Jírovec pleťový 'Briotii' (Aesculus carnea 'Briotii') je parkový strom s tmavou, hustou korunou, který v květnu rozsvítí okolí tmavě červenými až krvavě červenými latami. Ze tří jírovců v nabídce je nejmenší, roste nejpomaleji a jako jediný kvete červeně. Kdo touží po jírovci, ale nemá místo pro mohutný maďal, najde v něm rozumnější volbu.
Dospělý strom obvykle dorůstá kolem 15 m a koruna se rozprostře na 10 až 15 m. Je okrouhlá až široce pyramidální, hustě olistěná a vrhá hluboký stín, ve kterém se trávníku ani záhonům příliš nedaří. Roste středně rychle, pomaleji než jírovec maďal, a dlouho si proto drží přiměřenou velikost.
Květenství stojí nad listy vzpřímeně jako svíce. Laty jsou větší a sytěji zbarvené než u běžného jírovce pleťového, takže strom v plném květu upoutá pozornost i z větší vzdálenosti. Na první květy se ovšem čeká: mladý strom začíná kvést zhruba po osmi až deseti letech. Květy jsou medonosné a v květnu je hojně navštěvují včely.
List je dlanitě složený, obvykle z pěti tmavě zelených, slabě lesklých lístků dlouhých asi 15 cm, které jsou víc zprohýbané než u druhu. Střední žilka bývá u báze zbarvená do červena. Raší brzy na jaře a na větvích vydrží dlouho, na podzim přechází do žlutohnědé. Klíněnka jírovcová, která maďalům v létě hnědí listy, mu olistění téměř nepoškozuje, a koruna tak zůstává zelená až do podzimu.
Plodů nese jen málo a jejich tobolky jsou méně ostnité než u maďalu. Pod korunou se tak na podzim nehromadí spad, což se hodí u cest, parkovišť i trávníků.
Snese většinu půd, jen nesmějí být příliš suché. Hluboký hlavní kořen doplňuje husté svazčité kořenoví. Částečně zpevněný povrch kolem kmene strom vydrží, souvislý asfalt nikoli. Mrazu odolává o něco hůř než maďal, v drsných a mrazových polohách mu proto patří chráněnější místo. Uplatní se v alejích, širokých ulicích a v parku; do malé zahrady je i tak příliš velký.