokření a v nejchladnějších polohách prospěje lehký kryt z listí.
Patří do středního až zadního plánu trvalkového záhonu, kde velké bílé úbory ředí syté letní barvy. Dobře sousedí s ostrožkami, zápleváky, janebami, vlčími boby, máky a zlatobýlem, z travin s nižšími ozdobnicemi. Hodí se i do pásů podél zdí a plotů a do venkovských záhonů. Pro dlouhé pevné lodyhy patří k nejpoužívanějším kopretinám k řezu, ve váze vydrží dlouho. Úbory vyhledávají včely, čmeláci i pestřenky. Do nádob a malých předzahrádek se pro svůj vzrůst nehodí.
Zahradní kopretiny s velkými bílými úbory vznikly kolem roku 1890 v Kalifornii, kde je americký šlechtitel Luther Burbank vykřížil z luční kopretiny, jezerní kopretiny Leucanthemum lacustre a pyrenejské kopretiny největší. 'Polaris' patří k pozdějším evropským velkokvětým selekcím z této skupiny. Na rozdíl od většiny velkokvětých kopretin, které se množí dělením trsu, se pěstuje ze semene.