Kdoulovec nádherný 'Jet Trail' (Chaenomeles superba) je opadavý, hustě větvený keř z čeledi růžovitých, zahradní kříženec kdoulovce japonského a kdoulovce lahvicovitého. Zatímco většina kultivarů tohoto křížence kvete červeně nebo oranžově, 'Jet Trail' patří k několika málo čistě bílým a navíc k těm nejnižším, takže se uplatní i tam, kde by běžný kdoulovec přerostl.
Keř roste široce rozkladitě, s hustou spletí tenkých, obloukovitě prohnutých větévek; trnů má na rozdíl od většiny kdoulovců jen velmi málo. Kořenový systém je mělký a široce rozprostřený, keř ochotně obráží od báze a starší exempláře se pozvolna rozšiřují kořenovými výmladky. Květy jsou pětičetné, miskovité, kolem čtyř centimetrů široké, sněhově bílé se žlutými prašníky, v poupěti někdy s jemně narůžovělým nádechem. Rozkvétají ve svazečcích přímo na starším dřevě, převážně ještě před rašením listů, takže vyniknou na holých větvích. Listy jsou střídavé, vejčité, pilovité, za rašení bronzové, později svěže až tmavě zelené a lesklé. Na podzim keř nese malvice podobné kdouli, zelenožluté až žluté, tvrdé a silně aromatické; dorůstají zhruba pěti centimetrů a dozrávají v září a říjnu. Za syrova jsou pro tvrdost a kyselost nepoživatelné, po tepelné úpravě z nich vznikají marmelády, želé a sirupy s citronovou vůní; pro vysoký obsah pektinu a kyselin rosolovatí i bez dalších přísad.
Sezóna začíná velmi brzy: první květy se za teplého předjaří otevírají už v březnu, hlavní vlna probíhá v dubnu a doznívá v květnu, jednotlivé květy se mohou objevit i během léta. Léto patří hustému olistění, podzim žloutnoucím listům a dozrávajícím plodům, které na větvích drží dlouho po opadu listí. Zimní siluetu tvoří hustá, členitá kresba větviček.
Stanoviště vyhovuje slunné až polostinné; čím více slunce, tím bohatší je násada květů i plodů. Na půdu je kdoulovec nenáročný, roste v každé běžné zahradní zemině s výjimkou trvale zamokřených a silně vápenitých míst, kde může trpět chlorózou listů. Zavedené keře dobře snášejí sucho i městské prostředí. Chorobami a škůdci kdoulovec trpí zřídka; jako dřevina z čeledi růžovitých patří mezi hostitele bakteriální spály růžovitých, v zahradních výsadbách se s ní ale setkává jen výjimečně. Mrazuvzdornost je vysoká, hluboko pod −25 °C, pozdní mrazíky mohou vzácně spálit část otevřených květů, keř sám ale nepoškodí.
Vzrůstem zůstává 'Jet Trail' kompaktní: dorůstá zhruba 80 až 120 cm výšky a 120 až 150 cm šířky, přičemž do šířky roste ochotněji než do výšky. Roste pomalu a konečné velikosti dosahuje až po řadě let. Řez potřebuje jen udržovací — po odkvětu se prosvětlí přehoustlé partie a zakrátí příliš dlouhé výhony; kvete na starším dřevě, proto silný zmlazovací řez vždy o rok sníží násadu květů.
V zahradě se tento kultivar používá jako nižší solitéra předjarního kvetení, do volně rostoucích i nižších stříhaných živých plotů, na svahy a do rozlehlejších skupin, kde hustým větvením spolehlivě zakryje půdu. Hodí se ke vstupům a na místa pozorovatelná z okna, kde brzké kvetení vynikne. Dobře snáší i podmínky předzahrádek u ulice a pěstování v prostorné nádobě, kde mělký kořenový systém nevadí; substrát ovšem rychleji vysychá a kořenový bal je v tuhých zimách namístě chránit. Tradičním způsobem pěstování kdoulovců zůstává vedení na jižní nebo západní stěně, kde odražené teplo zdiva kvetení ještě uspíší a rozložité větve se dají rozvést do plochy. Nakvetlé větve řezané v předjaří lze rychlit ve váze, kde poupata během týdne rozkvetou. Časný pyl a nektar využívají první včely a čmeláci, na podzim plody doplní užitek z okrasného keře.
Kdoulovec nádherný je zahradní kříženec, který vznikl kolem roku 1900 v anglických školkách spontánním zkřížením kdoulovce japonského a vzrůstnějšího kdoulovce lahvicovitého; spojil kompaktnost prvního s velkými květy druhého. Kultivar 'Jet Trail' vznikl v USA jako bíle kvetoucí pupenová mutace červeného kultivaru 'Texas Scarlet', s nímž sdílí nízký, rozložitý vzrůst i téměř beztrnné větve. Jméno lze přeložit jako „stopa tryskáče" — pás bílých květů na tmavých větvích připomíná bílou čáru na obloze za letadlem. Rod Chaenomeles pochází z východní Asie a v Evropě se pěstuje od konce 18. století, kdy byl mylně považován za kdouloň.