Kamélie japonská 'Lady Campbell' (Camellia japonica 'Lady Campbell') je stálezelený kvetoucí keř z čeledi čajovníkovitých, blízký příbuzný čajovníku. V sortimentu se drží přes sto let díky sytě červenému květu klasického tvaru, spolehlivé násadě poupat a na kamélii bujnému růstu.
Roste vzpřímeně a hustě, s pravidelnou, poměrně kompaktní korunou. Listy jsou vejčité, kožovité, jemně pilovité, lesklé a tmavě zelené; nové přírůstky raší světleji s bronzovým nádechem. Květy jsou plné, růžicovitého tvaru: střechovitě uspořádané plátky se otevírají od okraje ke středu, takže poupě prochází od těsného pupenu přes polootevřenou růžici k plně rozvitému květu se zlatavými tyčinkami uprostřed. Barva je sytě červená bez kresby, průměr 8 až 10 cm. Plody se u nás prakticky netvoří.
Rok běží u kamélie opačně než u většiny keřů. Poupata se zakládají v létě, přes zimu čekají hotová na větvích a rozvíjejí se jedno po druhém, takže kvetení trvá několik týdnů. 'Lady Campbell' kvete pozdě, hlavně v březnu až květnu, ve světlejším a teplejším zimovišti už od konce zimy. Po odkvětu přijde jediná vlna růstu v květnu a červnu a do konce léta keř založí poupata na další rok. Tvarovat se proto smí jen hned po odkvětu, pozdější řez odstraní hotová poupata.
Mrazuvzdornost je jen do -10 °C. V našich podmínkách se proto pěstuje v nádobě, která přes zimu stojí ve světlé chladné místnosti při 0 až 10 °C. Zimoviště nesmí být suché ani teplé, jinak poupata opadají. Ranní slunce na promrzlých poupatech a květech je poškodí rychleji než samotný mráz, a tak i na jaře venku patří kamélie do závětří mimo východní slunce.
Od jara do podzimu chce polostín až stín. Substrát musí být kyselý, s pH 4,5 až 6, humózní, propustný a stále mírně vlhký; osvědčuje se substrát pro rododendrony a azalky a zálivka měkkou vodou. Vápno a tvrdá voda se projeví žloutnutím listu mezi žilkami. Vyschnutí kořenového balu v létě způsobí opad poupat, který se ukáže až v další sezoně.
Přirůstá 10 až 20 cm za rok, což je na kamélii nadprůměr, ale ne rychlý růst. V nádobě zůstává menší než ve volné půdě a řezem se dá držet kolem 1,5 m výšky.
Místo jí patří na stinnou terasu, k severní nebo východní stěně domu, do zimní zahrady nebo na chladné světlé schodiště. Přes léto může nádoba stát ve společnosti rododendronů, azalek, hortenzií a kapradin, kde tmavý list tvoří stálou kostru i mimo dobu květu. Uříznuté květy vydrží ve vodě a dají se pouštět v plovoucích miskách.
Kamélie japonská pochází z Japonska, Koreje a východní Číny, kde roste v podrostu vlhkých lesů; odtud její záliba ve stínu a kyselé humózní půdě. Do Evropy se dostala v 18. století a v první polovině 19. století vyvolala módní horečku: belgické a italské školky tehdy nabízely stovky nových odrůd ročně a Dumasova Dáma s kaméliemi z roku 1848 jí dala literární pověst. 'Lady Campbell' vypěstoval americký šlechtitel Bolen a poprvé byla popsána roku 1910. V Evropě se rozšířila jako spolehlivě kvetoucí nádobová kamélie.