Komule Davidova 'Berries & Cream' (Buddleja davidii 'Berries & Cream') je opadavý keř s dlouhými voňavými latami, pěstovaný pro pozdně letní kvetení. Odrůda se od běžného sortimentu liší dvoubarevným květenstvím: na jedné latě se nepravidelně střídají purpurové a krémově bílé části a poměr obou barev se liší kus od kusu i lata od laty.
Habitus je vzpřímený, s věkem široce rozložitý a mnohovýhonný, s obloukovitě převisajícími konci větví. Výhony vyrůstají z báze, rostou velmi rychle a jsou u báze dřevnaté; keř má proto po celý rok charakter velké, poměrně hrubé dřeviny.
Listy jsou vstřícné, kopinaté, deset až dvacet centimetrů dlouhé, matně tmavě zelené, na rubu bíle plstnaté. Olistění je hrubé a keř tvoří objemnou zelenou hmotu, která slouží jako pozadí pro nižší trvalky.
Kvetení připadá na červenec až září. Květenství jsou dlouhé, štíhlé, husté laty na koncích letorostů, složené z velkého množství drobných trubkovitých kvítků. Vůně je sladká, medová a nese se do okolí. Právě kombinace pozdního termínu, množství nektaru a intenzivní vůně dělá z komulí nejvyhledávanější motýlí dřevinu vůbec; v době kvetení bývá keř obsypaný babočkami, otakárky a dalšími denními motýly.
Odstraňování odkvetlých lat kvetení prodlužuje. Rostlina po sestřižení nasazuje nová květenství na postranních výhonech a kvetení se tím dá protáhnout až do prvních mrazíků; zároveň se tím omezí tvorba semen, kterých komule produkuje velké množství.
Řez je u této dřeviny rozhodující a je jediným pravidelným zásahem. Komule kvete na letorostech téhož roku, takže se v předjaří, obvykle v březnu, seřezává hluboko: loňské výhony se zkrátí na dvě až tři očka nad dřevnatou bází. Bez tohoto řezu keř řídne, kvete jen na koncích dlouhých holých větví a rozpadá se do stran. Podzimní řez se nedělá, protože ponechaná nadzemní část chrání bázi přes zimu.
Stanoviště vyžaduje plné slunce a teplou polohu. V polostínu je kvetení řídké a laty krátké. Rostlina snáší městské prostředí, prašnost i chudé podmínky.
Půda má být propustná a středně živná. Zamokření a trvale mokrá zimní půda vedou k úhynu, sucho po zakořenění naopak komule snáší dobře. Nároky na živiny jsou střední; po jarním řezu prospěje jednorázová dávka hnojiva, která podpoří tvorbu letorostů.
Vzrůst je rychlý. Roční přírůstek po zmlazení dosahuje jednoho až dvou metrů, konečná velikost při pravidelném řezu zhruba dvou metrů výšky a jednoho a půl až dvou metrů šířky. Mrazuvzdornost odpovídá zhruba minus sedmadvaceti stupňům; v drsnějších polohách nadzemní část namrzá a rostlina obráží z báze.
Podstatná je i poznámka k šíření. Komule Davidova se v teplejších oblastech Evropy chová invazně a osidluje náspy, rumiště a železniční koridory. Odstraňování odkvetlých lat před vysemeněním je proto vedle prodloužení kvetení také odpovědným pěstitelským opatřením.
V zahradě se odrůda používá jako solitéra, do smíšených a volně rostoucích výsadeb, k zakrytí hranice pozemku a do zahrad zaměřených na motýly. Kombinuje se s pozdními trvalkami, s ozdobnicemi, hvězdnicemi a rozchodníky, které kvetou ve stejném období.
Komule Davidova pochází z Číny, kde roste na kamenitých svazích a v říčních náplavech. Do Evropy ji koncem devatenáctého století přivezli francouzští misionáři a jméno nese po Armandu Davidovi, francouzském misionáři a přírodovědci, který v Číně shromáždil velké množství dosud neznámých rostlin i živočichů a jako první Evropan popsal pandu velkou. Rodové jméno Buddleja připomíná Adama Buddlea, anglického botanika sedmnáctého století. V britské zahradnické tradici je komule známá jako butterfly bush a její pozdní bohaté kvetení z ní udělalo jednu z nejrozšířenějších okrasných dřevin vůbec.