Kapraď japonská (Polystichum polyblepharum) je stálezelená kapradina z čeledi štítovníkovitých, doma v Japonsku, na Korejském poloostrově a v jihovýchodní Číně. V zahradě se cení pro listy, které jsou lesklé a zelené dvanáct měsíců v roce.
Rostlina tvoří pravidelnou přízemní růžici ve tvaru otevřené nálevky. Listy jsou dvakrát zpeřené, kopinaté, tmavě zelené a nápadně lesklé. Jednotlivé lístky se překrývají, takže čepel působí hustě a pevně. Řapík i osu listu pokrývají drobné štětinky. Na rubu lístků vznikají v pravidelných řadách kulaté kupky výtrusnic kryté blanitou ostěrou; podle nich se rod liší od podobně vypadajících štítovníků.
Nejpůsobivější je jarní rašení. Nové listy se rozvíjejí ze spirálovitě stočených svitků porostlých zlatavými až medovými chloupky, které připomínají chundelaté třásně. Postupně se napřimují a rozvinou do plné délky a zlatavé ochlupení na nich zůstává ještě několik týdnů, než list dozraje do tmavě zelené. Kontrast mladých světlých a starých tmavých listů je hlavním kouzlem druhu.
Na rozdíl od opadavých kapradin listy přes zimu neodumírají, a tak tvoří jednu z mála zelených ploch ve stinném záhonu v prosinci i v únoru. Nové listy přirůstají hlavně na jaře, menší přírůstek pokračuje v létě a starší poškozené listy se během sezony postupně obměňují. Mrazuvzdornost stačí k pěstování bez zvláštní zimní ochrany listové růžice.
Patří do polostínu až plného stínu a snese i hluboký stín pod korunami stromů, kde ostatní okrasné rostliny strádají. Přímé slunce, hlavně polední, list spálí a lesk trvale poškodí. Půda má být humózní, bohatá na organickou hmotu, rovnoměrně vlhká a zároveň propustná. Krátké sucho kapradina vydrží, trvale mokrá půda v zimě ale způsobí hnilobu srdéčka trsu, na kterém závisí její přežití.
Výška i šířka se podle stáří a stanoviště pohybuje od 40 do 90 cm. Konečné velikosti dosáhne během několika let a pak vydrží na místě dlouho beze změny, aniž by ji bylo nutné dělit nebo omlazovat.
Uplatní se ve stinných záhonech pod stromy a keři, podél severní stěny domu, v lesní a přírodní zahradě nebo jako solitéra u vstupu do stinné části zahrady. Sází se jednotlivě nebo po dvou až třech s takovým rozestupem, aby se dospělé růžice nepřekrývaly a nálevkovitý tvar každé zůstal čitelný. Doprovázejí ji hosty, bergénie, čemeřice a jarní cibuloviny, které odkvetou dřív, než se kapraď naplno rozvine, takže stín je zelený a živý po celý rok. Díky stálezelenému listu může nahradit nízké stálezelené keře tam, kde je na ně příliš tma.