Kdoulovec nádherný 'Nicoline' (Chaenomeles superba 'Nicoline') je nízký až středně vysoký opadavý trnitý keř s velmi časným kvetením. Ve skupině zahradních kdoulovců patří k odrůdám s největšími a nejsytěji červenými květy.
Habitus je nízký, široce rozložitý a hustě větvený; keř bývá širší než vyšší. Výhony vyrůstají z báze a rozkládají se do stran, krátké postranní větévky jsou zakončené ostrým trnem. Porost je proto neprostupný a používá se i tam, kde má plnit bariérovou funkci. Kořenový systém tvoří výmladky a rostlina se pomalu rozšiřuje.
Kvetení připadá na duben a květen a v teplejších letech začíná už v první polovině dubna, ještě před vyrašením listů. Květy jsou miskovité, o průměru čtyř až pěti centimetrů, sytě šarlatově červené, se žlutými tyčinkami uprostřed; sedí po několika ve svazečcích přímo na dřevě loňských a starších výhonů. Kvetení trvá tři až čtyři týdny a rostlina je v tomto období jedním z prvních zdrojů nektaru pro včely.
Listy vyrůstají během kvetení nebo krátce po něm. Jsou vejčité, lesklé, tmavě zelené, na okraji pilovité, dva až pět centimetrů dlouhé. Přes léto tvoří hustý zelený objem, na podzim se zbarvují jen slabě.
Plody dozrávají v září a říjnu. Jsou to nepravidelně kulovité až hruškovité malvice o průměru čtyř až šesti centimetrů, zelenožluté až žluté, silně aromatické. Syrové jsou tvrdé a velmi kyselé, po tepelné úpravě se z nich připravuje kompot, sirup, želé nebo přídavek do jablečného moštu; obsah vitaminu C je vysoký. Plody na keři vydrží dlouho a po opadu listů zůstávají viditelné.
Stanoviště vyhovuje slunné i polostinné, bohaté kvetení ale vyžaduje pravidelné slunce. V hlubokém stínu keř roste, ale nekvete a neplodí.
Půda má být lehčí, humózní, propustná, s neutrální až mírně kyselou reakcí. Na silně vápnitých půdách rostlina žloutne a strádá, což je hlavní omezení jejího použití. Sucho po zakořenění snáší dobře, zamokření nikoli.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý. Konečná velikost dosahuje zhruba jednoho až jednoho a půl metru výšky a jednoho a půl metru šířky. Mrazuvzdornost je vysoká, keř snese teploty kolem minus devětadvaceti stupňů a přezimuje bez ochrany.
Řez se dělá každoročně po odkvětu, tedy koncem května a v červnu. Jednoleté výhony se zkracují zhruba o třetinu až čtyři pětiny délky; tím se zahustí větvení a založí se krátké plodné větévky, na kterých se v příští sezoně objeví květ. Bez řezu keř postupně řídne a kvete jen na obvodu. Rostlina se dá vést i jako plochý špalír u zdi, protože její přirozeně rozložitý habitus to umožňuje; u jižní zdi navíc kvete ještě dříve.
Choroby a škůdci rostlinu zatěžují málo. Ojediněle se objevuje spála růžovitých, na kterou je celá čeleď citlivá; projeví se náhlým zčernáním výhonů a listů, které zůstávají na větvi. Napadené části se vyřezávají hluboko do zdravého dřeva.
V zahradě se odrůda používá do nízkých volně rostoucích i stříhaných plotů, do skupinových výsadeb, na svahy, do skalek a k pěstování u zdí. Kombinuje se s jarními cibulovinami, které kvetou současně, a se stálezelenými dřevinami tvořícími tmavé pozadí pro červený květ.
Kdoulovec nádherný je zahradní kříženec kdoulovce japonského a kdoulovce lahvicovitého, tedy dvou východoasijských druhů dovezených do Evropy v osmnáctém a devatenáctém století. Rodové jméno Chaenomeles je složeno z řeckých slov pro rozevřený a jablko a odkazuje na starší, mylnou představu, že plod za zralosti puká. S pravou kdouloní se kdoulovec příbuzensky míjí, přestože se jejich plody podobně zpracovávají. Kříženec superba vznikl na počátku dvacátého století a zahrnuje většinu dnešního zahradního sortimentu; odrůdy z něj byly vybírány především pro barvu a velikost květu.