Komule Davidova 'Black Knight' (Buddleja davidii 'Black Knight') se pěstuje kvůli barvě, kterou jí od konce padesátých let žádná novinka nevzala. Květ je velmi tmavě fialový, mezi klasickými odrůdami nejtmavší, a komise britského pokusu k němu poznamenala, že tuhle hloubku tónu nemá žádná moderní odrůda. Uprostřed každého kvítku sedí výrazné žlutooranžové oko, takže lata zblízka nepůsobí jednolitě temně, ale tečkovaně. Jak laty odkvétají a zda hnědnou, se dohledat nepodařilo.
Nejbližší sousedkou je 'African Queen', uvedená ve stejném roce ve stejné zemi. Většina pramenů ji řadí až na druhé místo v tmavosti a evropský srovnávací pokus ji označil za překonanou právě touto odrůdou; jeden nizozemský dendrologický časopis ovšem tvrdí opak. Podle převažujícího čtení je 'Black Knight' z obou tmavší a staví vyšší a širší keř. Tentýž květ nese už jen 'Magda's Gold Knight', její pupenová mutace se žlutě panašovaným listem, která se liší pouze olistěním. Tmavá lata na zeleném pozadí je tedy věcí původní odrůdy.
Cenou za barvu je velikost květenství. Lata měří 20 až 30 cm na délku a jen kolem 5 cm napříč, je úzká a na dnešní poměry malá. V britském pokusu jí naměřili 21 cm, národní sbírka uvádí dokonce 15 až 20 cm, třiceti dosáhla v Chicagu. 'Pink Delight' i 'White Profusion' mají laty o třetinu delší a zřetelně mohutnější. Temný tón navíc z dálky zaniká: před jehličnanem nebo ve stínu budovy se keř opticky ztrácí, před světlou zdí či vedle bílé odrůdy vystoupí. Vůně je silná a medová, v okruhu jedna z nejvýraznějších.
Keř roste rychle a silně, je vzpřímený, volně větvený a pod tíhou květů se větve obloukovitě převěšují. Tabulka pracuje s výškou 200 až 250 cm a šířkou 150 až 250 cm, jednotlivá měření se ale rozcházejí podle zacházení. V Chicagu, kde keř každou zimu seřezávali na 30 cm, dorůstal 178 cm; v britském pokusu měřil 220 na 250 cm; neřezaný exemplář může podle britské dendrologické encyklopedie vystoupat až ke čtyřem metrům. Do úzkého pruhu u plotu se nevejde. List je středně až tmavě zelený, kopinatý, lehce chlupatý, národní sbírka keř vede jako poloopadavý.
Známky z pokusů barvě neodpovídají. V evropském srovnání z let 2008 až 2011 dostala nejnižší hodnocení ve všech pěti zúčastněných zemích, německý souhrn jí přiznal jedinou hvězdu (čtení tabulky je nejisté, možná dvě), Chicago tři ze čtyř. Němečtí hodnotitelé u ní zapsali střední zimní poškození s tím, že po seříznutí znovu obrazila. Mrazuvzdornost se udává rozpětím -20 až -27 °C; první číslo je plošný údaj britské sbírky, druhé pochází z českého školkařského pramene.
Nejvážnější výhrada se týká semen. Disertace z Oregonské státní univerzity z roku 2023 bere 'Black Knight' jako vysoce plodnou kontrolu, s níž se poměřují sterilní novinky. Odkvetlé laty proto patří z keře pryč dřív, než tobolky zhnědnou, jinak semenáče vyrážejí ve spárách dlažby, ve štěrku i za plotem a komule zplaňuje. Na pozemku, který sousedí s tratí, lomem nebo ladem, je rozumnější sáhnout po některé z doloženě sterilních odrůd okruhu a tmavý tón oželet.
Uplatnění má jako solitéra, v zadní části záhonu a v motýlích výsadbách, vždy tam, kde je dost místa do šířky a kde za keřem stojí něco světlého.
Odrůdu vybral Bonne Ruys ve školce Moerheim v nizozemském Dedemsvaartu kolem roku 1959. Jde o čistou B. davidii bez podílu jiného druhu a právní ochranu nemá. Obchodní jméno je zároveň jménem kultivarovým. V obchodě se objevuje také chybné jméno 'Dark Knight'; nejde o jinou odrůdu, jen o zkomoleninu. Z 'Black Knight' vznikla pupenovou mutací žlutě panašovaná 'Magda's Gold Knight'. Údaje o délce laty se mezi prameny liší od 15 do 30 cm a údaje o výšce od 178 cm u každoročně seřezávaného keře po čtyři metry u neřezaného, karta proto uvádí rozpětí.