Kaštanovník setý (Castanea sativa) je opadavý listnatý strom z čeledi bukovitých, pěstovaný pro jedlé plody i jako mohutná stinná dřevina. Jako solitéra dorůstá až 20 m výšky a dožívá se několika set let; nejstarší evropské exempláře jsou tisícileté. Koruna je široce rozložitá a kmen starých stromů často nese typicky spirálně vytočenou borku.
Plody jsou lesklé hnědé nažky, kterým se běžně říká kaštany nebo marony. Po dvou až třech je uzavírá ostnatá číška, která na podzim praská a plody uvolní. Dozrávají v říjnu a sklízejí se setřásáním nebo sběrem opadaných plodů. Bělavé jádro je moučnaté a sladké, po tepelné úpravě jemné a aromatické; syrové se jí jen omezeně. Kaštany mají vysokou energetickou i výživovou hodnotu, obsahují hlavně škrob a na rozdíl od ostatních skořápkovin málo tuku.
Na jednom stromě rostou samčí i samičí květy, přesto je kaštanovník cizosprašný. Pro spolehlivé opylení a bohatou úrodu potřebuje druhý exemplář v okolí, a proto se sází ve dvojici. Kvete v červnu až červenci dlouhými nažloutlými jehnědami s výraznou vůní, pyl přenáší hmyz i vítr. Semenáče začínají plodit pozdě, zpravidla po deseti a více letech.
Vyžaduje slunné a teplé stanoviště. Půda má být kyselá až neutrální, hlubší, propustná a spíš lehčí. Vápnitou půdu nesnáší, list na ní žloutne. Mrazuvzdornost je do -29 °C; v chladnějších oblastech se přesto vyplatí chráněné místo, protože mráz ohrožuje mladé letorosty a pozdní mrazíky mohou poškodit kvetení.
Řez se omezuje na výchovu v mládí, kdy se zakládá kostra koruny, a na odstranění poškozených větví. Starší stromy se neřežou, rány se jim špatně hojí.
Kaštany se pečou, vaří, přidávají do polévek, nádivek, pyré a moučníků a melou na kaštanovou mouku. V jižní Evropě byly po staletí základní potravinou horských oblastí, odkud pochází i označení chlebovník chudých. Trvanlivé dřevo odolává hnilobě a tradičně se z něj dělají sudy, ploty a vinohradnické kůly. Kaštanovník je také významnou medonosnou dřevinou.
V české krajině se sází do zámeckých parků, alejí a na okraje sadů, kde mohutná koruna dává stín. Největším rizikem je rakovina kůry kaštanovníku, kterou působí houba Cryphonectria parasitica, a hniloba kořenů. Obojímu se předchází vzdušným, dobře odvodněným stanovištěm a včasným odstraňováním poškozených větví.
Kaštanovník setý pochází z oblasti Malé Asie a Kavkazu. Do střední a západní Evropy ho rozšířili Římané, kteří ho pěstovali pro plody i pro dřevo. V českých zemích se objevuje od středověku, většinou v okolí klášterů, hradů a šlechtických sídel. Nejstarší dochované stromy na Moravě a v Čechách jsou několik set let staré a chrání se jako památné stromy. Přes podobný název i vzhled plodů není kaštanovník blízce příbuzný s jírovcem maďalem, kterému se lidově říká kaštan a jehož plody jedlé nejsou.