Kdoulovec lahvicovitý 'Yukigoten' (Chaenomeles speciosa 'Yukigoten', v britských seznamech uváděný také jako 'Yukigotan') je opadavý keř z čeledi růžovitých, pocházející z japonského okrasného sortimentu. Kdoulovce se v Japonsku pěstují po staletí pod jménem boke a bílé plnokvěté formy tam patří k tradičnímu jarnímu materiálu; v evropské nabídce jsou naopak stále výjimkou, protože většina rozšířených odrůd kvete oranžově, lososově nebo karmínově.
Květy jsou krémově bílé, plné až poloplné, o průměru zhruba čtyř centimetrů, se žlutým středem tvořeným tyčinkami; některé květy nesou na okrajích cípů slabý narůžovělý nádech, takže bílá není zcela chladná. Sedí ve svazečcích přímo na loňském dřevě a otevírají se dřív, než rostlina olistí, což je pro rod typické a v předjarní zahradě to působí nejsilněji. Větve jsou tuhé, rozkladité a opatřené ostny. Listy vyrážejí po hlavní vlně květu, jsou vejčité, lesklé, tmavě zelené, na podzim opadávají bez nápadného zbarvení. Na rozdíl od moderních sterilních odrůd 'Yukigoten' plodí: na podzim dozrávají žlutozelené malvice tvaru malé kdoule, silně aromatické, kyselé a tvrdé, které se v syrovém stavu nejedí, ale hodí se na rosol, marmeládu nebo do sirupu. Obsah kyselin a pektinu je vysoký, takže rosol tuhne i bez přidaných želírovacích přípravků, a plody uložené v místnosti voní ještě několik týdnů po sklizni.
Sezonní průběh má dva vrcholy. Prvním je kvetení, které v mírnějších polohách začíná už v březnu a ve většině českých zahrad probíhá v dubnu a květnu. Druhým je podzim, kdy se na keři objevují plody a jejich vůně se drží i po sklizni v místnosti. Mezi tím je keř nenápadný, hustě olistěný, a v zimě zůstává jeho tuhá větevnatá kostra.
Nároky na stanoviště jsou nízké. Vyhovuje slunná i polostinná poloha, přičemž na slunci je nasazení květu i plodu bohatší. Půda může být téměř jakákoli, pokud je propustná; keř snáší kyselou i neutrální reakci, po zakořenění také sucho a je popisován jako odolný proti chorobám. Trvale zamokřené místo je jediná poloha, která mu nesvědčí. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 5, tedy zhruba minus pětadvaceti až minus devětadvaceti stupňům, takže bez potíží obstojí i v podhorských polohách. Květní pupeny se zakládají na loňském dřevě, proto řez následuje až po odkvětu; keř snáší i výrazné zkrácení a dobře obráží ze staršího dřeva.
Vzrůst je pro tuto odrůdu spíš nízký a rozkladitý: uváděná výška se pohybuje mezi jedním a dvěma metry, šířka kolem půldruhého metru, přičemž ve starých, dlouho nestříhaných výsadbách britské zdroje udávají i více. Uváděné rozpětí je široké proto, že konečná velikost silně závisí na stáří porostu a na intenzitě řezu; pravidelně stříhaný keř se drží pod půldruhým metrem. Keř se rozrůstá kořenovými výmladky do širokého trsu, což je vlastnost, se kterou je dobré počítat při volbě místa. Ostny jsou tuhé a poměrně dlouhé, takže těsné sousedství chodníku není ideální.
V zahradě se 'Yukigoten' hodí jako volně rostoucí solitéra, do skupin v předzahrádce, do neprostupného kvetoucího plotu, kde ostny plní i funkci bariéry, a zejména k výsadbě u jižní nebo západní zdi, podél které se dá keř vést plošně. Bílý plný květ se dobře snáší s modrými cibulovinami, s kosatci a s tmavým listem dřišťálů; ve smíšené výsadbě kdoulovců tvoří protiváhu k oranžovým a červeným odrůdám. Řezané větve s poupaty se v teplé místnosti rozvíjejí a patří k tradičnímu předjarnímu vazbovému materiálu.
Japonské jméno Yukigoten se skládá ze slov yuki, tedy sníh, a goten, palác či šlechtické sídlo; volně přeloženo tedy sněžný palác, což odpovídá barvě i hustotě plných květů. Kdoulovce mají v Japonsku pod jménem boke dlouhou pěstitelskou tradici a bílé plnokvěté formy se tam sbíraly už ve starých okrasných sortimentech, mimo jiné jako materiál pro pěstování v miskách. Rodové jméno Chaenomeles vzniklo z řeckého chaino (pukat) a melon (jablko) podle mylné domněnky, že plody při dozrávání pukají. Druh Chaenomeles speciosa pochází z Číny; do Japonska i do Evropy se dostal jako okrasná dřevina a právě v japonských sortimentech vznikla většina plnokvětých kultivarů.