Komule Davidova 'Nanho White' (Buddleja davidii 'Nanho White') je opadavý kvetoucí keř ze skupiny Nanho, tedy z okruhu odrůd odvozených od drobnolisté variety nanhoensis. Od běžných komulí se liší menšími rozměry, užším olistěním a celkově jemnější stavbou; květenství jsou štíhlejší a rostlina působí vzdušněji.
Habitus je vzpřímený s převisajícími konci letorostů. Keř tvoří hustý trs tenkých, mírně obloukovitě prohnutých prutů, které pod tíhou květenství přepadají do stran, takže obrys je široce vejčitý až rozkleslý. Dřevo je měkké a duté, starší větve dřevnatějí a šednou.
Listy jsou vstřícné, kopinaté a nápadně úzké, dlouhé zhruba pět až deset centimetrů, na líci matně světle zelené, na rubu šedavě plstnaté. Ve srovnání s typovými komulemi jsou znatelně menší, což je základní poznávací znak celé skupiny Nanho. Olistění vydrží dlouho do podzimu, podzimní zbarvení je nevýrazné a listy opadávají zelenavé.
Květenství jsou úzké válcovité laty dlouhé patnáct až dvacet centimetrů, složené z velkého množství drobných trubkovitých kvítků. Barva je čistě bílá s výrazným oranžovým až žlutým středem každého kvítku, což dává lati teplý nádech. Kvítky se otevírají postupně od báze k vrcholu, takže jedna lata zůstává ozdobná několik týdnů. Vůně je sladká, medová a nese se do okolí; květy jsou vyhledávaným zdrojem nektaru pro motýly, čmeláky a včely. Plodem je drobná tobolka s velmi lehkými semeny, která se snadno šíří větrem. Odstraňování odkvetlých lat kvetení prodlužuje a zároveň omezuje samovolný výsev, kvůli kterému je druh v některých zemích veden mezi invazními dřevinami.
Sezónní průběh je jednoznačně letní. Rostlina raší poměrně pozdě, obvykle až v druhé polovině dubna, a mnoho zahradníků si zpočátku myslí, že vymrzla. Kvetení začíná v červenci a při odstraňování odkvetlých lat pokračuje do září, protože se květy zakládají na letošním přírůstku. Právě proto se rostlina každé jaro seřezává hluboko k nízké kostře; z hlubokého řezu vyžene silné prýty s většími květenstvími.
Stanoviště potřebuje plné slunce. Ve stínu keř řídne, vytahuje se a květenství jsou menší a méně početná. Vhodné je teplé, kryté místo, kde se drží teplo do večera.
Půda vyhovuje propustná, spíše lehčí až středně těžká, chudší i vápnitá; komule roste na písčitých, jílovitých i hlinitých půdách bez ohledu na pH. Zamokření a těžká studená půda jsou hlavní příčinou úhynu, zejména v zimě. Rostlina dobře snáší sucho i městské prostředí a hodí se do výsadeb bez závlahy.
Mrazuvzdornost dosahuje zhruba minus dvaceti stupňů, tedy zóny 5. V drsnějších polohách mohou nadzemní části v tuhé zimě promrznout, ale keř spolehlivě obráží od báze a ještě týž rok kvete.
Vzrůst je rychlý, v jedné sezoně naroste keř po jarním seříznutí zpravidla o metr až metr a půl. Konečná velikost se pohybuje kolem sto padesáti až dvou set centimetrů výšky a podobné šířky; při pravidelném hlubokém řezu se rostlina drží spíš u sto dvaceti až sto padesáti centimetrů.
V zahradě se odrůda hodí do smíšených záhonů, do výsadeb pro motýly a opylovače, k terasám kvůli večerní vůni a do nádob, kde se díky menšímu vzrůstu uplatní lépe než typové komule. Bílá barva dobře funguje ve večerních zahradách a jako klidový prvek mezi sytě kvetoucími trvalkami.
Druh objevil v Číně francouzský misionář a přírodovědec Armand David, po němž nese jméno; do evropských zahrad se dostal koncem devatenáctého století. Skupina Nanho vychází z drobnolisté variety nanhoensis, kterou z čínské provincie Kan-su přivezl sběratel Reginald Farrer v roce 1914 a jejíž jméno odkazuje na místo sběru. Samotnou odrůdu 'Nanho White' vypěstovala a uvedla na trh školka Monrovia v Kalifornii v roce 1967; registrovaným jménem odrůdy je 'Monite', zatímco Nanho White je obchodní označení. Britská Královská zahradnická společnost jí v roce 2010 udělila ocenění Award of Garden Merit.