Juka vláknitá 'Color Guard' (Yucca filamentosa 'Color Guard') je stálezelená trvalka z čeledi chřestovitých, která tvoří bezstonkovou růžici tuhých mečovitých listů. Druh roste na písčinách a suchých pasekách na jihovýchodě Spojených států, od Marylandu přes Floridu na západ k Louisianě, s ostrůvky výskytu v Tennessee a Západní Virginii. Odtud má odolnost proti suchu, chudé půdě i mrazu. 'Color Guard' si ji ponechal a přidal k ní barevný list, díky kterému je zajímavý v každém měsíci.
Listy stojí vzpřímeně nebo se obloukovitě prohýbají, jsou kožovité a končí ostrým tuhým hrotem. Z okrajů se odlupují bílé nitky. Střed listu vyplňuje široký sytě žlutý pruh a zelená zůstává jen při okrajích, tedy opačně než u odrůd se žlutým lemem. Na podzim a v zimě se do žluté vkrádá růžová až vínově červená, nejvíc na listech vystavených slunci a chladu, takže růžice ožívá barvou právě ve chvíli, kdy záhon usíná.
Kvetení přichází v červnu a červenci. Ze středu růžice vyroste mohutná vzpřímená lata vysoká 120 až 180 cm, hustě obsazená převislými krémově bílými zvonky velkými kolem šesti centimetrů. Květenství vydrží několik týdnů a večer voní. Semena u nás nevznikají, protože juky opylují jen drobní noční motýlci z jejich domoviny; po odkvětu zbude suchý stvol, který se odřízne.
Růžice je olistěná po celý rok. Nové listy přirůstají ze středu, staré spodní postupně zasychají. Roste pomalu a s věkem se rozrůstá odnožemi do širšího trsu. Starší rostliny kvetou spolehlivěji než čerstvě vysazené a některý rok mohou kvetení vynechat.
Potřebuje plné slunce; v polostínu žlutá bledne, růžice se rozevírá a kvete nepravidelně. Půda musí být hlavně propustná: písčitá, štěrkovitá nebo hlinitá s drenáží, spíš chudá, mírně kyselá až mírně zásaditá. Jediné skutečné nebezpečí je trvale mokrá těžká půda, zvlášť v zimě. Mráz vydrží do -29 °C. Zakořeněná juka velmi dobře snáší sucho i zasolení, takže se hodí i podél silnic.
Růžice dorůstá 60 až 90 cm na výšku i na šířku, s květenstvím 120 až 180 cm. Této velikosti dosáhne za čtyři až pět sezon a pak se rozšiřuje hlavně do stran. Tempo růstu určuje propustnost půdy: v ulehlé hlíně živoří, žlutá se kalí a listy měknou. V nádobě patří do hrubé minerální směsi, do dost hluboké nádoby s odtokovým otvorem.
V zahradě je to architektonický prvek se stálou barvou: do suchých a štěrkových záhonů, na skalku, do středomořsky laděných výsadeb, jako solitéra nebo v nádobě na terase. Zvládá městské prostředí a srnčí zvěř ani králíci o ni nestojí. Dobře se doplňuje s okrasnými travami, rozchodníky, levandulí a šedolistými polokeři. Kvůli ostrým hrotům listů se nesází těsně k cestičkám a k místům, kde si hrají děti. Všechny části jsou jedovaté pro psy, kočky a koně.
V domovině jsou juky svázány s drobnými motýly rodu Tegeticula: bez nich nevznikne semeno a motýl zase bez juky nemá kde odchovat housenky. Plody a květní plátky juky jsou jedlé, listy, stonky a kořeny ale obsahují saponiny, kterými Čerokíové omračovali ryby. Druh pochází z písčin jihovýchodu Spojených států a 'Color Guard' si z něj ponechal otužilost i nenáročnost, ke kterým přidal žlutý střed listu.