Kakost krvavý 'Elsbeth' (Geranium sanguineum 'Elsbeth') je vytrvalá bylina z čeledi kakostovitých, vybraná v německém trvalkovém šlechtění pro sytou barvu květu a dlouhé kvetení. Výchozí druh roste i u nás na výslunných stráních, ve světlých doubravách a na vápnitých svazích; od planých rostlin se 'Elsbeth' liší sytějším květem a delší dobou květu.
Tvoří nízký, hustý, polokulovitý trs 30 až 40 cm vysoký a 30 až 60 cm široký, který se rozrůstá krátkými dřevnatějícími oddenky. Starší rostliny zapojí plochu souvisle, sousedy přitom nepotlačují. Trs drží tvar celou sezonu a ani po dešti nepoléhá.
Listy jsou dlouze řapíkaté, v obrysu okrouhlé, dlanitě pěti- až sedmidílné s hluboce vykrajovanými úkrojky, dva až pět centimetrů široké, sytě zelené a jemně chlupaté. Na slunci se na podzim barví oranžově červeně až karmínově, v polostínu zůstávají zelené. Na rostlině vydrží dlouho do zimy a odumírají až po silných mrazech.
Vrchol kvetení připadá na květen a červen, potom přichází průběžná slabší vlna, která při odstraňování odkvetlých částí vydrží do října či listopadu. Květy vyrůstají jednotlivě na tenkých stopkách nad trsem, jsou miskovité, 3 až 4 cm široké, sytě purpurově růžové s tmavší síťovitou žilnatinou a světlejším středem. Hojně je navštěvují včely, čmeláci i samotářské včely, v suchých záhonech patří ke spolehlivé pastvě. Mimo dobu květu tvoří upravený zelený polštář.
Nejlépe kvete na plném slunci; lehký polostín snese, kvete v něm ale slaběji a na podzim se nevybarví. Půdu chce propustnou, spíše chudší až středně živnou a sušší, s neutrální až zásaditou reakcí, vápnitý podklad jí vyhovuje. Zakořeněná rostlina vydrží letní sucho bez zálivky, a proto se hodí do štěrkových výsadeb a předzahrádek bez závlahy. Trvale zamokřenou a těžkou půdu nesnáší.
Je mrazuvzdorná a zimuje bez krytí i v horských polohách. Suché listy se přes zimu nechávají na místě, protože chrání krček, a trs se sestřihne až před rašením. Dělením jednou za čtyři až pět let zůstává porost hustý a zároveň se tak rostlina nejsnáz množí. Choroby a škůdci ji téměř neobtěžují, jen ve vlhkých letech se na listech objeví rzivé skvrny bez vlivu na růst. Slimáci ji nevyhledávají.
Patří do předních partií slunných záhonů, na okraje cest, do skalek, štěrkových a suchých výsadeb, na svahy, mezi nášlapné desky a do nádob. Ladí s kavylem, kostřavou, levandulí, šalvějí, rozchodníky, mateřídouškou a nízkými růžemi, jimž zakryje spodní část.