Kalina vrásčitolistá 'Holland' (Viburnum rhytidophyllum 'Holland') je stálezelený keř, který vznikl zkřížením kaliny tušalaj a kaliny vrásčitolisté. Od prvního rodiče má otužilost, od druhého velké kožovité listy. Proti základnímu druhu se pozná na první pohled: listy jsou tenčí a méně vrásčité, takže působí spíš nápadně žilnatě než svraštěle.
Listy jsou dlouze vejčitě kopinaté, 10 až 20 cm dlouhé, na líci sytě až tmavě zelené a lesklé, na rubu síťované a žlutošedě plstnaté. Neopadávají, ale v mrazech se svinují a svěšují podél výhonů. Po oteplení se opět rozvinou a napřímí; keř tak šetří vodou v době, kdy ji kořeny ze zamrzlé půdy nenasají. Mladé pruty jsou mírně plstnaté, starší dřevo šedne.
Kvete od května do června plochými vrcholičnatými květenstvími širokými 10 až 20 cm. Krémově bílé květy s pískově nažloutlými až béžovými tyčinkami dávají květenství teplý tón a lákají včely i další hmyz. Koncem léta se tvoří lesklé plody, asi měsíc červené a potom černé. Bobule nedozrávají stejně rychle, a tak na keři visí červené i černé zároveň. Plody nejsou jedovaté a v zimě je vyhledávají ptáci.
Na jaře raší světle zelené, měkce plstnaté listy, v létě ztmavnou a keř tvoří kompaktní hmotu. V zimě zůstává zelenou clonou s velkým matným listem, jakou jehličnany nenabídnou; právě pro zimní podobu se tyto kaliny v Evropě rozšířily.
Daří se jí na slunci i v mírném polostínu. Na půdu je nenáročná, prospívá ve středně živné i chudší, dobře odvodněné zemi; nejlépe jí svědčí zásaditá, snese i mírně kyselou. Přemokření u kořenů nesnáší. Mrazuvzdornost je do -30 °C, mezi stálezelenými listnáči nadprůměrná. Větrným polohám je lepší se vyhnout, protože zimní vítr velké listy trhá a spaluje.
Roste rychle a vzpřímeně, bez řezu dosahuje 2 až 3 m výšky a 3 až 4 m šířky, takže potřebuje dost místa. Řez snáší dobře, rozhoduje ale termín: hned po odkvětu. Přijde se tím o plody, ne však o květní pupeny na příští rok, které se zakládají během léta. Jarní řez kvetení zruší a řez po zčernání plodů může násadu omezit, když je podzim krátký a chladný.
Hodí se jako solitéra, do vyšších volně rostoucích skupin a jako nestříhaná stálezelená clona. Velké plstnaté listy zachytávají prach od silnic, proto se vysazuje v městské a parkové zeleni, kde vystačí s minimem péče. Doplní ji tisy, cesmíny a nižší stálezelené keře, pod ní kapradiny a bohyšky.
Kalina vrásčitolistá pochází ze střední a západní Číny. Do Evropy ji přivezl sběratel Ernest Wilson, roku 1900 ji v Anglii uvedla firma Veitch a do Průhonic se dostala roku 1910. Odrůda 'Holland' vznikla samovolně, mezi semenáči kaliny tušalaj, jejichž mateřská rostlina byla opylena pylem kaliny vrásčitolisté rostoucí poblíž. Z několika kříženců, které z této kombinace vzešly, patří 'Holland' z roku 1925 k nejrozšířenějším.