Kalina modroplodá 'Lisarose' (Viburnum tinus 'Lisarose') je stálezelený keř středomořského původu, vybraný pro nezvykle sytou barvu poupat. U typové rostliny jsou poupata jen bledě narůžovělá, u 'Lisarose' se za chladného počasí prohlubují do růžové až cihlově červené a takto vybarvená vydrží celou zimu, mnohem déle, než trvá samotné kvetení.
Keř je hustý, kompaktní a vzpřímeně zaoblený, větví se od báze a zůstává zapojený až k zemi. Mladé letorosty mají červenohnědý nádech, který ladí s poupaty. Vstřícné listy jsou vejčité až podlouhle vejčité, celokrajné, kožovité a lesklé, na líci tmavě zelené a na rubu světlejší, dlouhé 4 až 10 cm. Na rostlině vydrží několik let a nové přírůstky mají bronzový nádech.
Ploché až mírně klenuté chocholíky široké 5 až 10 cm se skládají z drobných pětičetných kvítků. Nerozvitá poupata jsou sytě růžová, otevřené kvítky bledě růžové až téměř bílé, takže jedno květenství nese obě barvy zároveň. Vůně je jemná. Po odkvětu dozrávají vejčité peckovice kovově lesklé tmavě modré až modročerné barvy, které na keři vydrží dlouho do zimy. Ptáci je vyhledávají, k jídlu pro lidi nejsou.
Rok má jiný rytmus než u většiny keřů. Poupata se zakládají koncem léta a na podzim se vybarvují, celou zimu pak keř zdobí poupaty a lesklým listem. V mírné zimě se první chocholíky otevírají už v únoru, v chladnějších polohách kvete v březnu a dubnu a dokvétá v květnu.
Snese plné slunce i stín, nejlépe kvete na slunci a v lehkém polostínu. Víc než světlo rozhoduje ochrana před zimním větrem a ostrým mrazivým sluncem, které stálezelený list vysušují. Půdu potřebuje čerstvě vlhkou, propustnou a humózní; může být písčitá i jílovitá, kyselá i vápnitá. Stojící voda u kořenů vede k jejich odumírání. Dobře snáší přímořské klima, sůl ve vzduchu i městské prostředí. Mladé listy v květnu a červnu okusují larvy mandelinky kalinové, objevují se i mšice.
Hlavním úskalím je mráz: odrůda vydrží zhruba do -10 °C. Ve většině českých poloh proto patří na chráněné teplé místo u zdi, se zimním zastíněním a nastýlkou ke kořenům, nebo do nádoby, která přezimuje v chladné světlé místnosti či v nevytápěné zimní zahradě.
Roste pomalu až středně rychle a za 10 až 20 let dosáhne kolem 150 až 200 cm výšky i šířky, v nádobě obvykle kolem 120 cm. Řez snáší dobře, ale jen hned po odkvětu, protože poupata na příští sezonu se zakládají už v létě. Nejvíc vynikne u vstupu nebo terasy, kde je zimní barva poupat vidět zblízka, a v nádobách, které lze na zimu přenést. Uplatní se i ve stříhaném či volném stálezeleném živém plotu a jako celoroční zelená kostra smíšené výsadby.
Kalina modroplodá roste přirozeně ve Středomoří a na Kanárských ostrovech a v evropských zahradách se pěstuje od šestnáctého století. 'Lisarose' je novodobý výběr, který vznikl s jediným cílem: zesílit růžové vybarvení poupat, u výchozího druhu jen naznačené. Proti typové rostlině s bledými poupaty tak keř zdobí celé měsíce před vlastním kvetením a v jednom květenství spojuje několik odstínů růžové, od sytých poupat po téměř bílé kvítky.