Kopretina největší 'Polaris' (Leucanthemum maximum 'Polaris') je vzrůstná velkokvětá odrůda zahradních kopretin, v německých školkách vedená jako Leucanthemum × superbum 'Polaris' s poznámkou gen., tedy generativně množená ze semene. Právě dvojí botanické jméno je u této skupiny běžné: starší prameny řadí zahradní kopretiny k pyrenejskému druhu Leucanthemum maximum, novější je vedou pod hybridním jménem Leucanthemum × superbum, protože jde o křížence několika druhů. Ze sortimentu ji vyděluje velikost úboru; průměr deset až dvanáct centimetrů patří k největším, jaké se u kopretin nabízejí.
Trs je mohutný, vzpřímený a hustý. Přízemní listy jsou tmavě zelené, podlouhlé, po okraji pravidelně vroubkované až zubaté; lodyžní listy jsou menší a střídavé. Lodyhy jsou tuhé a pevné a nesou jednotlivé úbory držené vodorovně, takže květ je vidět shora i z profilu. Úbor je jednoduchý, s jednou širokou řadou čistě bílých, zaoblených jazykovitých květů kolem sytě žlutého terče; plnokvěté ani třásnité formy sem nepatří, síla odrůdy je v čistém tvaru a velikosti. Jazykovité květy jsou široké a navzájem se překrývají, takže úbor působí celistvě a nerozpadá se na jednotlivé paprsky. Plodem jsou nažky.
Kvetení připadá na červenec a srpen, tedy později než u raných a nízkých odrůd. Při pravidelném odstraňování odkvetlých úborů se sezona protahuje a v pramenech se proto objevuje rozmezí od června do srpna. Po hlavní vlně vyvolá sestřih nad přízemní růžicí slabší druhé kvetení na kratších lodyhách. Na podzim nadzemní část zatahuje, přízemní růžice listů zůstává zelená a přezimuje.
Stanovištěm je plné slunce, lehký polostín odrůda snese, ale lodyhy se v něm vytahují a mohutné úbory je snáz přetíží. Půda má být hluboká, čerstvá, propustná a bohatá na živiny a humus; mělká, vyprahlá nebo chudá zemina se na velikosti úborů projeví rychle. Letní sucho snáší hůř než nízké odrůdy, protože musí uživit velké květenství; proti trpasličím odrůdám je potřeba vody i živin podstatně vyšší. Rizikem je zimní zamokření, nikoli mráz: uvádí se odolnost odpovídající zóně 6, tedy zhruba do -23 °C, francouzské prameny i hodnoty kolem -29 °C. V nejchladnějších polohách se doporučuje lehké přikrytí listím.
V květu měří rostlina 80 až 100 centimetrů, podle školek i kolem 90 centimetrů, a šířka trsu se pohybuje mezi 40 a 60 centimetry. Kombinace výšky, těžkého úboru a měkčí půdy vede k vyléhání, proto se vzrůstné kopretiny obvykle podpírají kruhovou oporou nebo se vysazují mezi rostliny, které je přidrží. Trs se rozrůstá poměrně rychle a stárne od středu; po třech až čtyřech letech se dělí. Na metr čtvereční připadá pět až sedm rostlin.
V zahradě má 'Polaris' místo ve středním až zadním plánu trvalkového záhonu, kde velké bílé úbory ředí syté letní barvy. Klasickými sousedy jsou ostrožky, záplevák, janeba, vlčí bob, mák a zlatobýl, ze travin nižší ozdobnice. Dobře funguje také v pásech podél zdí a plotů a ve venkovských záhonech, kde její robustnost není na závadu. Dlouhé pevné lodyhy a velké úbory z ní dělají jednu z nejpoužívanějších kopretin k řezu; ve váze vydrží dlouho a snese i formální vazbu. Úbory jsou vyhledávané včelami, čmeláky a pestřenkami. Do nádob ani do malých předzahrádek se pro svůj vzrůst nehodí.
Zahradní kopretiny s velkými bílými úbory vznikly kolem roku 1890 v Kalifornii, kde je z luční kopretiny, jezerní Leucanthemum lacustre a pyrenejské kopretiny největší vykřížil americký šlechtitel Luther Burbank; jméno Shasta daisy dostaly podle sněhových polí hory Mount Shasta. 'Polaris' patří k pozdějším evropským velkokvětým selekcím, u kterých se šlechtitel ani rok uvedení v dostupných pramenech neuvádějí. Jméno odkazuje k Polárce, severní hvězdě, a k bílé barvě velkých úborů. V německých cenících se prodává jako generativně množená odrůda, tedy pěstovaná ze semene, nikoli z dělenců.