Kdoulovec lahvicovitý 'Kinshiden' (Chaenomeles speciosa 'Kinshiden') je opadavý, hustě větvený keř, který kvete velmi brzy na jaře – květy se otevírají na dosud holých větvích, v teplejších polohách často už v březnu. Odrůda japonského původu se od běžných kdoulovců zásadně liší barvou i stavbou květů: místo obvyklé červené či oranžové nese poloplné až plné květy citronově bílé barvy se zelenkavým nádechem ve středu. Zvlněné okvětní lístky se vrství přes sebe, takže květy připomínají drobné kamélie nebo růžičky, a na tmavém, uzlovitém dřevě starších větví působí neobyčejně ušlechtile. Během rozkvétání se barva proměňuje – poupata bývají zelenkavá, plně rozvinuté květy světlají do smetanové.
Kvetení trvá čtyři až šest týdnů a patří k prvním výrazným jarním událostem v zahradě, přichází společně s forzýtiemi a předchází většině ovocných dřevin. Časně otevřené květy jsou vítaným zdrojem nektaru a pylu pro včely a čmeláky v období, kdy jiných zdrojů potravy mnoho není. Po odkvětu keř obrůstá drobnými vejčitými, leskle středně zelenými listy, které zůstávají zdravé po celou sezónu.
Keř roste do výšky kolem jednoho a půl až dvou metrů a do podobné či větší šířky. Větve jsou pevné, hustě postavené a částečně trnité. Roste pomaleji, zato je mimořádně dlouhověký a patří k nejméně náročným kvetoucím keřům. Mrazuvzdornost je velmi vysoká – kdoulovce snáší i drsnější a otevřené polohy, kde jiné časně kvetoucí keře strádají, a nepoškozují je ani pozdní sněhy během kvetení.
Na podzim dozrávají kulovité, zelenožluté plody o velikosti kolem pěti centimetrů, které svým tvarem připomínají malé kdoule. Za syrova jsou tvrdé a velmi kyselé, po zpracování však poskytují výtečnou surovinu – obsahují velké množství pektinu a vitaminu C a hodí se na marmelády, želé, sirupy, kompoty nebo likéry. Díky vysokému obsahu pektinu želírují přirozeně, bez přidaných želírovacích prostředků. Už samotné plody položené v míse provoní celou místnost intenzivní citrusovou vůní, která vydrží řadu týdnů.
Stanoviště vyhovuje slunné až polostinné, na plném slunci je násada květů i plodů nejbohatší. Na půdu nemá keř zvláštní nároky, spokojí se s běžnou, dobře propustnou zahradní zeminou, snáší i chudší a kamenitější podklady a po zakořenění zvládá delší sušší období bez újmy. V zahradě se uplatní jako časně kvetoucí solitéra, ve volně rostoucích i stříhaných živých plotech a díky trnitosti poslouží i jako přirozená, neprostupná bariéra podél hranice pozemku. Kvetoucí větve jsou tradičním materiálem k rychlení – větve řezané v předjaří rozkvetou ve váze během jednoho až dvou týdnů a přinesou jaro do interiéru s předstihem.
V menších zahradách lze kdoulovec vést také jako nízkou volnou stěnu na opoře nebo jako přizpůsobivý keř u zdi, kde teplo urychlí kvetení o další dny. V japonské tradici se kdoulovce pěstují rovněž jako bonsaje, čemuž vychází vstříc pomalý růst a malebné, uzlovité větvení. Kombinace s časně kvetoucími cibulovinami, například narcisy, ladoňkami nebo krokusy, propojí jeho květy s prvními barvami jara a prodlouží zájem o toto zákoutí zahrady o řadu týdnů.
Kdoulovce pocházejí z Číny, kde se pěstují po staletí, a přes Japonsko se koncem 18. století dostaly do Evropy. Jméno 'Kinshiden' pochází z japonštiny a odkazuje na tradici pěstování kdoulovců v japonských zahradách a bonsajových školách, kde se cení právě neobvyklé barvy a tvary květů. Plodům kdoulovce se pro vysoký obsah vitaminu C a výraznou kyselost přezdívá severní citron – v dobách, kdy citrusy nebyly dostupné, sloužily jako jejich domácí náhrada.