Juka nádherná 'Variegata' (Yucca gloriosa 'Variegata') je panašovaná odrůda stálezelené, pomalu rostoucí dřevnaté juky. Nabízí se mezi trvalkami, ve skutečnosti jde o keř, který věkem vytváří jeden tlustý, jen někdy větvený kmen. Tím se liší od juky vláknité a jejích odrůd 'Bright Edge' a 'Color Guard', jež zůstávají přízemními trsy. Kmen přirůstá velmi pomalu, pomaleji než u většiny kmenotvorných juk.
Čepel má střed středně zelený až modrozelený a lem krémový až světle žlutý; na mladém listu je lem žlutější a stárnutím bledne do krémova. 'Bright Edge' nosí lem na stejném místě, ale její list je povolný a nese kadeřavá vlákna, kdežto tady je tuhý, rovný, s hladkým okrajem a zakončený trnem. 'Color Guard' má barvy obráceně, žlutou uprostřed. List je 40 až 60 cm dlouhý a 3 až 4 cm široký.
Ve střední Evropě dorůstá 1 až 1,5 m na výšku a 0,5 až 1 m na šířku. Pomalu odnožuje, takže časem vzniká širší skupina růžic. Spodní listy vydrží několik let, pak zasychají a odstraňují se, čímž se kmen postupně odhaluje.
Kvetení je slabší stránka. Přichází v září až listopadu, zhruba o tři měsíce později než u juky vláknité, a ve střední Evropě k němu rostlina potřebuje dlouhé horké léto. Nekvete každý rok a laty se někdy vyvinou tak pozdě, že se květy před mrazy neotevřou. Když rozkvete, nese silný stvol vysoký kolem 1,5 m s latou velkých béžových až krémově bílých vonných zvonků, zvenčí někdy červeně naběhlých. Odkvetlou růžici vystřídá nová. Komu jde hlavně o květ, má jistější volbu v juce vláknité.
Mrazuvzdornost je do -23 °C, ovšem jen na plném slunci a v propustné půdě. Proti 'Bright Edge', která snáší -29 °C, jde o choulostivější rostlinu. Rozhoduje voda: mráz sám snáší dobře, zato trpí hnilobou a poškozením ze zimního vlhka a sněhu. Mladé a čerstvě vysazené kusy se přes zimu zakrývají netkanou textilií a drží co nejsušší.
Nejlépe roste ve vyvýšeném záhonu ze štěrku, drti a písku jen s trochou substrátu, při neutrální až zásadité reakci a na plném slunci; po zakořenění se nezalévá. Vyhovuje jí křída, hlína i písek, pokud voda odtéká. Sucho a zasolení snáší. Trn na konci tuhého listu je důvod držet ji dál od cest a od míst, kde si hrají děti. Psům, kočkám a koním rostlina po požití škodí.
Druh pochází z pobřeží jihovýchodu Spojených států, od Jižní Karolíny po severovýchodní Floridu, kde roste často na písečných dunách; v Anglii jej pěstoval už Gerard koncem 16. století. Odrůda 'Variegata' vznikla jako mutace zelenolistého druhu a patří ke starým a osvědčeným; panašované juky tohoto druhu se v Evropě pěstují přinejmenším od sedmdesátých let 19. století. Prodává se také pod jménem 'Aureovariegata' a nese britské ocenění Award of Garden Merit.