Josta 'Josta' (Ribes nidigrolaria 'Josta') je mezidruhový kříženec černého rybízu s angreštem a severoamerickým druhem Ribes divaricatum, který vyšlechtil Rudolf Bauer v Max-Planckově ústavu pro šlechtění rostlin v Kolíně nad Rýnem. Jde o tetraploid získaný po ošetření kolchicinem; v obchodě je od roku 1977 a šlechtitelská ochrana dávno vypršela. V sortimentu červených rybízů stojí mimo řadu: nedá se srovnávat podle délky hroznu ani podle kyselosti, protože je to jiná rostlina s jiným plodem.
Keř roste velmi bujně, vzpřímeně až široce rozkladitě, s dlouhými převisajícími letorosty; v dospělosti dosahuje 150 až 200 cm na výšku i šířku. Výhony jsou zcela bez trnů, což je dědictví po černém rybízu, zatímco list stojí vzhledem mezi oběma rodiči a postrádá typickou vůni černého rybízu. Prodává se jako keř, stromkový tvar se u ní nenabízí. Pro svůj vzrůst se hodí jako solitéra nebo do volně rostoucího plotu, na malý záhon je příliš mohutná; v tom je opakem kompaktního 'Juniferu'.
Plody jsou černé až černofialové, matné, větší než u černého rybízu a menší než angrešt, zhruba 1 až 2 cm, nasazené v krátkých hroznech po třech až pěti kusech. Slupka je střední až silnější, hladká, bez chlupů. Chuť je sladká s málo kyselinou, obsah cukru se uvádí 9 až 10 procent, aroma stojí mezi černým rybízem a angreštem a naplno se rozvine až v úplné zralosti; nedozrálé bobule jsou fádní. Hodí se na čerstvý konzum, džem, šťávu i mražení.
Zrání začíná v polovině července a táhne se do srpna, bobule v hroznu nedozrávají najednou a nedrží stejnoměrně. Sběr je proto pracnější než u kteréhokoli červeného rybízu ve skupině: hrozen nejde strhnout vcelku jako u 'Rovady' nebo 'Detvanu', bobule se trhají jednotlivě a ve více průchodech. Pro zákazníka, který chce sklidit rychle, je to hlavní nevýhoda. Výnos je vysoký a pravidelný, podle německých pramenů vyšší než u obou rodičovských druhů; číslo v kilogramech doloženo není. Odrůda je samosprašná, k nasazení plodů ale potřebuje hmyzí opylení.
Zdravotní stav je nejsilnější argument. Odolnost k padlí je vysoká, stejně tak k antraknóze, rzi vejmutovkové a vlnovníku rybízovému, tedy ke škůdci, který černý rybíz vyřazuje z výsadeb; v tom je josta spolehlivější než kterýkoli červený rybíz ve skupině, u nichž se vlnovník puchýřnatý hlásí na 'Detvanu', 'Losanu' i 'Jonkheeru van Tets'. Chování květu při pozdních mrazících doloženo není a mrazuvzdornost dřeva se v německých pramenech uvádí jen pro josty obecně, bez odrůdového rozlišení. Kvete v dubnu až květnu nenápadně zelenavě. Stanoviště snese slunné i polostinné, půdu středně těžkou, humózní a nevysychavou; při mohutném růstu se vyplatí ponechat keři prostor a letorosty nezkracovat, plodí na jednoletém i starším dřevě.
Název 'Josta' je složen z německých slov Johannisbeere (rybíz) a Stachelbeere (angrešt); stejné jméno nese v Německu i celá skupina jostabeere. V českých pramenech se objevuje údaj o původu ve východním Německu, který je chybný: Bauer šlechtil v Kolíně nad Rýnem. Vedle 'Josty' existují mladší a slabší josty 'Jostine' a 'Jogranda', 'Josta' je z nich nejstarší a nejbujnější. Botanicky se uvádí jako Ribes nidigrolaria, jméno vzniklé složením jmen tří rodičovských druhů.