Kavyl péřovitý 'Pony Tails' (Stipa tenuissima 'Pony Tails', v novější botanické literatuře řazený do rodu Nassella) je nižší okrasná tráva z čeledi lipnicovitých, známá též jako mexický vousatec nebo andělské vlasy. Jde o nejjemnější běžně pěstovanou travinu vůbec: listy jsou stočené do vlasově tenkých, svěže zelených nití, které tvoří hustý, vzpřímeně přepadavý trs podobný koňskému ohonu — odtud jméno kultivaru. Jednotlivý list je tenčí než milimetr a trs jich nese stovky, takže porost působí na dálku spíš jako světlá mlha než jako tráva.
Už začátkem léta, obvykle v červnu, se nad listy objevují bohatá péřovitá květenství s dlouhými jemnými osinami. Osiny měří několik centimetrů a v protisvětle jimi světlo prochází, takže se celý trs stříbrně rozzáří. Rozkvétají stříbřitě zelená, brzy blednou do plavé až zlatavě béžové a postupně splývají s listovím, takže celý trs získává charakteristický dvoubarevný vzhled — zelený uvnitř, plavý na povrchu. Právě v této fázi je tráva nejpůsobivější: reaguje na sebemenší vánek a vytváří v záhonu trvalý pohyb, který statické trvalky nedokážou. Na podzim trs plavne celý a v mírné zimě zůstává pohledný; za mokré zimy poléhá.
Sezónní průběh je rychlý — kavyl raší brzy, kvete od začátku léta a plavou barvu drží do zimy. Nepatří k dlouhověkým travám, jednotlivé trsy vydrží zpravidla tři až pět let, porost se však udržuje sám mírným samovýsevem: semenáčky se objevují ve spárách a štěrku a snadno se přesazují nebo odplevelují. V Austrálii, na Novém Zélandu a v části Kalifornie je druh kvůli vydatnému samovýsevu veden jako invazní plevel; v klimatu střední Evropy je samovýsev jen umírněný a porost spíše udržuje než obtěžuje.
Stanoviště vyžaduje plné slunce a lehkou, výborně propustnou, spíše chudší půdu; ideální jsou štěrkové záhony, suché svahy a jižní expozice. Zimní vlhko je pro kavyl podstatně nebezpečnější než mráz — na těžkých, zamokřených půdách vyhnívá. Mrazuvzdornost sahá zhruba do −15 °C, v dobře odvodněné půdě a na chráněném stanovišti přezimuje v Česku spolehlivě; pojistkou je jarní výsev či ponechané semenáčky. Trs se nikdy neseřezává u země jako u vzrostných trav — na jaře se pouze pročeše rukama nebo hráběmi, čímž se odstraní odumřelé listy; hlubší řez rostlinu oslabuje.
Vzrůstem jde o drobnou travinu: trs dosahuje čtyřiceti až šedesáti centimetrů výšky včetně květenství a asi třiceti až čtyřiceti centimetrů šířky. Netvoří výběžky, roste hustě trsovitě a plné velikosti dosahuje už druhým rokem po výsadbě. Pro souvislý pás se počítá pět až sedm rostlin na metr čtvereční, tedy spon kolem třiceti až čtyřiceti centimetrů.
V zahradě je 'Pony Tails' základní stavební kámen štěrkových a stepních výsadeb a záhonů inspirovaných prériovým stylem. Nejlépe působí ve skupinách nebo pásech po třech a více kusech, kde vytváří vlnící se plavé moře, ale obstojí i jako opakovaný rytmický prvek mezi trvalkami — šalvějemi, levandulí, rozchodníky, echinaceami nebo řebříčky. Jemná textura zjemňuje tvrdé materiály, proto se hojně sází k dlažbě, schodům, gabionům a do spár mezi kameny. Vynikne před tmavým pozadím — u tisů, tmavého plotu nebo zdi —, kde se plavá barva a průsvitné laty odliší nejvíc. Osvědčuje se také v nádobách a truhlících na slunných terasách, kde přepadavé trsy měkce přetékají přes okraj; podmínkou je propustný substrát a v zimě spíše suché, chráněné stanoviště. Květenství se hodí do sušených vazeb. Kdo chce do zahrady dostat pohyb, světlo a lehkost bez nároků na péči a zálivku, sotva najde vhodnější travinu.
Druh pochází z jihu Spojených států (Texas, Nové Mexiko), z Mexika a odděleně i z Argentiny a Chile, kde porůstá suché kamenité stráně a stepi. Botanici jej dnes řadí do rodu Nassella, ve školkách se však drží zavedené jméno Stipa. Druhové jméno tenuissima znamená „nejjemnější" a přesně vystihuje vlasové listy; české jméno kavyl péřovitý odkazuje na péřovitá osinatá květenství, typický znak celého rodu, který zdobí i chráněné kavyly českých stepí. Kultivar 'Pony Tails' je školkařská selekce vyrovnaného kompaktního růstu, pojmenovaná podle podoby trsu s koňským ohonem, a v Evropě se rozšířila s nástupem štěrkových zahrad a trvalkových výsadeb nového německého stylu.