Kaštanovník setý (Castanea sativa) je opadavý listnatý strom z čeledi bukovitých, pěstovaný pro jedlé plody i jako mohutná stinná dřevina. Jako soliterní strom dorůstá až dvaceti metrů výšky a dožívá se několika set let, přičemž nejstarší evropské exempláře jsou tisícileté. Koruna je široce rozložitá, kmen v pokročilém věku často nese charakteristicky spirálně vytočenou borku.
Plody jsou lesklé hnědé nažky, běžně nazývané kaštany nebo marony, uzavřené po dvou až třech v ostnaté číšce, která na podzim praská a plody uvolňuje. Dozrávají v říjnu a sklízejí se setřásáním nebo sběrem opadaných plodů. Jádro je bělavé, moučnaté, sladké, po tepelné úpravě jemné a aromatické; syrové se konzumuje jen omezeně. Energetická i nutriční hodnota je vysoká, kaštany obsahují především škrob, na rozdíl od ostatních skořápkovin mají nízký obsah tuku.
Kaštanovník je cizosprašný. Nese samčí i samičí květy na téže rostlině, ale pro spolehlivé opylení a bohatou úrodu potřebuje v okolí druhý exemplář, proto se doporučuje výsadba ve dvojici. Kvete v červnu až červenci nápadnými dlouhými nažloutlými jehnědami s výraznou vůní; opylení zajišťuje hmyz i vítr. Semenáče nastupují do plodnosti pozdě, zpravidla po deseti a více letech.
Stanoviště vyžaduje slunné a teplé. Půda má být kyselá až neutrální, hlubší, propustná, spíš lehčí; vápnité půdy strom nesnáší a projevuje se to žloutnutím listů. Mrazuvzdornost se uvádí do minus dvaceti devíti stupňů Celsia, tedy zóna 5, v chladnějších oblastech je ale vhodné volit chráněné stanoviště, protože ohroženy bývají mladé letorosty a pozdní mrazíky mohou poškodit kvetení.
Řez se u kaštanovníku omezuje na výchovný řez v mládí, kterým se založí kostra koruny, a na odstranění poškozených větví. Starší stromy se neřežou, rány se špatně hojí.
Plody se pekou, vaří, používají se do polévek, nádivek, pyré, moučníků a na kaštanovou mouku. V jižní Evropě šlo po staletí o základní potravinu horských oblastí, odkud pochází i označení chlebovník chudých. Dřevo je trvanlivé a odolné vůči hnilobě, tradičně se používá na sudy, ploty a vinohradnické kůly. Kaštanovník je zároveň významnou medonosnou dřevinou.
V české krajině se kaštanovník vysazuje do zámeckých parků, alejí a na okraje sadů, kde mohutná koruna poskytuje stín. Hlavním rizikem pěstování je rakovina kůry kaštanovníku, houbové onemocnění působené houbou Cryphonectria parasitica, a hniloba kořenů. Obojímu se předchází výběrem vzdušného, dobře odvodněného stanoviště a odstraňováním poškozených větví.
Kaštanovník setý pochází z oblasti Malé Asie a Kavkazu a do střední a západní Evropy jej rozšířili Římané, kteří jej pěstovali pro plody i pro dřevo. V českých zemích se objevuje od středověku, zpravidla v okolí klášterů, hradů a šlechtických sídel; nejstarší dochované exempláře na Moravě a v Čechách jsou několik set let staré a jsou chráněny jako památné stromy. Druhové jméno sativa znamená setý nebo pěstovaný a odlišuje jej od planě rostoucích příbuzných. Přes podobný název i vzhled plodů nemá kaštanovník blízkou příbuznost s jírovcem maďalem, kterému se lidově říká kaštan a jehož plody jedlé nejsou.