Kapraď krásná (Dryopteris lepidopoda) je horská kapradina z rodu kapraď, popsaná v roce 1914 japonským botanikem Bunzó Hayatou podle rostlin z Tchaj-wanu. Přirozeně roste v pásu od západního Himálaje přes Nepál, Assam a Tibet po jižní a střední Čínu, Myanmar a Tchaj-wan, kde obsazuje vlhké lesní svahy středních poloh. Mezi kapradinami patří k druhům pěstovaným především kvůli barvě mladých listů; anglické jméno sunset fern, tedy kapradina západu slunce, ten odstín vystihuje přesněji než jakýkoli katalogový popis.
Listy jsou dvakrát zpeřené, vzpřímené až mírně obloukovitě prohnuté a skládají se do pravidelné nálevkovité růžice. Řapíky pokrývají tmavé, hustě nahloučené pleviny — právě podle nich vznikl botanický přívlastek lepidopoda, doslova šupinatonohá. Nové listy raší cihlově oranžové až lososově růžové na zlatavě bronzovém podkladu, po několika týdnech přecházejí do olivové a nakonec do sytě lesklé tmavé zeleně. Jednotlivé lístky jsou o něco větší a méně jemně členěné než u příbuzné kapradi červenavé, takže trs působí klidněji a listová plocha lépe drží tvar i po dešti. Na rubu plodných listů se v druhé polovině léta tvoří okrouhlé kupky výtrusnic kryté ledvinitou ostěrou; výtrusy dozrávají do konce sezony.
Sezonní průběh je pro tento druh typický. Rostlina nevyžene všechny listy najednou, ale ve dvou až třech vlnách rozložených od jara do konce léta. Na jednom trsu se proto po většinu sezony potkávají čerstvé oranžové listy se staršími zelenými a barevná fáze se nezkrátí na několik květnových týdnů. Na podzim listy zůstávají a v mírných zimách přetrvávají v dobrém stavu zhruba do −10 °C; při tvrdších mrazech polehnou, oddenek ale přezimuje spolehlivě přibližně do −23 °C, což odpovídá zóně 6. V zimě, kdy většina kapradin zatáhne, zůstávají zelené listy ležet nad zemí a stinný záhon nepůsobí prázdně; vedle barvy rašení je to druhý důvod, proč se druh do zahrad dostal.
Stanoviště vyhovuje v polostínu a stínu, snese i ranní slunce, pokud půda nevysychá. Ideální je humózní, kyselá až mírně kyselá, rašelinitá zemina, stále mírně vlhká a zároveň propustná — trvale rozbahněné místo nebo zimní stojící voda škodí víc než mráz. Suchý stín pod mělce kořenícími dřevinami je nejčastější příčinou toho, že trs zůstane malý a listy se v létě spálí. Vrstva mulče z listovky nebo kůry drží vláhu a zároveň chrání oddenek před promrznutím v bezsněžných zimách. Vápnitá půda rostlině nesvědčí a projeví se zesvětlením listů.
Vzrůst je pozvolný a konečná velikost zůstává střední. Trs dosahuje čtyřiceti až šedesáti centimetrů výšky a zhruba stejné šířky, ve zcela vyhovujících podmínkách a po několika letech i o něco více. Roste výhradně trsovitě, netvoří podzemní výběžky a nikam se nešíří, takže si udrží vyměřené místo. Plné velikosti dosáhne přibližně za tři až pět let.
V zahradě se uplatní ve stinných záhonech pod stromy a keři, v podsadbě rododendronů a azalek, kde ocení kyselou půdu, dále v japonsky laděných partiích, u vodních prvků a podél stinných cest. Barva mladých listů vynikne nejlépe proti tmavému pozadí nebo ve světlejším místě stínu. Dobře se kombinuje s bohyškami, čechravami, dlužichami a ostřicemi; sousedství stříbrolistých papratek oranžový nádech nových listů ještě zvýrazní. Vhodná je i do nádoby ve stinném zákoutí terasy, kde ale kořenový bal potřebuje ochranu před promrznutím a vyschnutím.
Druh popsal Bunzó Hayata v roce 1914 v díle Icones plantarum Formosanarum podle sběrů z Tchaj-wanu. Botanický přívlastek lepidopoda spojuje řecké lepis (šupina) a pous (noha) a odkazuje na hustý plevinatý pokryv řapíků, který je u tohoto druhu nápadnější než u většiny ostatních kapradí. Anglické jméno sunset fern, kapradina západu slunce, vzniklo v americkém školkařství podle oranžové barvy rašících listů a ujalo se natolik, že se pod ním rostlina prodává i mimo anglicky mluvící svět. Do evropských zahrad se druh dostal až koncem dvacátého století, kdy zájem o barevné asijské kapradiny vynesl mezi sortiment i příbuznou kapraď červenavou.