Kapraď japonská (Polystichum polyblepharum) je stálezelená kapradina z čeledi štítovníkovitých, pocházející z Japonska, Korejského poloostrova a jihovýchodní Číny. V zahradní kultuře patří mezi ceněné kapradiny pro trvalý, celoročně lesklý vzhled listů a získala i ocenění Award of Garden Merit britské Královské zahradnické společnosti.
Rostlina tvoří pravidelnou přízemní růžici listů, která svým tvarem připomíná otevřenou nálevku, takzvaný shuttlecock – označení odvozené od podobnosti s badmintonovým míčkem. Listy jsou dvakrát zpeřené, kopinaté, tmavě zelené a nápadně lesklé, s překrývajícími se jednotlivými lístky, které dávají čepeli hustý, kompaktní vzhled. Řapíky a osa listu jsou pokryté drobnými štětinkami, podle kterých druh dostal své latinské jméno. Na spodní straně lístků se v pravidelných řadách tvoří kulaté výtrusnicové kupky chráněné blanitou ostěrou, typický znak rodu Polystichum, podle kterého se rod odlišuje od podobně vyhlížejících štítovníků.
Zvláštní pozornost si zaslouží jarní rašení. Nové listy se rozvíjejí ze spirálovitě svinutých svitků pokrytých zlatavými až medovými chloupky, které vzhledem připomínají chundelaté třásně; postupně se napřimují a rozvíjejí do plné délky, přičemž zlatavé chloupky zůstávají patrné ještě několik týdnů poté, než list dozraje do tmavě zelené barvy. Tento kontrast mladých zlatavých a starších tmavě zelených listů je jedním z hlavních důvodů, proč se druh v zahradách cení.
Sezónní průběh je u této kapradiny jiný než u opadavých druhů: listy zůstávají zelené a lesklé po celý rok, včetně zimy, kdy tvoří jednu z mála živých ploch ve stinném záhonu. Nové listy se tvoří především na jaře, menší dorůstání pokračuje i v létě, a starší, poškozené listy se postupně nahrazují novými po celou sezonu.
Stanoviště vyžaduje polostinné až plně stinné, snáší i hluboký stín pod korunami stromů, kde jiné okrasné rostliny už neprospívají. Přímé slunce, zejména v poledních hodinách, listy spálí a jejich lesk trvale poškodí, proto se rostlina na plně osluněná stanoviště nehodí. Půda má být humózní, bohatá na organickou hmotu, rovnoměrně vlhká a dobře propustná; krátkodobé sucho rostlina snese, ale trvale podmáčená půda zejména v zimě způsobuje hnilobu srdéčka trsu, které je pro přežití rostliny klíčové.
Vzrůstem jde o středně vzrůstnou kapradinu, jejíž výška a šířka se podle stáří a stanoviště pohybuje zhruba od čtyřiceti do devadesáti centimetrů. Konečné velikosti dosahuje po několika letech a při vhodných podmínkách na stanovišti vydrží beze změny řadu let, aniž by bylo nutné trs jakkoliv zmlazovat nebo dělit. Mrazuvzdornost odpovídá pěstování ve většině mírného pásma bez zvláštní zimní ochrany listové růžice.
V zahradě se uplatní ve stinných záhonech pod stromy a keři, podél severních stěn budov, v lesních a přírodně laděných výsadbách nebo jako solitéra u vstupu do stinné části zahrady, kde vynikne jeho celoroční lesklá zelená barva. Vysazuje se jednotlivě i v menších skupinách po dvou až třech kusech, s dostatečným rozestupem, aby se sousední růžice v dospělosti nepřekrývaly a zůstal patrný pravidelný nálevkovitý tvar každého trsu. Kombinuje se s hostami, bergéniemi, čemeřicemi a jarními cibulovinami, které kvetou dřív, než se kapraď plně rozvine, a společně tak pokrývají stín po celý rok. Díky stálezelenému charakteru je vhodnou náhradou za nižší stálezelené keře i v místech, kam se pro hluboký stín jiné dřeviny nehodí.
Rodové jméno Polystichum je odvozeno z řeckých slov poly (mnoho) a stichos (řada) a odkazuje na pravidelné řady výtrusnicových kupek na spodní straně lístků, podle kterých se rod pozná. Druhové jméno polyblepharum znamená doslova „s mnoha brvami" a popisuje husté štětinky na řapících a ose listu, nápadné zejména u mladých rašících listů. Druh pochází z podrostu vlhkých listnatých a smíšených lesů Japonska, Korejského poloostrova a jihovýchodní Číny, odkud se do evropských a severoamerických zahrad dostal v průběhu devatenáctého a dvacátého století jako jedna z nejspolehlivějších stálezelených kapradin mírného pásma.