Juka vláknitá 'Color Guard' (Yucca filamentosa 'Color Guard') je stálezelená vytrvalá rostlina tvořící bezstonkovou růžici tuhých mečovitých listů; jde o panašovanou odrůdu severoamerického druhu z čeledi chřestovitých. Původní druh roste na písčinách a suchých pasekách jihovýchodu Spojených států, od Marylandu přes Floridu na západ k Louisianě, s ostrůvky výskytu v Tennessee a Západní Virginii. Odtud pochází jeho pověstná odolnost vůči suchu, chudé půdě i mrazu — a odrůda 'Color Guard' si ji ponechala, jen k ní přidala barvu listu, která ji drží zajímavou po celý rok.
Listy jsou vzpřímené až obloukovitě prohnuté, kožovité, na konci zakončené tuhým hrotem a po okrajích se z nich odlupují bílé nitky; právě podle nich má druh české jméno vláknitá. Střed listu vyplňuje široký, sytě žlutý pruh, který k okrajům přechází do svěží zeleně — jde tedy o opačné uspořádání, než jaké mají odrůdy se žlutým lemem. Na podzim a v zimě se do žluté vkrádá růžová až vínově červená, nejsilněji na listech vystavených slunci a chladu, takže růžice barevně ožívá právě ve chvíli, kdy záhon jinak usíná.
Kvete v červnu a červenci. Ze středu růžice vyrůstá mohutná vzpřímená lata vysoká sto dvacet až sto osmdesát centimetrů, hustě obsazená převislými krémově bílými zvonky velkými kolem šesti centimetrů. Květenství vydrží několik týdnů a večer voní. V domovině juky opylují drobní noční motýlci rodu Tegeticula, bez nichž rostliny nezakládají semena; ve středoevropských podmínkách proto po odkvětu zbude jen suchý stvol, který se odstraňuje.
Sezonní průběh je klidný. Růžice zůstává olistěná po celý rok, na jaře přirůstají nové listy ze středu a staré spodní postupně zasychají. Rostlina roste pomalu a s věkem se rozrůstá odnožemi do širšího trsu; starší exempláře kvetou spolehlivěji než čerstvě vysazené a v jednotlivých letech mohou kvetení vynechat.
Stanoviště vyžaduje plné slunce — v polostínu žlutá barva bledne, růžice se rozevírá a kvetení je nepravidelné. Půda musí být především propustná: písčitá, štěrkovitá nebo hlinitá s drenáží, spíše chudší než živná, s reakcí od mírně kyselé po mírně zásaditou. Trvale vlhká a těžká půda, zvlášť v zimě, je jediné skutečné riziko; mráz sám o sobě nikoli, protože druh snáší teploty přibližně do −29 °C a spadá do zóny 4. Po zakořenění je juka mimořádně suchovzdorná a snáší i zasolení, což ji předurčuje k výsadbám podél komunikací a v přímořském klimatu.
Konečná velikost je mírná: růžice dosahuje šedesáti až devadesáti centimetrů na výšku i na šířku, s květenstvím rostlina vystoupí do sto dvaceti až sto osmdesáti centimetrů. Této velikosti dosáhne během čtyř až pěti sezon a dál se rozšiřuje spíš do stran. Rychlost růstu určuje především propustnost půdy — v ulehlé hlíně rostlina živoří, žlutá barva se kalí a listy měknou. V nádobě je proto vhodná hrubá minerální směs, dostatečná hloubka pro silné kořeny a otvor, kterým voda skutečně odteče.
V zahradě funguje 'Color Guard' jako architektonický prvek se stálou barvou. Uplatní se v suchých a štěrkových záhonech, ve skalkách, ve středomořsky laděných kompozicích, jako solitéra na exponovaném místě i v nádobě na terase. Dobře snáší městské prostředí a je vytrvale ignorována srnčí zvěří i králíky. Kombinuje se s okrasnými travami, rozchodníky, levandulí a šedolistými polokeři. Ostré hroty listů jsou důvodem, proč se nesází těsně k cestičkám a k místům pro hru dětí; všechny části rostliny jsou navíc jedovaté pro psy, kočky a koně.
Druhové jméno filamentosa i český přívlastek vláknitá odkazují na bílé nitky odlupující se z okrajů listů; anglické jméno Adam's needle and thread, tedy Adamova jehla a nit, spojuje tuhý hrot listu s tímto vláknem do jednoho obrazu. Domovem druhu je jihovýchod Spojených států, kde jsou juky vázány na drobné motýly rodu Tegeticula — bez nich nevznikne semeno a motýl bez juky nemá kde odchovat housenky. Plody a květní plátky jsou jedlé, zatímco listy, stonky a kořeny obsahují saponiny; Čerokíové jich využívali k omračování ryb. Odrůda 'Color Guard' se žlutým středem listu získala od Královské zahradnické společnosti ocenění Award of Garden Merit.